Rally di Sardegna 2008

Pod tímto názvem se skrývá první ročník etapového závodu horských kol na Sardinii, který se uskutečnil ve dnech 7. – 14. června 2008. Je to tak další nový bikový etapový závod, který spatřil světlo světa. A protože Sardinie patří Itálii, tak pořadatelé si vzali za vzor legendární Ironbike. Závod se na rozdíl od masovek typu „Trans“ nejel systémem start - cíl, ale systémem rally. Etapy tak byly tvořeny transfery a rychlostní zkouškou většinou v náročném terénu. To vše se muselo stihnout ve stanoveném časovém limitu. Před a za měřeným úsekem „erzetou“ byly umístěny občerstvovačky. To umožnilo jet transfery takzvaně na pohodu a více vnímat okolní přírodu, pro nás velmi exotickou ostrovní krajinu. Zároveň bylo i dost času jet v menších skupinkách a „pokecat“, což napomáhá utvářet nová biková přátelství. Na druhé straně charakter závodu je i o taktice a volbě vhodné strategie boje se soupeři. Startuje se totiž v opačném pořadí, od posledního po nejlepší v časových odstupech tak, aby se většina sjela před cílem. Je to tedy přesně naopak, než na závodech s hromadným startem. Jsou to tak v podstatě dlouhé časovky jednotlivců. Je to něco mezi závodem a bikovou turistikou. Je to trend doby, dostat se do náročného neznámého terénu, kde trasa je, ale dobře značená a organizačně zajištěná. Takový závod je proto výzvou pro závodníky s touhou po cestování a zároveň mixem romantiky a drsného boje o přežití.

Etapový závod na Sardinii se jel v Národním parku Gennargentu na východním pobřeží Středozemního moře v oblasti zálivu Orosei a v horách provincie Nuoro. Krajina se tady od pobřeží prudce zvedá k horám vyšším než naše Sněžka (nejvyšší hora Punta La Marmora 1834 m). Sardinie je ale vyhlášená především nádherným tyrkysovým mořem, je krajinou písčitých pláží i strmých vápencových a žulových útesů, hor porostlých macchií, země soutěsek, jeskyň a kamenitých cest. Trasy připravili místní motorkáři, kteří tady více než deset let pořádají závody MX v čele s presidentem Moto Club Sardegna Gian Domenico Nieddu a tradiční účastník legendárního Ironbiku a mistr Evropy Masters v Bikemarathonu Vittorio Serra. Ti připravili pro bikery prolog a pět etap, celkem 375 km a 10000 metrů převýšení.

Na letošní první ročník přijali pozvání Italských pořadatelů i dva čeští bikeři, tradiční účastníci Ironbike. Lída Damková a Radek Šíbl. Jako spolupořadatel etapových Beskidy MTB Trophy jsem proto uvítal možnost načerpat poznatky a zkušenosti a absolvovat jako turista – fotograf letošní premiérovou Rally di Sardegna. Připravil jsem pro MTBS report a fotoreport o tomto závodě, ale i o Sardinii, protože jsme si pobyt natáhli před i po závodě.

Cesta....
Sardinie je druhý největší ostrov ve Středozemním moři a tak první co jsme řešili, bylo jak se tam dostat. Protože jsme ostrov chtěli více poznat a pobýt tam několik dní před i po závodě, zvolili jsme pomalejší a levnější cestu autem a trajektem z Italského Livorna. Lístky jsme si zajistili již v zimě a funguje to podobně jako nízkonákladové letecké společnosti. Včetně dálničních poplatků jsme se vešli do 100 Eur za  jednu cestu.  Cesta od nás z Moravy byla asi 1200 km převážně po dálnicích a pak plavba trajektem asi 6 hodin z Livorna do Olbie.

Plavba....
Brzy ráno dojíždíme podle směrovek Porto do přístavu v Livornu. V osm ráno máme lístky na loď a je potřeba být  tady o hodinku dřív. Obrovský trajekt připomínající panelák má sedm pater a čtyři z toho jsou garáže. Auta a cestující seřazení na parkovišti rychle mizí v útrobách lodi a dá se říct, že vyjíždíme na čas. Zkušení od nezkušených mořeplavců se poznají snadno, mají dostatek oblečení nebo i spacáky s karimatkami a především zaujmou okamžitě, jak se později ukázalo, ta nejlepší místa.  Proplouváme mezi loděmi a majáky a pak plnou parou vpřed na širé moře. Jako správný suchozemec kontroluji schodiště k našemu autu v podpalubní garáži a přepočítávám množství plovacích vest a záchranných člunů. Na širém moři nás do útrob lodi zahání déšť a zabíráme místa na koberci vedle schodiště. Je zcela běžné, že ne všichni si připlatí kajutu a all inclusive restauraci, a tak se na lodi polehává všude možně. Někdo spí, jiní sledují televize nebo skončí u baru či v herně. Neholdujeme ani hazardu ani pití a tak v pohodě odpoledne se konečně zdařilo naše vylodění na Sardinii.

