Seriál: Design a cyklistika I

Design. Slovo, které u nás v posledních letech zdomácnělo snad více než jakékoliv jiné. Téměř každý z nás tento výraz občas použije, s výsledky designérské práce se pak setkáváme každodenně, aniž to třeba vůbec tušíme. Ne každý však zcela přesně chápe význam tohoto slova. V následujícím seriálu vám design, který se uplatňuje v cyklistickém průmyslu, podrobně představíme v následujících deseti dílech...

Co je to tedy "design"?
Výraz "design" se poprvé objevuje v 19. století v Anglii s rozvojem průmyslové revoluce a sériové výroby. Přesný český opis neexistuje, nejčastěji se "designovat" překládá jako něco navrhnout, projektovat. Svým způsobem tak za design můžeme považovat prakticky vše hmotné, co člověk vytváří, jsou tu však jistá kritéria, která by dobrý design měl vždy splňovat. Předně, designérem navržený produkt musí být uživatelsky příjemný a tedy i funkční, esteticky přitažlivý a při rozumné výrobní ceně musí být vyrobitelný a kvalitní.

V cyklistice se často setkáváme s názorem, že design kola jsou nálepky, které někdo nalepí na rám a tím práce designéra končí. Je to zhruba stejné jako říct, že automobilový designér je člověk, který vašemu autu vybral barvu, ale už neřešit to, že někdo musel pod tu barvu vytvarovat karoserii. Nálepky a barvy jsou práce grafika(i na ni přijde v následujících dílech řeč), my se však budeme bavit hlavně o průmyslovém(produktovém) designu – tedy vytváření toho, co je právě pod nálepkami.

Jak už asi tušíte, průmyslový designér je člověk, co vašemu rámu, vidlici a všem ostatním komponentům dodává tvar a zároveň musí zajistit, aby tyto tvary fungovaly a kolo se pod vámi nerozpadlo na první vyjížďce. Průmyslový designér je tak kombinací umělce a konstruktéra. U kol je třeba snad více než jinde nezapomínat funkčnost – narozdíl třeba od automobilů je vnějšek rámu(bavme se nyní pro zjednodušení jen o něm) zároveň to, co mu dodává pevnost. Zatímco u auta může být oplechování relativně libovolné a neovlivňuje nosnou strukturu pod ním, u rámu kola tohle neplatí. Co si navrhnete a vidíte, to vás taky ponese, proto je třeba mít na paměti, že funkce je zde prioritní, estetika nemůže jít proti ní.

Potřebujeme design?
Mnozí teď možná přemýšlejí, jaký je rozdíl mezi průmyslovým designérem a konstruktérem. Konstruktéři odjakživa kola navrhovali, práce designéra tak na první pohled může s tou konstruktérskou poněkud splývat.

Potřeba průmyslového designu vzniká spolu s rozvojem nových materiálů a technologií. Není tomu tak dlouho, co většina kol vypadala velice podobně – rovné, nijak netvarované trubky, jednoduchý "diamantový" profil rámu. Takový rám navrhovali zpravidla konstruktéři. Trochu zjednodušeně – stačilo zvolit potřebnou geometrii a do ní vložit víceméně stejné trubky(protentokrát opomeneme množství krásných detailů, které na kolech byly už dávno, o tom až příště).

S nástupem duralu a karbonu se však možnosti tvarové rozmanitosti rámů a komponentů natolik zvětšily, že většina konstruktérů by nenavrhla tak lákavé tvary, aby s nimi mohli konkurovat těm od designérů. Není to žádná ostuda, konstruktér studuje na to, aby jeho produkty byly přísně funkční, designér je zase musí vytvořit tak, aby byly estetické a lákavé pro zákazníka. Obě profese tak spolu v cyklistice musí spolupracovat a jedna bez druhé dnes ani nemůže být.

Design je dnes pro firmy pohybující se nejen v cyklistickém průmyslu klíčový a je silným nástrojem, jak zákazníka přesvědčit ke koupi jejich produktu. Zákazník z toho pak může jen profitovat. Díky designu se výrobky stávají atraktivnějšími a uživatelsky příjemnějšími. Přestože je u nás pořád ještě množství firem, které design považují za pouhé výdaje navíc, stále více jich začíná chápat, že design je investice, která jejich produktu výrazně zvyšuje konkurenceschopnost.