Seriál Kolo pro život; co se skrývá za kulisami

Největší seriál horských kol v Česku, některými proklínané, jinými zase opěvované Kolo pro život, završilo svým posledním závodem v Odrách již 15. sezonu. Šestnáctidílná série přinesla opět tisícům startujících, ale i jejich doprovodům, řadu zábavných víkendů. Sám generální ředitel České spořitelny, zdálo se, že i se značnou dávkou patosu, na startu posledního závodu poděkoval všem účastníkům, díky nimž se z pohledu účasti stal právě proběhlý ročník rekordní. Jsou to celkem jednoduché počty; když si vezmete, že průměrná účast se pohybuje někde kolem 1500 bikerů všeho věku na každý závod, dojdete k pozoruhodnému celkovému číslu. Ale nebudeme stavět jen slavobrány. Každá akce takového rozsahu, jakým Kolo pro život je, má své plusy, ale také nespočet problémů, které musí nutně řešit. A protože řada z nás vidí závody jen ze svého úhlu pohledu a netuší, jak obtížné a složité je některé záležitosti vyřešit ku prospěchu všech, rozhodli jsme se uskutečnit velmi otevřený rozhovor s osobou nejpovolanější; ředitelem seriálu a jeho duchovním otcem, Romanem Čermákem. Jeho nekrácenou a necenzurovanou verzi vám nyní přinášíme.

Fotka, která charakterizuje moc Romana do dnešních dnů. Co bude "zítra", to je otázkou vývoje... 

MTBS:  Romane, jak se díváš na právě skončený ročník KPŽ z pohledu pořadatelského týmu?

R.Č.: Mám radost, že letošní ročník vytvořil účastnický rekord. Skvělé na tom je, že se z části jednalo o zcela nové účastníky, další skupinu tvořily děti. Z dětských závodů jako takových máme skvělý pocit, díky lidem, jako jsou Půlpánovi nebo Pepa Dressler, jsme dětská klání posunuli  na vyšší  úroveň a rapidně se zvýšil počet  aktivních závodníků a závodnic v celém dětském seriálu.  Také se nám pořád daří držet koncept KPŽ, což je cyklistika pro všechny; profíky, hobíky, rodiny s dětmi. 

MTBS: Nepřináší ale taková ambice i negativní dopady? Co třeba stále kritizované dojezdy závodů, kdy se spojují tratě zdánlivě nesourodých kategorií?

R.Č.: Máme jen jednu cyklistiku! Tohoto konceptu se budeme držet dál, ale samozřejmě budeme pracovat na vylepšení. To, že se v závodech na kratších trasách, třeba ve Fitness jízdě, mohou účastnit i začínající bikeři, hobíci a děti, přináší řadu pozitiv, která podle mého názoru převládají.  Předně je to lákavá možnost srovnání s českou elitou, pro děti možnost sejít se se svými vzory na jedné trati, je to taková příprava dětí na „velkou“ cyklistiku, registrujeme celkově větší divácký zájem. Málokdo si uvědomuje, že některým profesionálním týmům účast v KPŽ pomáhá; jejich partneři jsou spokojení, když se mohou prezentovat  v tak hojně navštěvovaném seriálu, domnívám se, že tím nepřímo podporujeme existenci řady cyklistických formací. V neposlední řadě nás těší rapidně zvýšený zájem žen o cyklistiku a jejich masivní účast v závodech.

MTBS: To všechno lze ocenit, ale pořád jsme se nedostali k těm problémům…

R.Č.: Vím, na co narážíš… Ano, nárůst účasti přináší, jak je obvyklé, nejen radosti, ale i strasti. Je tady záležitost s křížením časového programu jednotlivých tras a možnými riziky při předjíždění a hlavně těsně před dojezdem do cíle. Situace je taková, že s nárůstem počtu tratí a současně počtu závodníků s nevyrovnanou výkonností už není možné dosáhnout úspěchu a trasy dostatečně odclonit. Nemysli, že jsme se tím nezabývali. Naopak, je to předmětem jednání s pořadateli, stále jsme něco zkoušeli dělat, ale moc úspěchu to nepřineslo, ani posuny startovních časů nic nezměnily. 

 
Roman Čermák často sedá na bike a svých závodů se účastní aktivně!