Aklimatizace....
Po dni cestování dojíždíme do městečka Siniscola den před prezentací. Táhne nás to k moři a jedeme kousek dál do malé vesnice na pobřeží Santa Lucia. A jak se druhý den ráno ukázalo, zcela náhodou jsme se zabydleli přímo v místě presentace, prologu a startu první etapy. Počasí se trošinku lepší a projíždíme na biku pobřeží. Moře je krásné, osvěžující, ale studené. Přijde tak vhod náš každoroční trénink koupání v horním toku beskydské řeky Morávky. Střídáme pláže bílého písku s kamenitými plážemi z červené žuly a břidlic. Voda je nádherně čistá a ne náhodou se Sardinii říká Karibik Středozemního moře.

Prezentace....
V sobotu 7. června 2008 začal oficiálně první ročník Rally di Sardegna. Pořadatelé místo prezentace situovali do campu v piniovém lese, jen pár stovek metrů od pobřeží a centra vesnice Santa Lucia. Příjezdová trasa byla perfektně vyznačena cedulemi s logem závodu a šipkami. Vjezd do campu tvořila nafukovací brána. Byli jsme ubytování ve stanech, takže ty naše mohly zůstat v bagáži. Na prezentaci jsme obdrželi podrobný itinerář jednotlivých etap, který byl pěkně zpracovaný včetně výškového profilu a nákresu trasy v letecké fotomapě. Nechyběly ani přesné údaje o délce a převýšení etap, rozdělení na transfery a provu speciále, umístění občerstvovaček a o časových limitech. Byl tady popsán i systém značení trati, který byl zcela převzat od motorkářů. Závodníci pak dostali startovní číslo charakteristického tvaru známého z moto soutěží. Závodníci a doprovod byli rozlišeni modrým a žlutým náramkem na ruku. Pak jsme ještě dostali hromadu stravenek, ale ty se stejně nepoužívaly. Domluvili jsme se lámanou angličtinou v kombinaci s několika italskými slovíčky, všude ochota, klídek a pohoda. Večer pak byl brífing s občerstvením v místním baru.

Prolog....
V neděli dojížděli další závodníci včetně Radka Šíbla, který zde byl největším favoritem díky svým několika vítězství na Ironbiku. Večer v pět hodin se všichni včetně nafukovací brány přesunuli na pláž, kde byl start prologu. Ten tvořil asi kilometrový okruh po pobřeží a v piniovém lese. V podstatě po rovině, ale celkem náročný a namáhavý díky jemnému písku a kořenům. Hledat optimální stopu nebylo snadné a klasické chytání hadů, které si můžete vyzkoušet i doma když vjedete předním kolem do dětského pískoviště, udělalo prolog zajímavou podívanou. Pořadatelé závod pojali jako jednu velkou prezentaci a tak se všude pohybovalo více fotografů a novinářů než závodníků. Závod se potřebuje etablovat, a tak ani v tomto směru pořadatelé nic nezanedbali.  Na start se postavilo 23 závodníků, z toho tři ženy. Možná se to může někomu zdát málo, ale s doprovody a zástupci médií tady bylo více než padesát lidí. Závod tohoto typu podobně jako Ironbike není a nechce být žádnou masovkou. Maximem je nějakých 120 závodníků, kteří se zdraví navzájem „Ciao“. A právě tato kamarádská atmosféra je na tomto závodě to nejcennější.

