Rozhovor s Petrem Slavíkem, duchovním otcem Trail Busters

O focení, natáčení a budoucnosti Trail Busters

Jako fotograf už máš hodně za sebou, dnes už fotíš i kampaně pro výrobce kol. Máš ve focení nějakou speciální průpravu nebo jsi začínal jako amatér a nadšenec?
To, že mě dneska živí focení a natáčení, je trochu divoká souhra náhod. Vystudoval jsem marketingové komunikace, takže jsem teď měl nejspíš fungovat jako tiskový mluvčí nebo něco takového. Focení mě ale vždycky bavilo. Když se tomu obětuješ hodně času, trochu u toho přemýšlíš, tak není důvod, proč to nezvládnout. Na druhou stranu myslím, že „neumělecký“ základ je vlastně moje výhoda. Dokážu psát články, vymýšlet projekty…taková holka pro všechno.

Kolik s sebou vozíš techniky na vaše výlety s Trail Busters?
Jak kdy, záleží na akci. Ideálně foťák, tři nebo čtyři objektivy, externí blesk, stativ. Mám výhodu, že jedu na systému bezzrcadlovek od Panasonicu, který má menší rozměry a hmotnost než klasické zrcadlovky. Tělo a objektivy mají společně nějakých 1500 gramů, takže i v plné polní to uvezu bez kompromisů na výbavě nutné k přežití. Aktuálně se ještě snažím vymyslet, jak na batohu bezpečně převážet quadrocoptéru. To je trochu oříšek.

Kolik času zabere natáčení pár minutového videa z výletu, které si pak pouštíme na webu Trail Busters? Strávíš na trailech celý den, ne?
Kdo s náma nikdy nejel, tak to nepochopí (smích). Pro nováčky mám připravenou přednášku o tom, že nejedeme jezdit, ale že se bude natáčet, což je úplně jiná disciplína, tak ať pak nejsou zklamaní. Posunujeme se takovýma přískokama. Kousek se jede. Pěkná sekce, tak zastavit. Musíš se kousek vrátit a naplno projet. Blbě projeté, tak znovu. A tak stále dokola…Obecně s focením a točením v terénu urazíme nejvíc polovinu, co bychom ujeli normálně. Nejnáročnější je ale až následné zpracování. Každý si myslí, že se nepřetržitě opaluju někde na horách, ale ve skutečnosti dáme dva dny venku a na zbytek týdne jsem zavřený u počítače a zpracovávám to – fotky, videa, články.

Jak je dnes těžké prosadit se s videem?
Vezmu to od konce. Dnešní doba přeje nezávislým tvůrcům jako žádná jiná. Večer nahraješ video a ráno už visí na druhé straně zeměkoule na blogu nějakého japonského maníka. To je prostě pecka. Zároveň ale dochází k neuvěřitelnému zlevnění technologii – to co dřív uměla jen velká studia s technikou za miliony, dnes dokáže šikovný kluk s foťákem za desítku. Takže sice obrovská příležitost, ale také nebývalá konkurence. Já se snažím, aby videa, která pouštím ven, měla hlavu a patu, byla součástí nějakého příběhu, přinášela divákovi přidanou hodnotu praktických informací. Pak se dá dostat k opravdu zajímavému výsledku. Třeba jeden díl našeho seriálu Zapomenutých příběhů českých hor, který děláme s českým Giantem, měl za pár dnů kolem tři sta tisíc zhlédnutí. Docela hukot.

Jak vlastně projekt Trail Busters vznikl a co sis od jeho spuštění projektu sliboval? Naplnilo se to?
To je zapeklitá otázka. Dá se říct, že projekt začal jako platforma, jak na jednom místě ukázat věci, které se mi hromadily v šuplíku. Zároveň jsem doufal, že by nám to v budoucnu mohlo pomoct realizovat zajímavé bikové výpravy a najít pro ně případné partnery, což se vyplnilo určitě. Dneska na řadě výprav spolupracujeme třeba s Rock Machine, některá videa točím přímo pro regiony. To, jak se projekt prosadil a jakou popularitu získal, mě stále příjemně překvapuje, jedním dechem ale musím dodat, že je za tím strašně moc práce.

Můžeš prozradit, jaké máš s Trail Busters další plány?
Na to není úplně jednoduchá odpověď. V hlavě mám spoustu dalších nápadů, jak projekt pro lidi vylepšit a obohatit, poohlížím se také po možnostech jak dosah Trail Busterů rozšířit i za hranice Česka. Všechno je ale závislé na tom, že projekt není komerční. I přes to, že na web chodí kolem deseti tisíc unikátních návštěvníků měsíčně, je to stále jen koníček tažený převážně jedním člověkem. To projekt dost limituje, reporty dělám po večerech, s programováním pomáhají kamarádi, kdybych myslel víc na byznys, už bychom byli určitě dál. Ale takto je to takové pohodovější a přátelštější. Radši se s lidma bavím osobně, než aby to za mě dělala najatá agentura.

Vím, že se řidítek nepouštíš ani v zimních měsících, ale kam se chystáte vyrazit poprvé po zimě? A máte nějakou vysněnou lokalitu?
Vypadá to, že v půlce března vyrazím s klukama ze Superior Teamu okouknout toskánské traily kolem Punta Ala, kde se jezdí závod série Superenduro. Ty vysněné lokality jsou ale ještě dál. Moc mě lákají hory v zemích bývalého Sovětského svazu. Už na ně dlouho v hlavě spřádám plány :-)

Petře, moc díky za rozhovor a věřím, že ne poslední! Hodně štěstí!

Články, fotky a videa Petra Slavíka najdete na serveru www.trail-busters.com. Trails Busters můžete sledovat také na Facebooku.

Foto: Borek Kučera, Pavel Horník, Martin Haman, Petr Slavík