Přetěžkého Drásala pokořil jako první Jan Hruška

Kolo pro život se od Lipenské přehrady přesunulo na Moravu do Holešova, kde na závodníky čekal přetěžký Bikemaraton Drásal České spořitelny, slavící osmnácté narozeniny. Zprávy v médiích o silných deštích a povodních v Zlínském kraji vzbuzovaly u nejednoho předem přihlášeného závodníka rozpaky, v jakém stavu se budou nacházet tratě a jestli vůbec na Drásala jet. Desítky jedinců se zalekly a závod vedoucí přes Hostýnské vrchy předem odpískaly. Naštěstí pro pořadatele i pro závodníky přestala voda z nebes padat v pátek odpoledne a sobota 2. 7. už byla bez deště.

Na start kultovního Drásala s trasami 115 a 53 km včetně samostatných dětských závodů Junior Trophy se postavilo kolem tisícovky lidí.

Bikeři elitní kategorie se vyrazili na start sto patnáctky, pro kterou, jako jedinou, bylo vypsáno bodování do soutěže Prestige Trophy. Že se nerozmělňovala konkurence „eliťáků“ mezi dlouhou a krátkou trasou, bylo dobré pro sportovní úroveň závodu. Loňské vítězství obhajoval Jan Jobánek (Merida Biking). S sebou si přivezl na pomoc týmového kolegu Ivana Rybaříka. Nejvážnějšími vyzyvateli Jobánka byli Jan Hruška, Ondřej a Jan Fojtíkové (všichni Nissan Dolák), Pavel Boudný a Kristián Hynek (Česká spořitelna – Specialized) a v neposlední řadě Václav Ježek (Alpine Pro Author Team).

Z vítězství se po necelých pěti hodinách jízdy radoval Jan Hruška. Skoro až neuvěřitelné je, že za rekordním časem tratě zaostal jen o sedm minut! Letošní blátivé podmínky na trase rychlému závodu nenahrávaly. „Byl to hodně těžkej závod. Nevzpomínám si, kdy naposled jsem musel tolikrát slízt z kola a běžet. U mě to není nic neobvyklýho, ale oni běhali i ostatní. Proto jsem byl v cíli překvapenej, jak se jelo rychle. Před startem jsem odhadoval čas tak pět patnáct, ale když jsem v posledním kopci kouknul na svůj PowerTap, a tam bylo čtyři čtyřicet, tak jsem tomu ani nechtěl věřit, že to bude hodně pod pět hodin. Když jsem tady vyhrál naposled, tak to byl podobnej čas, ale za sucha! Vysvětluju si to tím, že tady byla fakt velká konkurence. Nechci shazovat Českej pohár v maratonu, ale podle mě se tam dlouho nesešla taková kvalita, jako dnes tady na Drásalovi.“ řekl k rychlému času Hruška. Přitom stačilo málo a vítězem mohl být někdo jiný. Na trati ho totiž potkal defekt zadního kola, který na místě nešel opravit.

Do závodu ho vrátil kolega Jan Fojtík, který rychle zareagoval a půjčil mu své kolo. „Honza mi ho sám od sebe hned nabízel. Chvíli jsme se spolu hádali, jestli mi ho má půjčit, abych já mohl pokračovat, anebo jestli má jet on, protože v tu dobu jsem se vůbec necítil na vyhrání. Uvažoval jsem, že kdybych kolo nedostal, že by to pro mě bylo svým způsobem vysvobození, stát jen tak v lese… Teď mu za tu pomoc strašně moc děkuju, protože mi bylo jasný, že to je pro něj automaticky stopka v závodě. Smekám před ním! Výměna kola proběhla rychle. V tu dobu se zrovna moc rychle nejelo. A ani kluci, když viděli, co se stalo, tak férově neútočili. Půlminutovou ztrátu jsem rychle zlikvidoval.“

Hruškovi, jako bývalému elitnímu silničáři, blátivé podmínky moc nevoněly. „Dnes jsem fakt spokojenej, protože když jsem viděl, jak se vyvíjí počasí, tak bych na sebe nevsadil ani korunu. Ze srandy jsem si dokonce říkal, jestli jsem se neměl hodit marod: - ) Představa, jak technika a oblečení po závodě bude špinavá, jak mi dva dny po závodě z očí ještě poteče hlína…“