MTBS: Dobře, necháme to pro tuhle chvíli být, ale jen tak mě neodbudeš… Nemáš tak trochu pocit, že si lidi ani pořádně neuvědomují, jaký komfort jim KPŽ přináší a dost často si na něco stěžují? Popiš nám trochu zákulisí…

R.Č: No, tak trochu mě to někdy mrzí, ale všem se nedá zavděčit. Faktem je, že dneska je KPŽ takový kolos, že mnohé nápady nelze realizovat. Pokusím se to trochu popsat. Všechno je to dneska otázka prostoru. Narůstá počet partnerů seriálu, to je potěšující. Nicméně jsme nuceni jim poskytovat jistý komfort a to není možné všude. Jde o logistiku; máme dneska už 11 kamionů, které přepravují vše potřebné pro hladký chod každého závodu. Jsme limitování přívodem vody, dostatečnou kapacitou elektrických vedení  a podobně. Pro jistou autonomii jsme udělali v posledních dvou letech hodně a to nejsou věci, které jsou vidět na první pohled. S našimi partnery jsme vložili prostředky do záložních generátorů elektřiny, ozvučení areálu, pořídli jsme vlastní nádrže na vodu a čerpadla, protože tlak v mnoha lokalitách nebyl dostatečný.  Nároky na catering jsou také velké, máme výběr z několika jídel, atrakce pro doprovody jsou na takové úrovni, že se nemusí nudit, pokud čekají na někoho, kdo je na trati. To všechno stojí velké úsilí a my chceme pořád jít dál, i když je to už těžké něco výrazně zlepšovat.

MTBS: A co výše startovného? Jak se k ní staví účastníci?

R.Č.: Nemyslím si, že by se zvedala nějaká vlna odporu proti jeho výši. Kromě toho jsem toho názoru, že současná úroveň startovného odpovídá tomu, co nabízíme. Startovné, to přece není jen vlastní závod a jeho zajištění. Máme nejpokrokovější čipovou technologii, nikdo se už nemusí o nic starat. Je tady kvalitní jídlo s možností volby po závodech, sprchy, mytí kol, bezpečná zóna a řada dalších vymožeností, jako je  například prádelna. A  na tomto místě je třeba zdůraznit, že startovné nejde do kapsy naší organizaci ČS MTB TEAM, ale jednotlivým lokálním pořadatelům závodů. A jestli oni dokáží z těchto peněz ušetřit, vrací je obvykle zpátky do cyklistiky na činnost svých cyklistických klubů, na mládež, ve prospěch existence malých týmů. Našinec často raději bez reptání zaplatí 50 Euro za startovné na závodech v cizině, kde většinou takovou úroveň služeb nenajde.

Roman Čermák

MTBS: A co takhle problém zdlouhavého vyhlašování výsledků závodů…

R.Č.: Jako problém to nevidím. Jiný koncept, než ten současný, vlastně ani není možný. Předně musíme počkat na dojezd všech kategorií aspoň tak, abychom měli medailisty. Musíme umožnit předávajícím osobnostem z místních kulturních, obchodních, či jiných oblastí předávat ceny dekorovaným v jednom časovém bloku a nezdržovat je přespříliš. Netřeba zdůrazňovat, jak jsou tito lidé pro místní závody důležití. Je potřeba eliminovat maximálně souběh vyhlašování s dojezdy, protože moderátor není schopen obsluhovat dvě aktivity najednou. V neposlední řadě musíme závodníky nechat v klidu se umýt, najíst, třeba i vyjet únavu. Nebudeme si nic nalhávat. Každý oceněný si té chvilky na stupních vítězů váží a my mu ji chceme umožnit v klidu a pohodě. 

MTBS: Dobře, to bychom měli letošek; a teď se spokojeně uložíte ke spánku a po vánocích začnete přemýšlet o novém ročníku…

R.Č.: Tak to je veliký omyl! Pro nás práce zdaleka nekončí. Teď už jsme zahájili přípravu vyhodnocení celého ročníku pro naše partnery. To není práce ani jednoduchá, ani blesková. Pak začínáme jednat s novými partnery o spolupráci na další sezonu, dokud mohou ještě zasahovat do svých finančních plánů na příští rok. V plném proudu je příprava Finálového večera. Kromě toho stojí mnoho úsilí údržba používané techniky, nemůžeme věci nechat hnít v nějakém skladu bez odpovídajícího servisu. Dále tady máme sestavování termínové listiny, organizaci Stopy pro život a v neposlední řadě hodnocení nových potenciálních lokalit; uvažujeme například o změně pro rok 2015, možná ve dvou případech.

