Šestnáct let s Marosanou

Bude to velkolepá akce: Mazda Dual Slalom, Budvar Slopestyle, Fox Pump Track a Jägermeister Afterparty. Vzpomene si ale ještě někdo, jak to všechno začalo?

Málokterý závod má takovou tradici jako každoroční uzavření sezony horských kol, které pořádá jeden z nejznámějších českých bikerů Michal Maroši. Svou „Marosanu” si umí prosadit bez ohledu na podmínky, peníze i další okolnosti téměř nepřetržitě od roku 1999, tedy od doby, kdy se spousta letošních účastníků teprve učila chodit. Mezitím měla akce mnohokrát namále. Někdy chyběly finance, jindy se někteří účastníci nechovali úplně správně a místní obyvatelé jim zrovna nezatleskali. Ale pořád naštěstí platí, že Marosana Never Dies.

Před šestnácti lety bylo Michalovi dvacet. Český průkopník mountain bikingu se snažil prorazit na světové scéně závodění v Dual Slalomu na horském kole, v disciplíně, která byla tehdy velmi populární hlavně ve Spojených státech. Michalovi slalom šel a i na zahraničních závodech o sobě dával čím dál víc vědět.

Ve stejné době se začínalo na horských kolech skákat i na dirt jumpech, které předtím patřily jenom jezdcům na BMX. Alternativní disciplíny na horských kolech prožívaly obrovský boom. Všichni chtěli kolo a jezdit s ním co nejrychleji z kopce co nejdrsnějším terénem a přitom lítat jako Američan Shaun Palmer.

„Tak mě napadlo udělat přátelské setkání lidí, kteří se vídali na závodech, udělat nějakou srandu na baru, udělat tlustou čáru za sezonou a říct si čau - uvidíme se zas na jaře,” vzpomíná Michal na pohnutky pro svolání prvního ročníku. Tehdy se na něm sešlo kolem stovky lidí, i když to byla akce, která vznikla téměř spontánně a lidé se o ní dozvěděli na základě levného plakátu pověšeného v jednom bikeshopu. Stala se z toho událost. Všichni zapařili a všem se to líbilo. Michala napadlo, že pokud chce z akce udělat tradici, měl by k párty připojit i nějaký závod.

Další rok proto Michal v motokrosovém areálu ve Kbelu u Benátek nad Jizerou postavil trať pro horská kola. Nebylo to až tak z kopce, ale nikomu to nevadilo. Závodilo se ve fourcrossu a nakonec se poskákalo na dirtjumpu. Tím se odstartoval koncept Marosany: závody a po nich párty na počest uzavření sezony. Víc se jezdilo nebo kalilo? „Řekl bych, že to bylo půl na půl,” vzpomíná Michal, kterému je dneska 36 a má dvě děti. Jeho syn Adam už vyhrává závody českého poháru na BMX a letos se stal i mistrem republiky. Geny? Správné vedení a motivace? Dobrý vzor? Asi všechno dohromady.

Ve druhém ročníku se sešlo už více než dvojnásobek lidí. Další rok se musel měnit prostor, protože už se účastníci nevešli. Třetí Marosana se konala v Záložně na horním náměstí v Benátkách, kde už nebylo několik desítek lidí, ale pár stovek. V tisku se psalo, že Marosanu tehdy navštívilo pět set lidí. Na afterparty hrál mistr světa v trialu Petr Kraus se svou kapelou. Všechno bylo tematicky dotažené do posledního detailu. Pražská hardcoreová kapela Status Praesents, která Michalovi poskytla nahrávky do DVD Marosana Never Dies I., se objevila na Marosaně, kde měl dokument premiéru. Tehdy ještě neexistoval Youtube, natož Facebook a lidi chtěli vidět to nejlepší ze světového mountainbikingu včetně neuvěřitelných záběrů ze závodu Red Bull Rampage, kde se Michal v roce 2004 umístil na čtvrtém místě. Před pár dny to bylo přesně deset let… Dneska se tomu dá pomalu těžko věřit.

Málokterý závod prodělal takový progres jako Marosana. Když už po pěti letech nebyl prostor pro zlepšování, přispěchal na pomoc osud. Michal se dostával z hodně zlého zranění, kvůli němuž musel jeden ročník Marosany vynechat. V celé šestnáctileté historii to byla jedna jediná výjimka. Ale díky přestávce měl Michal možnost přemýšlet, jak akci posunout dál. „Nezbylo mi nic jinýho, než Marosanu přestěhovat na hory, aby to zas dostalo novýho ducha a mohlo se to rozvíjet dál. Měl jsem štěstí, že jsem našel Portášky ve Velké Úpě v Krkonoších a uspořádal tam nový formát závodu s názvem 4Down, který měl zatím největší úspěch,” říká Michal, který dělá rád věci jinak než všichni ostatní. A taky se nerad opakuje. „Opakování je sice matka moudrosti, ale lidi se u něj dost nudí,” říká Michal.

Nový koncept závodu spočíval ve sjezdu čtyř lidí najedou ve stejné trati. Vtip byl v tom, že byl závod otevřený pro nejširší veřejnost, která příležitost absolutně využila. „Při posledním ročníku na Portáškách se nám přihlásilo přes 258 závodníků, což nemá v historii českého sjezdování na kolech obdobu. Závod nabýval rozměrů festivalu, a to i díky velké podpoře automobilky SEAT, která do akce napumpovala peníze, z nichž se tehdy zaplatily i dokonalé překážky na slopestyle. Byl rok 2008 a Damjan Siriški z Olomouce tehdy téměř ustál otočku o 360° z nejvyššího dropu. Pokud jste se letos dívali na Crankworx z kanadského Whistleru, může vám to přijít jako těžký, ale už celkem běžný trik, jenže tehdy to byla absolutní novinka!

Opět přišel okamžik, kdy se Michal musel rozhodovat, kam dál. Shodou šťastných okolností se objevila nabídka přesunout Marosanu do lokality bývalého uhelného dolu v Žacléři, který má své osobité charisma.

V postindustriálním prostředí se bude letos závod konat potřetí a zřejmě i naposledy, protože vývoj se nedá zastavit a Michal nikdy nedělá dvě akce stejně. Pokud už tušíte, kde se bude Marosana konat příští rok, nejste sami. Bude to největší středisko u nás. Víte jaké?

Foto: Adam Maršál & Petr Bureš