Ráno před startem jsem se bála, řekla bronzová Novotná

 

Juniorky jsou na mistrovství světa hned po fourcrossařích nejúspěšnější českou bikovou kategorií. Už v roce 1995 zahájila medailovou sbírku českých juniorek Kateřina Nash, když v německém Kirchzartenu vybojovala stříbro. Pro Česko to byla vůbec první medaile získaná na světových šampionátech horských kol. Včera se po bok úspěšných domácích bikerek postavila i sedmnáctiletá Aneta Novotná, když v Leogangu ve velmi těžkém závodě získala bronzovou medaili. 

Cyklistka z Říčan u Prahy má na mistrovství světa jako "prvoročačka" svou velkou premiéru, byť už má z mezinárodních soutěží zkušenosti. A velké, už jako kadetka dosáhla na medailové stupínky na mistrovství Evropy mládeže, a to jak v individuálních závodech, tak i ve štafetě. Letos na přelomu ledna a února zažila premiéru kategorie juniorek na mistrovství světa v cyklokrosu. Z trojice startujících Češek dojela nejlépe na 23. místě. 

Členka stáje Adastra Cycling letos vybojovala domácí titul mezi juniorkami a ovládla i celkové hodnocení Českého poháru. Svůj talent prokázala i v mistrovském závodě v Leogangu, v těžkých podmínkách a v závodě, který trval o dobrých dvacet minut déle, než je v této kategorii zvykem. Aneta se s tím poprala ale více než bravurně, v cíli pak přijímala gratulace od členů českého týmu. Na medaili si ale musela počkat, až skončí svůj závod junioři, pak se ještě poprala s angličtinou na tiskové konferenci před novináři. A potom mohla začít slavit.

Aneto, jak těžký byl ten závod?
Neuvěřitelně těžkej, úplně to nevyschlo, asi to bylo to nejtěžší, co jsme vůbec mohly mít. Nakonec to tím bahnem bylo hodně technický.

Jak se ti vstávalo v den závodu?
Já jsem se před startem hodně bála, ale snažila jsem si co nejvíc věřit a jít do závodu s chladnou hlavou.

A povedlo se?
Ano i ne. Na začátku jsem spadla, vlastně v prvním sjezdu, úplně stejně jako Mona /M. Mitterwallner - vítězka závodu, pozn. redakce/ takže jsem se musela oklepat, trochu mě to rozhodilo, ale pak jsem se zase dostala do tempa a do top pětky. Jelo se mi pěkně, pořád jsem někoho sjížděla, až jsem se dostala na trojku.

Kdyby ti ráno někdo řekl, že budeš odpoledne bronzová medailistka, jak bys reagovala?
Tak bych mu určitě nevěřila, řekla bych mu, že se totálně zbláznil. Fakt jsem to nečekala, je to úplně neuvěřitelný.

Skoro dva celé dny před závodem pršelo, jak moc ti sedí tyhle drsné podmínky?
Pro mě to bylo dobrý, protože mně to velice vyhovuje. Ale věděla jsem, že to bude vysychat a že to bude těžší než při tom hustým dešti. Ale nevadilo mi to, tyhle podmínky mám docela ráda.

Potýkala ses s nějakými problémy či krizí?
Kromě toho pádu v prvním kole, kdy jsem si narazila koleno, už to bylo dobrý. Ale byla jsem z toho docela otřesená, bála jsem se, že to bude horší. 

Jela jsi dlouho na třetí pozici, byly to nervy?
Měla jsem velký nervy, vůbec jsem nevěděla, jestli se tam udržím, v tu chvíli jsem si nevěřila. Ale snažila jsem se ze všech sil se na třetím místě udržet. Dokonce jsem i doháněla stříbrnou, ale to už se nepodařilo.

Co to pro tebe bronzová medaile znamená?
Začínám si to pomalu uvědomovat, ale fakt jen pomalu. Je to pro mě největší úspěch v kariéře.