Roman Čermák s defektem 

MTBS: A to jsi mi právě nahrál na smeč! Jsme znovu u zmíněného palčivého problému dojezdů jednotlivých tras do cílového prostoru. Něco se bude dít?

R.Č.: Bezpečnost je pro nás na prvním místě! Chystáme se na radikální zásah a když to nejde na startu, řekli jsme si, že se to pokusíme řešit tak říkajíc od konce. Ve spolupráci s partnery bychom rádi zcela nově designovali  dojezdy tras, úplně rozdělili koridory a umožnili kratším trasám samostatnou existenci. Ale není to nic jednoduchého. Máme zakotveno ve smlouvách, jak mají vypadat například reklamní oblouky, cílová brána a podobně. Bude muset dojít k jejich novému nadefinování, budeme měnit naše ujednání s partnery o způsobu reklamy, atp. Nicméně věřím, že v duchu zvýšení bezpečnosti budou jednání méně komplikovaná.   Je to naše největší priorita pro následující rok.

MTBS: Díky za všechny odpovědi, za naší redakci Ti přeji, aby se všechny vylepšení podařilo realizovat, myslím, že to všichni ocení.

Tak, to byly názory ředitele KPŽ Romana Čermáka. Na závěr jsme  oslovili i několik našich elitních riderů, kteří na Kole pro život vyrůstali, jezdili ho v různé době více či méně, nebo je to jejich „denní chlebíček“ právě teď...  

%pagebreak(Jak vidí KPŽ závodníci?)%

Václav Ježek (Ivar CS Author Team)
KPŽ má v našich podmínkách ten nejvyšší  standard, lidi si to ani moc neuvědomují. Co mě těší nejvíc, že tady vyrůstají noví závodníci; vždyť 300-400 dětí na jednotlivých závodech, to je fantastické číslo. Když se na ně dívám, vidím tam už minimálně 50 kvalitních malých závodníků. Seriál si ale pořád drží myšlenku rodinného sportování, což je dobře, ale občas se tím dostáváme na limitní situace. V neposlední řadě  mně Kolo pro život prodloužilo mou závodnickou kariéru, co k tomu dodat… 

Kristián Hynek (Topeak Ergon Racing Team)
Poslední dva roky, co jezdím za zahraniční stáj, už se na tratě KPŽ tolik nedostanu. Ale pokud je to možné, perfektně mi pomáhají v přípravě, je to skvělý intenzivní trénink. A při dnešní konkurenci není lehké tady být na bedně. Přínos KPŽ pro růst nových talentů tady potenciální je, ale lidi nesmí ustrnout. Zdá se mi, že pro řadu lokálních týmů je dostatečnou metou zůstat v KPŽ, ale už neposílají své talenty dál do světa. To je pak pro výkonnostní růst slepá cesta. Pokud jde o zajištění seriálu, tak to je na skutečně vysoké úrovni, převyšující řadu zahraničních podniků.

Roman Čermák s Matoušem Ulmanem po závodě

Matouš Ulman (Česká spořitelna Specialized)
KPŽ je můj  „domácí“ seriál, je to moje závodní priorita. Je asi nošením dříví do lesa mluvit o vysoké kvalitě celkového zabezpečení. Organizátor klade velký důraz na jednotný standard, takže se nestane, že by některý ze závodů seriálu pokulhával svým zázemím nebo pořadatelskou úrovní za ostatními. Samozřejmě mě trápí, jako ostatně další závodníky, problém bezpečnosti  zejména ve vypjatých posledních kilometrech závodů. S tím se musí do budoucna něco udělat.   

Jan Strož (Ivar CS Author Team)
Seriálu hodně fandím. Podle mého názoru přivádí nové a nové lidi k cyklistice, těmi nejmenšími počínaje. V současnosti je sportovní úroveň hodně vysoká, obvykle se i v elitní kategorii schází velká konkurence. Vysoký standard je vidět i u celkového zajištění závodů, jediné negativum vidím v nedořešeném sjíždění tras v závěru závodu, to je potřeba vyřešit. 

 Foto: Miloš Lubas