První Kulhavého kroky směr Tokio vedou přes trenažér biatlonistů

Když Jaroslav Kulhavý před Cape Epic říkal, že je připraven na etapový závod, ale nikoli však na Světový pohár XCO, věděl, o čem hovoří. A to velmi dobře. "Připravit se 100% na obě akce, které se konaly během jednoho týdne, bylo nemožné," řekl nám Emil Bolek, proslulý český biochemik, který se stará o celou škálu vrcholových sportovců, včetně Járy.  

"Jára věděl, že do Afriky odjížděl v super formě a s tím vědomím se mu Epic jel dobře a v pohodě. Měl fazonu přesně pro tenhle typ závodu. Třeba ten svěťák ukázal, že rychlost tam nebyla, ale na etapák to bylo načasovaný výborně. Že měl formu, bylo znát i v cíli, kdy byl Jára samý úsměv a dobrá nálada, zatímco ostatní lapali po dechu a nevěděli, jestli vůbec přežijou," pokračoval dál ve vyprávění sympatický a prošedivělý vědec, který celý svůj život bádá nad krví sportovců. 

 

We made it through Stage 4. Good job today with @howardgrotts 👍🏼 #iamspecialized #capeepic @rotorbike 📷 @michalcervenyphoto

Příspěvek sdílený Jaroslav Kulhavy (@jaroslavkulhavy), Bře 22, 2018 v 4:30 PDT

Bolka tak ani nepřekvapovala čísla jeho výkonů potom, co dojel etapu. "Měl tam pořád rezervy, takže mě to nepřekvapovalo, on je schopen jet ještě výš, jel hodně dobře, ale pořád to nebylo tam, kde by mohl jet. Sedělo mu to letos, umí watty prodávat po dlouhou dobu. S tím asi nikdy nebude mít problém. Troufl bych si tvrdit, že mezi bikery má rozhodně nejlepší úroveň silové vytrvalosti, jsou tam maratonci, ale ti zas nemají takový tah jako Jára a ten je rozhodující," hodnotil významný muž například i českého biatlonu a nebál se srovnání: "Nino je gumový panáček a Jára je lokomotiva."

Kde se v nejlepším českém bikerovi takové schopnosti berou? "On má velmi slušné genetické předpoklady, které mu předali rodičové. A navíc je má taky hodně rozvinuté, až extrémně, a na Cape Epic to letos posunul na velmi vysokou úroveň. V jeho věku je to obdivuhodný. Je to zřejmě změnou tréninku, který je nyní pestřejší. Ale pořád si myslím, že letošní Epic jel v takový pracovní zátěži a ani nemusel patrně jít do extrémních hodnot, jel to na pohodu." Což zní skoro až k neuvěření. Ale při vzpomínkách na záběry z Jižní Afriky, jak mu i velká maratonská jména odpadávala z háku, musíme dát Emilu Bolkovi za pravdu.    

Jenže teď přichází období, kdy to bude Járu asi hodně bolet. Přichází období, kdy trénink směřuje k jeho hlavní disciplíně - cross country. Prvním velkým cílem je třetí závod Světového poháru v Novém Městě na Moravě, ale v dlouhodobém horizontu je to Tokio. "Každý dělá, co umí a co bolí, tak se mu do toho moc nechce. Ale Jára chce pokračovat ve vyhrávání, a tak hledáme další formy tréninku," prozradil nám Emil Bolek. 

To už v Jablonci nad Nisou. V budově, která je napěchovaná poháry a úspěchy českých biatlonistů, ale také nejmodernějšími technologiemi. Je to taková základna biatlonu, ale vrcholoví sportovci ji mohou využívat. V ubytovacím zařízení lze nasimulovat nadmořskou výšku až 3000 metrů, to samé v místnosti, kde se cvičí, a od loňského listopadu také v prostoru, kde je umístěn jeden ze čtyř obřích evropských trenažérů.

"V podstatě se jedná o podobný pás, jako znají lidé z fitcenter. Akorát tento je široký tři metry a dlouhý čtyři a místo běhu se po něm jezdí na kolečkových lyžích nebo na kole," vysvětlil nám šéf tréninkového centra SKP Kornspitz Jablonec. Létající koberec, jak se mu mezi biatlonisty přezdívá, váží deset tun a pro jeho nainstalování musela být vybourána dokonce zeď. Přístrojem se navíc mohou pochlubit jen čtyři biatlonové týmy na světě. Novinka stojí v přepočtu přibližně 26 milionů korun. Každému sportovci je možné nastavit při tréninku na tomto pásu přesnou zátěž, sklon od minus čtyř do plus 25 procent.

"Můžeme simulovat i velmi prudké stoupání a připravit se tak na jakoukoli trať, jejíž data budeme mít k dispozici," řekl Emil Bolek, kterému jsme spolu s Michalem Červeným trochu zavařili. Nainstalované blesky odpalované vysílačkou vypínaly pás. "Je to až moc chytré," zasmál se nakonec Bolek potom, co si lámal hlavu nad tím, kde je problém.

Ale zpět k Járovi a jeho prvnímu tréninku na trenažéru. Nastavená nadmořská výška 1400. Intervalový trénink, celková doba 2,5 hodiny. Sklon max. +10 %, rychlost 20 km/h.

"Začínáme s nízkou výškou, ve spojení s nadmořskou výškou Jablonce je to nějakých 1900 až 2000. Járovi se to nelíbí spíš hlavou než nohama. Ze začátku se to ještě neprojeví, ale v delším horizontu se to projeví," odhadoval Emil Bolek, jenž po očku sledoval Járu, jak na trenažéru zkouší maximální rychlost 50 km/h. A to už tedy byl pěkný hukot. 

"Je to první krok směrek k olympiádě. Jestli to bude 1 nebo 5 %, to ještě uvidíme, ale víc to ke zlepšení výkonu nepomůže. Oba dva zkoušíme, co můžeme dělat, teď je takový hluchý období, ČP se neurazí. Jarda má teď čas něco udělat, vyzkoušet. Teď tu budeme dva bloky, uvidíme, co z toho bude," vysvětloval Bolek důvod prvních pěti dnů strávených v tréninkovém centru, které do měsíce absolvuje ještě jednou. 

Že první tréninkový blok Járovi neuškodil, potvrzují i výsledky posledních závodů, kde nenašel přemožitele. Jeho reakce a pocity pro vás ještě  připravujeme.

Více fotografií: