Polívka: noční série byla dobrá, neřekli mi, že jsem debil

Už druhým rokem se po pražských lesoparcích proháněli bikerky a bikeři za tmy. A to pěkně rychle, doslova v závodním tempu. Pro pejskaře a občasné kolemjdoucí startovní pole připomínalo rej zmutovaných světlušek. Dokonce někteří uvědomělí spoluobčané volali policii, prý se po lese prohánějí šílenci s auty….

Trek Prague Night MTB Series 2013 byl znovu úspěšný. "Myslím, že to dopadlo dobře, nikdo mi neřekl, že jsem debil," řekl otec nočního dobrodružství Petr Polívka. "Nejdůležitější je, že se nikomu nic nestalo." Pravda, v podmínkách, ve kterých se jednotlivé závody konaly, je to s podivem. "Možná je to tím, že za tmy jsou některý úseky jednodušší než za světla, člověk toho vidí míň".

Čerstvý padesátník Petr Polívka se se svou ženou a celým týmem spolupracovníků zhostil už druhého ročníku seriálu, ze kterého se postupem časem stal dokonalý mejdan. "Seriál měl lehce klubovej charakter, chodilo zhruba přes 40 stálých lidí, ze kterých vyzařovala dobrá atmosféra a příjemná energie. Relativně ze všema se potkáš, pozdravíš a prohodíš pár slov. To bylo pro mě největší a nejpříjemnější překvapení," vypověděl Petr, jehož seriál letos přilákal celkem 300 startujících ve čtyřech kategoriích, na které vždy v cíli čekala příjemná hospůdka. "Jo, to je důležitej tmelící element". 

"Nechtěl jsem dělat moc kategorií, proto byli veteráni hodnocení pomocí handicapů, někomu se to nemuselo líbit, ale většině jo. Jsem jednoduchej kluk, a tak jsem to chtěl mít jednoduchý :-))))!"

"Popravdě jsem čekal, že by na nějaký závod mohlo přijít i víc lidí, ale už je podzim…." Možná ano, otázkou je, co by se stalo na relativně krátkých a technických okruzích. "To je pravda, propustnost okruhu stejně není větší než třeba 100 lidí, moje kriterium bylo, aby aspoň polovina startovního pole projela v pohodě.  Což ale taky hodně závisí na dovednosti závodníků.

V letošním roce seriál Trek Prague Night MTB series zavítal do čtyř lokalit. Dvakrát do Hostivaře, jednou na Točnou a naposledy do Braníku. "Škoda, že nám zakázali Krčský les," posteskl si Petr. Nedlouho před jeho začátkem byl totiž závod, z důvodů archeologických nálezů a ohrožení erozní činností, zakázán. Druhý díl tak byl narychlo přesunut zpět na Hostivařskou přehradu, ale na její opačný konec, aby závodníci nejeli stejný okruh. 

"Lidi aspoň objevili nový místo. Vedl jsem to roštím, rozšiřoval jsem zarostlý cestičky. Chodil jsem s křovinořezem, motorovkou, lopatou, hráběma i sekerou. Ale nepadl jediný stromek, spíš jsem čistil zarostlý věci. Chtěl jsem na každý trati novej úsek, kterej lidi ještě nejeli," líčil Petr. 

Právě trati byly velkou devizou seriálu. Účastníci na okruhy pěli jen samou chválu. "Bylo to postavený pro cyklisty, chtěl jsem, aby si to užili. Nebylo to jen jezdění po cestách, vyhrabával jsem cestičky kolem stromů, do roklí atp. Jen ten poslední závod to bylo sousto, okruh 17 kilometrů, to jsem si dal. Totálně jsem se zrušil zdravotně."

I když Petr vloni říkal, že možná budou v zimě i další závody, letos tomu tak jistě nebude. "Další závod v zimě neplánuju, chci se uzdravit. Připadám si jak osmdesátiletej stařeček. Spíš plánuju něco na léto," nechal se slyšet. Ale co? To prozradit nechtěl.  "Léto mám v hlavě, ale zatím o tom nechci mluvit, je to spíš ve stadiu snu. Ale hlavně chci víc jezdit, než závodit. V závodě proletíš krajinou s nudlí u nosu a nestačíš moc vnímat, kudy člověk jede."

Otec dvou dětí Petr Polívka kromě běžné práce v jeho firmě také studuje FTVS - obor trenérství triatlonu. "V létě bych rád dokončil. Po pěti letech jsem ve 4. ročníku tříletého studijního oboru :-)))" zakončil naše povídání Petr.

Foto: Michal Červený, Jan Němec