A jak nám průběh závodu přiblížil samotný vítěz? „První i druhá hodina se mi nejely dobře. Před startem jsem si dal taktiku, ze začátku neútočit, protože jsem věděl, že závod bude dlouhej a díky počasí i těžkej. Když na mě vyšla špice, tak jsem ji jel, ale tempo jsem nehrotil. Nejdřív nás vepředu bylo tak devět. Občas někdo vystoupil, ale pak se to zase sjelo. Takhle to trvalo zhruba do půlky závodu. Pak nás ale na trati čekal fakt těžkej, asfaltovej kopec od řeky, kerej se pokaždý, když tady jsem, snažím jezdit co nerychlejc. Vzal jsem za to i tentokrát. Až mě překvapilo, jak se to rychle rozškubalo. Zůstal tam se mnou akorát Kristián. Chvilku se tedy s námi ještě snažil jet Jobánek, ale po chvilce odpadl. Kristián i já jsme měli chuť jet a všem jsme ujížděli. Čekali nás ještě poslední dva kopce. V tom prvním jsem začal trochu víc jet a na Kristiánovi bylo vidět, že mu dochází. Tak jsem to nehrotil a nahoru jsme vyjeli ještě spolu. Věděl jsem ale, že v tom druhým kopci už bude mít hodně velký problémy. Nechtěl jsem si ho dovézt až do cíle. Můj přepoklad vyšel a Kristián odpadl. Pak už jsem si v posledním sjezdu dával velký pozor a jel ho na jistotu. Nerad bych tam někde zůstal. Měl jsem na paměti ročník, kdy právě v tomhle sjezdu Jobánek přišel o vítězství a mně naopak spadlo do klína zlato.“

Necelé tři minuty za Hruškou dorazila do cíle rychlá letka České spořitely – Specialized s Pavlem Boudným a Kristián Hynkem. Pavel závod okomentoval takto: „Pro mě to byl v poslední době asi jeden z nejtěžších závodů, to počasí, to extrémní blato… Ze začátku to u mě nebylo dobrý. Pořád jsem odpadal, ale jednou se mi podařilo ve sjezdu i ujet. Měl jsem hned třicet, čtyřicet vteřin náskok, ale pochopil jsem, že jet sám v tomhle, nemá cenu. Pak mi ale kluci v kopci odjeli. Zůstal jsem ve dvojici s Ondrou Fojtíkem. Tomu jsem pak odjel já. Dál se mi ještě podařilo dojet a předjet Jobánka a ke konci Kristiána, ale na Hrušku už jsem neměl. Byl na tom fyzicky líp, než já. Proto jsem s druhým místem spokojenej.“

Třetí Kristián Hynek toho měl v cíli plné brýle: „Bylo to hodně těžký a dlouhý. Dešť tady po sobě nechal dost rozbitou trať, hlavně ve sjezdech, kde bylo hodně vyplavenejch, volnejch kamenů. To sis musel dávat hodně bacha. Hned od startu jsem se cítil, že na to mám až do toho závěru, kterej bohužel nedopadl. Nevím, jestli jsem podcenil jídlo nebo mi jednoduše došlo, ale já v tom posledním kopci už bojoval doslova o přežití. Když mě dojel Pavel, tak jsem ho prosil, aby mě tam nenechával a dojeli jsme spolu. Nedokážu si zpětně vybavit, jestli jsem si nějaký závěr závodu protrpěl tak, jako dnešek.“

Janu Jobánkovi obhajoba loňského vítězství nevyšla a musel se spokojit se čtvrtým místem. „Dnes jsem na kluky neměl, nebylo to ono. V jednom kopci jsem se snažil udržet s Hruškou a Hynkem, ale jejich tempo bylo moc rychlý. Bál jsem se, že bych to nemusel vydržet. Do cíle bylo ještě daleko a proto jsem raději zvolnil a jel svoje tempo.“

Nejlepší drásalovskou ženou se stala Petra Kottová (Nissan Dolák), která od začátku do konce před sebe ani na okamžik nepustila žádnou ze svých soupeřek. Druhé místo zůstalo doma díky Veronice Bláhové (Drásal Tem Holešov). Třetí skončila Pavlína Černá (Eleven Team Příchovice). „Jelo se mi úplně super. Bylo bláto a to si vždycky lebedím. Až na moje kolo, to si určitě nelebedilo. Soustředila jsem se na to, abych zpočátku nepřepálila tempo, což se mi nakonec podařilo, ani žádný defekt nepřišel. Jsme moc ráda, že jsem tu po třech letech znovu vyhrála,“ popsala své pocity Petra Kottová.

Krátkého Drásala na 53 km vyhrál Petr Dlask (Rubena Birell Specialized) a Barbora Machulková (SK Edieteam Vsetín).

Posledním klasifikovaným závodníkem letošního Drásala je Petr Formánek (Bike centrum Štěrbík). Na trati pobyl o sedm hodin víc, než vítěz. Každý, kdo v těchto nelehkých podmínkách závod dokončil, si zaslouží absolutorium! Jak říkají sami pořadatelé: „Drásal je více než závod, který se nevzdává.“

Kolo pro život si naštěstí neoddychne ani o následujícím víkendu. Nový závod Vrchlabí – Špindl Tour zavede v sobotu 9. 7. závodníky horských kol do lůna našich nejvyšších hor Krkonoš. Vůbec poprvé se pojede v místech, kde ještě před nedávnem měli cyklisté vjezd zakázán. Přijeďte zkusit novinku KPŽ do Vrchlabí!

Foto: Miloš Lubas