Prima Tappa....
V pondělí se jela první etapa. Počátek transferu vedl po kamenito písčité cestě podél pláže ze Santa Lucie do sousední vesničky , kde za silnicí začínala prova speciale. Ta měla 35 km a 1390 metrů převýšení. Cesta hned za vesnicí začala prudce stoupat, místy šotolinka přešla v krásné břidlicové plotny. V pozadí se třpytilo moře a bikeři se pomalu vnořili do macchie. První sjezdy byly dosti nebezpečné tím, že cesta byla úzká a v rychlosti zachytit řídítky trnitý keř není příjemné, a tak jsme utržili první škrábance. Sjeli jsme do údolíčka Rio SAbbasuora a pokud se někomu na Králi Šumavy zdají tři brody moc, tady brody nebyly, ale jelo se přímo korytem říčky a občas byl sušší flek. Kamenité podloží a menší průtok naštěstí netvořil žádné bezedné nebo blátivé tůně, a tak to bylo příjemné ochlazení ve vyprahlé krajině. Nejvyšším bodem etapy byl 585 metrů vysoký vrchol Picco Gurturgius, z kterého vedl rychlý sjezd po kamenitých šotolinách do cíle proby. Pak v klidu bufet a vyjetí po asfaltce, betonce a krásné šotolce pod žulovými skálami a kvetoucími oleandry. Závěrečný dojezd do campu byl po asfaltu. Dnes jsme se přesunuli do zálivu Orosei na krásnou pláž Ginepro. Stavíme stany a jdeme relaxovat na bílý písek a do modrého moře. Celkem dnes 59,4 Km a 2080 metrů převýšení. Byly již první defekty, trní a hlavně ostrého kamení je na Sardinii hodně.

Seconda Tappa....
Po první celkem vydatnější etapě to byl dnes jen nenáročný XC závod. Předcházelo mu 18 km transferu po asfaltce a šotolině. Ideální na rozjetí. Prova speciale vedla na kopečky nad pobřežím, odkud se naskytnul nádherný výhled na tyrkysové moře a sněhově bílé pláže. Jediným náročným úsekem byl kamenitý singletrack s několika serpentinami plný volného kamení, velikosti od vlašského ořechu po kokos, k majáku na mysu Capo Comino. Následovala krásná šotolinka pobřežím, kde nenajdete žádný hotel na pláži, místo toho se tady pásly krávy.  Nádherné civilizací nezničené pobřeží. Salina řeky Barchida nachystala i pěkně hluboké brody a po dojezdu na pláž byla prova speciale zkrácena a ukončena. Odhadem to mělo asi 20 km a dva kopce s převýšením kolem 100 metrů. Následoval společný dojezd za motorkou do cíle na pláži v campu Ginepro. Skutečně odpočinková, ale zároveň nádhernou krajinou vedoucí etapa. Dojem umocnilo nádherné slunečné počasí a možnost vychutnat si moře před odjezdem do drsného vnitrozemí ostrova.

Terza Tappa....
Třetí etapou začal nefalšovaný závod. Již první transfer přes mírné horské planiny vedl po jezdivých šotolinách a málo frekventovaných asfaltkách. S ohledem na délku etapy 110 km a 2750 metrů převýšení se startovalo s desetiminutovými rozestupy po dvojicích. Na 47,5 km čekal bufet a start provy speciale 33,3 km dlouhé s 1420 metry převýšení. Stoupání začalo dosti zostra směrem k bílé vápencové zdi . Několik úseků se tlačilo a dokonce i neslo. Stoupalo se až do nadmořské výšky 1000 metrů a dá se říct, že to dnes bylo skutečně od hladiny moře. Následoval velice náročný, strmý a kamenitý sjezd z Loc.Sisfera. Opět se ukázalo, že trasu stavěli motorkáři a pro klasická XC kola to bylo místy již na hraně sjízdnosti. Pak se pokračovalo již po sjízdnějších cestičkách a šotolinách do vesnice Orgosolo. Tam čekal bufet a cíl erzety a také déšť. Ten doprovázel závěrečný transfer vedený převážně po asfaltu do městečka Gavoi a k přehradě Lago di Gusana do stejnojmenného hotelu. Stany dnes zůstaly v bagáži. Na dojezdu jsem měl štěstí, když jen pár centimetrů chybělo, aby mne sejmulo prase přebíhající silnici. Dnes jsem i díky zhoršenému počasí byl rád, že máme k dispozici komfort hotelu se sprchou a to prase k večeři. Z šoku jsem se probral u jídla i díky kvalitnímu červenému vínu.

Quarta Tappa....
Čtvrtou etapu by šlo označit za ryze vnitrozeímskou záležitost. Dnes celkem 61,7 km a 1840 metrů převýšení. První transfer téměř celý v terénu, včetně hlubokého brodu, kde někteří volili taktiku mokrá noha, suchá bota. To umožňuje systém rallye. Měřená prova speciale vede po rychlých krásných šotolinách a má 31 km a 850 metrů převýšení. Podle profilu dokonce více z kopce, než do kopce. Díky dešti od poloviny etapy mi to přišlo o dost těžší a kopce o něco delší. To je ale možná tím včerejškem. V cíli dnes nebyl bufet, ale následoval transfer po strašně strmé betonové cestě z městečka Olzai do městečka Ollolai. Navíc lilo, a tak jsem registroval jen nějaký starý vodní mlýn, když jsem slezl z kola beton klouzal tak, že se to téměř nedalo vyjít pěšky. Pak jsme skončili v mokré macchii a kola kousek nesli. Za odměnu nás čekala pasta v místní restauraci. Ale zmrzlí a mokří jsme se moc nezdržovali a raději pokračovali ve skupinkovém transferu k teplým sprchám hotelu Gusana. Ikdyž nás dnes zastihnul déšť, tak kola byla celkem čistá, kamenitá šotolinka na Sardinii je naštěstí blátaprostá.

