Podkrkonošský maratón ovládl Skalický

Přívalové deště sice stále hrozily a ani toto ráno nevypadalo příliš optimisticky, přesto se na startu sešlo přes 120 bikerů na dlouhé trati a více než 500 na krátké. Zejména zdejší devadesátka nepatří za podobných podmínek k nejlehčím tratím a tak počet startujících nebyl sice rekordní, přesto si troufnu říci, že i tato účast byla za dané situace velmi překvapující a svědčí o velké oblíbenosti zdejšího maratonu. Zejména ty, kteří již z minulých ročníků věděli do čeho jdou, nutno považovat za opravdové skalní bikery a letos byl vítězem opravdu každý kdo dojel.

Matka příroda rok od roku přetváří trať ve stále obtížnější a tak bylo nutné postupně některé úseky díky nesjízdnosti vyřadit nebo přeznačit a dokonce tak přibylo i více silnice, které si jinak jezdci na devadesátce dříve příliš „neužili“. Přes toto ulehčení svědčí o více než 20 minut horší cílový čas vítěze pavla Skalického oproti loňskému ročníku o náročnosti letošní zmáčené trati, která většině jezdců připravila opravdové galeje.

Sám vím o čem mluvím, protože jsem se předchozích tří ročníků zúčastnil a ze zadních pozic jistil závěr vyčerpaného startovního pole. Letošní účast jsem po zralé úvaze vzhledem k počtu najetých kilometrů a současné kondici odpískal, ale přesto mi to nedalo a na poslední chvíli se rozhodl, že se pojedu podívat, jak si se záludnými úseky poradí elita na čele.

Zajímavých míst se najde po celé trati opravdu dostatek, protože jsem však vyjel poměrně pozdě, rozhodl se zajet přibližně na čtyřicátý kilometr do Miletínských lázní, kde pořadatelé tradičně připravují malé zpestření v podobě výjezdu několika schodů, který notně prověří zbytky sil a odvahy většiny jezdců po předešlém náročném 16km úseku. Jenomže tam mi již čelo závodu uniklo a tak jsem rychle zhodnotil situaci a rozhodl se pro malý brod za vesničkou Lány asi 8km před cílem obou tratí. A myslím, že jsem dobře udělal. K brodu jsem ani nedošel, zaujal mě za běžných okolností nenápadný vjezd do lesa před poslední občerstvovačkou do úseku některými škodolibými bikery zvaného „Psychoterapie“. Předcházející deště z tohoto místa vytvořily nečekanou past, kterou bez sesednutí neprojel úplně ani pozdější vítěz dlouhé tratě Pavel Skalický.

Jak se s ní i další jezdci vypořádavali, dokumentují záběry. Někteří si jizdu dokonce zpestřili i skokanskou či plaveckou vložkou, která naštěstí kromě již tak dost zabahněného a promočeného dresu snad nenechala žádné další následky.... více fotografií si můžete prohlédnout na http://pro-foto.cz/fotogalerie.html?code=catreport&idcat=47

Jste spokojeni se zpravodajstvím MTBS.cz? Nominujte nás!