Schurter je v jiných nervech, říká před obhajobou OH zlata Jára Kulhavý

Už svůj čtvrtý olympijský start má těsně před sebou Jaroslav Kulhavý, ještě necelé tři dny se může nazývat úřadujícím olympijským vítězem. Pak se v neděli ve 12:30 hod. brazilského času postaví na start a zlato z Londýna bude obhajovat. A cesta nebude jednoduchá. Soupeřů přibylo a suverén posledních sezon Nino Schurter (SUI) je největším favoritem. 

"Ale to může být i jeho slabina. On ví, že poslední roky je nejlepší, letos je nejsilnější, a přesto na olympijský zlato ještě nedosáhl. Bude v jiných nervech než já, chce si ten cíl splnit. Už v Londýně byl pěkně rozladěnej z toho, že nevyhrál," říká Jára.

Jaký cíl máš ty?
Já mám taky obrovskou motivaci získat další medaili. Udělám všechno, aby se to podařilo, když budu mít medaili, budu rád. Když to nebude zlato, můžu se pořád obrátit na Londýn, ale já se chci dívat dopředu :-)

Jaká je nervozita, bude větší než v Londýně?
Těžko říct. Ty pocity se vůbec nedají srovnávat. Do Londýna jsem přijel pro medaili, teď budu obhajovat zlato. Závod beru jinak, jsem o čtyři roky starší. V mém životě se leccos změnilo. 

Londýnská zkušenost ale mohla pomoct...
Pomohlo mi to hlavně před odjezdem, byl jsem v klidu a věnoval se jen tréninku. Teď mě to nějakým způsobem uklidňuje, nemusí mě to házet do stresu, v jakým je asi Nino. 

Před Londýnem v sezoně moc vítězství nebylo, nebyl jsi zrovna favorizován...
Ale já jsem i před Londýnem měl nejvyšší cíl. Rozdíl je v tom, že letos byly dva vrcholy - jedním bylo mistrovství světa v Novém Městě, který se povedlo. Další změnou bylo zranění ruky ze začátku roku, kvůli kterému jsem ztratil dva měsíce přípravy. Musel jsem ji celou převrátit, doufám, že to všechno klaplo a že mně v neděli nebude nic chybět. Přípravu jsem postavil hodně těžkou, napřesno. Chtěl jsem ji ještě posunout výš v porovnání s mistrovstvím světa, tak uvidíme, jak jsem to vyladil, jestli jsem se trefil :-)

Máš za sebou dva tréninky na trati, jaké jsou pocity?
Je to podobný jako v Londýně, jen těžší a s delším kopcem. Mně spíš nesedí to vedro, ale má se ochladit, a dokonce hlásí i déšť, takže uvidíme, jaký to nakonec bude.

Už máš vytipovaná místa, kde by se mohlo rozhodovat?
To se těžko odhaduje, když po ní jedu sám a udávám si tempo. Vím, která místa mě bolí víc a která míň, ale záleží na tom, v jaké rychlosti se pojedou při závodě. Kde se pojede naplno a kde bude možné si odpočinout. V Londýně se technika jela pomalu, protože nikdo nechtěl spadnout. V těch rockgardens se dalo vydechnout, ale jinak se jelo všude šrot, bojovalo se o pozice do každého sjezdu, aby tam člověk byl první a neztratil kvůli pádu někoho před sebou. Myslím, že tady se startovní pole hodně roztáhne, bylo to vidět tady při tréninku, když jela skupina, tak za tou technickou sekcí se hned vytvořily rozestupy.

Takže po výstřelu na nic nečekat a odjet?
Určitě. Bude důležité vyrazit dopředu na co nejlepší pozici. Kontrolovat závod, aby se tam člověk nezasekl. Někdo před vámi spadne, zastavíte se a najednou máte pět deset vteřin pryč, což se pak těžko dohání.

Včera jsi zůstal na trati nejdéle z českých závodníků...
Najížděl jsem si různé stopy, protože je jich více. Zkoušel jsem, co bude nejlepší, místama se uvolnily kameny, někde se trať rozšířila, jinde zase vyndali kameny. Hlavně pasáže před cílem jsem studoval, asi 400 metrů před cílem je rockgarden, kde jsou kameny a jsou tam dvě nebo tři varianty, může tam být jedna nebo dvě vteřiny, které můžou pak ve spurtu rozhodovat. 

Co bude nyní nejdůležitější?
Odpočinek, trénink, rituály, masáže. Bude to stejné jako vždy před závodem. Jediná změna bude v dopravě, které se trochu obávám. Včera jsme seděli čtyřicet minut v autobuse, než se rozjel ze závodiště. Doufám, že nic podobného mě nepotká, až pojedu na závod. Startujeme ve 12.30, budu potřebovat alespoň dvě hodiny sedět na kole. Doufám, že doprava klapne a nezůstaneme někde viset my nebo kola, protože ty za náma vozí náklaďákem.  To by bylo nepříjemné, když se člověk čtyři roky chystá na olympiádu a pak by se něco takového stalo. 

Už si přeješ závod, nebo máš rád ty dny před?
Beru to setrvačností, mám z toho zažitý mechanický postupy, nijak to neprožívám. Většinou to mám jasný, potřebuji si odsedět hodiny na kole, objet intenzitu, prohlédnout si trať.  Potřebuji se cítit dobře, alespoň den před závodem. Abych věděl, že nohy táhnout a byl jsem v klidu. Když to nefunguje, tak je člověk nervózní a modlí se, aby se nohy rozjely. Teď jsem v klidu, nohy jedou. Výkon tam je, čísla jsou. Doufám, že to vydrží do neděle :-)