Quinta Tappa....
Závěrečná pátá etapa vedla opět k moři a navíc psali v novinách, že bude pěkně. S osychajícím asfaltem při transferu a modravé obloze rostla i nálada. Prova speciale dnes vedla po náhorních planinách Gennargentu kde se pásla stáda ovcí, krav, prasat, koní, oslů, koz. Úžasně zastřižené - okousané, dokonale rovné linie stromů a kulisa skalnatých vrcholků, tvořily ty nejkrásnější panoramata vnitrozemí Sardinie. Závěrečná etapa měla všechno. Krátké úseky tlačení a nesení kol, technické sjezdy po plotnách i volným kamením. Rychlé sjezdy po šotolinách, ale především nádherné hřebenovky. V cíli provy speciale po 45 km a 1350 metrech převýšení a asi 1700 metrech sjezdů na nás čekal bufet a konec závodu. Zbývajících cca 30 km vedlo již po asfaltových silnicích do vyhlášeného letoviska Cala Gonone, kde byl na pláži cíl Rally di Sardegna 2008. Většina účastníků skončila v osvěžující mořské vodě. Závěrečné pohoštění s výborným cukrovím, vínem a nezbytnou pastou jen předcházelo finálnímu večeru, kde v hotelu Mira Mare byly předány poháry těm nejlepším a trička Finischer všem co dojeli. Poděkování patřilo i všem motorkářům značkařům, zdravotnímu zajištění ze sanitek a motorek, rozhodčím, bufeťákům, bagážistům , no prostě všem pořadatelům. Po večerní hostině s mořskými specialitami si všichni potřásli rukama a řekli Ciao.

Dopo....
Aneb co bylo poté. Druhý den se většina účastníků rozjela do přístavů a na letiště a do svých domovů. My jsme zůstali ještě několik dní a podnikli pár výletů na biku i autem po Sardinii. Pokusili jsme se dojet na pláž Cala Luna a nebyl to vůbec snadný výlet. Absence značení a spleť cest se neobešla bez bloudění a to co je pro motorkáře sjízdné, nám rvalo srdce, jak trpěly naše XC biky do kopce i z kopce a nevyhnuli jsme se ani defektu. Opět jsme si potvrdili jeden základní bikerský expediční postulát: „ Ta nejvíce vyjetá cesta nemusí být ta správná, slepou cestou jede totiž každý dvakrát “. Nakonec se dostáváme na jednu z nejkrásnějších pláží Sardinie. Dá se tu připlout i lodí, ale to by nebyl ten správný zážitek. Zpátky jsme tlačili kola víc než dvě hodiny a celkem nám to trvalo k autu pět hodin. Do tmy jsme to stihli. Už dlouho jsme ale nepotkali tolik oslů jako dnes.

Navštívili jsme i soutěsku Gola su Gorruppu, jeskyně u Dorgali byly zavřené, ale kolem Cala Gonone se dají najít nádherné pláže a užili jsme si i šnorchlování. Na závěr pobytu jsme projeli ještě část jihu, západu a severu ostrova a byli se podívat i na Costa Smeralda.

Co říct závěrem. Sardinie je nádherný ostrov obklopený nádherným mořem a žijí na něm skvělí obyvatelé, kteří dokázali připravit super etapový závod horských kol. V textu jsem úmyslně použil italská slovíčka, aby jste se již nyní pomalu připravovali na to, co Vás čeká na Rally di Sardegna 2009.

Závod Rally di Sardegna je vhodný nejen pro bikemaratónce a specialisty na etapáky, ale i pro jezdce XC a turisty. Díky rozložení denních etap na části před a po měřeném úseku a délce měřených úseků odpovídající XC závodu nebo ½ bikemarathonu, a přiměřeným denním limitům, etapák zvládnou i bikeři jako já s batůžkem a foťákem. Sice jsem startoval s nejpomalejšími a vždy mne všichni předjeli, ale snad moje dokumentární amatérské fotky zachytily alespoň část atmosféry tohoto etapáku. Co nezachytí zatím žádná kamera nebo foťák a musíte si to zažít je vůně ostrova, vůně moře a vůně macchie....

text & foto: Bob Damek