Představen Absa Cape Epic 2016. Bude to ráj singletrailů

Zatímco české arény MTB pomalu utichají, unavení borci odkládají kola, snaží se trochu relaxovat unavená těla a mysl, v Africe nastupuje jaro a to je nezvratná známka toho, že se začne mluvit o Cape Epic stále hlasitěji.

Trasa ročníku 2016 byla tedy odhalena a přinesla, jako vždy, pár překvapivých momentů, které je dobré zmínit ve všech souvislostech. Předně souhrn kilometrů prologu a sedmi výživných etap činí v příštím roce 647 kilometrů. To je méně než v předchozím roce a propastný rozdíl to znamená, když porci porovnáme s úvodními ročníky. Například v roce 2005 jsme si mohli na afrických tratích vychutnat celých 898 kilometrů, v roce 2006 dokonce 940 kilometrů a v roce 2007 kilometrů 886. Dosud nepřekonaným rekordmanem byl ročník 2008, který přichystal pro cyklisty celých 966 kilometrů a to i přesto, že byl poprvé v historii zařazen prolog, který čítal pouhých 17 kilometrů. Od tohoto roku se postupně porce kilometrů snižovaly, za což, kromě již trvalého zařazení prologu, „může“ hlavně nastolení nové strategie stavění tratí. V jakém smyslu?

Minimálně první tři ročníky představovaly tehdy typický africký etapák; rychlé tratě po tvrdých cestách s průměrným převýšením a absencí těžkých technických úseků. Tento design odlišoval africké závody od všeho, co se jezdilo v Evropě. Zažil jsem na vlastní kůži takové ročníky dva a musím se upřímně přiznat, že se mi to moc líbilo. I amatéři dokázali držet opravdu vysoké rychlostní průměry, které se v některých etapách skutečně chlapské délky přes sto km blížily třicítce. Doba se mění a stavitelé tratí začali zařazovat stále těžší pasáže, snad aby se přizpůsobili evropským trendům. To není v Africe žádný problém. Zpočátku to dokonce se svou vervou přeháněli a došlo i ke kontroverzi mezi závodníky a organizačním týmem; stalo se totiž, že v místech, kde by se dalo klidně jet po cestě, vedli záměrně trasu takovým terénem, že bylo potřeba kolo vláčet na zádech dlouhé desítky minut. To už je naštěstí minulostí.

Po krátkém exkurzu do minulosti se tedy vraťme do budoucnosti. V roce 2016 totiž celých 110 kilometrů závodu budou tvořit singletraily! O ještě větší obtížnost se nepostará délka závodu, ale mnohem více těžkých stoupání. Pokud přepočítáme nastoupané metry na celkovou vzdálenost závodu, vyjde nám dosud nejkopcovatější ročník historie! Organizátoři upozorňují, že i když se závod může zdát kratší, na čas strávený na tratích bude patrně delší než v minulosti. Celkové převýšení načte totiž nemilosrdných patnáct tisíc metrů. Ředitelka závodu Kati Csak k tomu řekla: „Závodníci udělají chybu, když budou spoléhat na nižší počet kilometrů. Je tady mnoho a mnoho stoupání, plno singletracků, které prověří šikovnost a koncentraci po celou dobu závodu. Zároveň je na tratích plno pasáží s nestabilním a obtížným povrchem, který všechny otestuje bezesporu víc, než kdykoliv v posledních dvanácti letech.“ Tahle slova je třeba brát vážně; Kati je docela zdatná cyklistka a celou trať si v průběhu našeho léta už projela. Cape Epic je zárukou toho, že je vždy na co se těšit.

Karl Platt si užívá singtrail na Cape Epic 2015

Nejkratší je trať úvodního prologu v Kapském městě, který měří 21 kilometrů. Nejdelší je hned následující den první etapa, kde čeká na všechny závoďáky 106 kilometrů. A ještě jednu věc bych rád zmínil, protože v průběhu příprav třináctého ročníku byla často zmiňována. Druhá etapa bude totiž jubilejní stou v historii závodu. Problesklo plno nápadů, jak by mohla vypadat, aby si jí všichni nadosmrti zapamatovali. Počínaje délkou sto mil, výjezdem na nejvyšší bod v historii nebo, nedej bože, obojí dohromady. Nakonec je všechno jinak. Etapa má 93 kilometrů a převýšení 2200 metrů, nicméně je připraven nehynoucí zážitek v tom smyslu, že závodníci absolvují dnes už legendární „old wagon trail“ přes Witzenberg pohoří stejně jako v roce 2010 a 2013 jen s tím rozdílem, že hned dvakrát, podruhé na zpáteční cestě do kempu. S jedním takovým účastníkem jsem mluvil a i po těch letech neprojevoval výrazné nadšení. Takže to bude asi opravdu těžké…

Co říci na závěr. Asi to, že tým kolem zakladatele Cape Epic Kevina Vermaaka se opravdu baví, pravda, někdy na úkor zejména amatérských závodníků. Každý rok přinesou něco nového, pokaždé je člověk fascinován skutečným zájmem o všechny účastníky a skvělou, jinde neopakovatelnou atmosférou. Proto je závod nazýván magickým a proto je stále vyprodán, i přes horentní sumu startovného a další nemalé náklady spojené s účastí. Je to zkrátka věc nabídky a poptávky, ať chceme nebo ne, je to byznys! O všechny zajímavosti, tak jak budou postupně odhalovány, se s vámi samozřejmě podělíme.

MTB je (doufám) věčné!

Foto: Nick Muzik - Cape Epic / SPORTZPICS