Seznamka Michala Prokopa se SuperEndurem v Itálii

V Michalově první sezoně, kdy má v plánu se rozkoukávat a zhodnotit situaci, začal Italskou klasikou - SuperEndurem. Úvodní zastávka byla v městečku Sestri Levante na pobřeží Středozemního moře. Že to nebude lehké, věděl vcelku jasně už dlouho dopředu, ale jeho radost po dojetí, že se vešel do top50, vypovídá o náročnosti asi nejlépe.

Michal je sprinter. Vozí si s sebou hromadu svalů navíc. I přes tento hendikep sklidil velké uznání od veřejnosti, pořadatelů i samotných jezdců, že se tam objevil.

Každého, kdo si enduro stále nedokáže zařadit, by místní atmosféra nenechala na pochybách. Tohle je to, co bude "velký". Tolika jezdci, zájmem diváků i samotným "pulsováním" místa to připomínalo světový pohár v jeho světlých dobách. Už i enduro má své hvězdy. Dost z těch, kteří startovali, se před startem velmi rádi vyfotili s Jerome Clementzem. Kraťoučký prolog uličkami města byl pojatý jako velká show a diváků bylo požehnaně. Michalovi by tato erzeta jako jediná teoreticky mohla vyhovovat. Jenže ho specialisti na tomto 50ti vteřinovém sprintování mezi zatáčkama na asfaltu seřezali o 2,5 vteřiny a uvolnili mu 20. místo v prologu. To napovědělo mnohé. Tady nebude lehké prostě nic....

Druhého dne ráno závod efektně startoval po vzoru automobilové rally vyvoláváním jezdců, příjezdem na rampu a klidným odjezdem ke startu první erzety, kde musel Michal být cca za hodinu a čtvrt. I tenhle cirkus je prostě parádní. Má to šmrnc. Během následujících hodin Michala čekaly čtyři měřené úseky a čtyři výjezdy ke startu. Na kopci podél erzet se sešlo a porůznu vyškrábalo překvapivé množství lidí. A neváhali po kopci pendlovat z místa na místo.

Vítězství urval Jerome Clementz a Michal se vešel do top50, výsledky snad někdy budou zde: www.superenduromtb.com

Pro dokreslení za vše hovoří pár reakcí na otázky, na které mi vyčerpán odpověděl v cíli.

RT: Michale…
MP: Jestli se chceš zeptat, jak mi je, tak mi je na umření!
RT: Ne. Chci se zeptat co bylo dobře. Takže-co bylo dobře?
MP: Udělal jsem chybky…
RT: …zaprvý jsem se ptal co bylo dobře a ne co jsi zvoral a zadruhý neodpovídej jako na tiskovce. Takže znovu: Co-bylo-dobře?
MP: No hele asi nic. Krom toho, že jsem to přežil.
RT: Co bylo špatně?
MP: Bylo to pekelně dlouhý.
RT: Dál?
MP: V první erzetě jsem si trochu ustlal. V tý druhý jsem někde v sedmý minutě už měl nastavenej prostě jenom "cruise control", to kolo si se mnou dělalo co chtělo. A přestřelil jsem jednu zatáčku. Pamatuju si jenom, že mi hlavou blesklo "kurva levá!" a ten chlápek co tam u toho zařval "ááááá" to jenom potvrdil. Třetí jsem dal kupodivu v pohodě. A čtvrtá? Jako sorry! 9:46 min?! Co chceš vědět přesně?!
RT: Rozumim. Tak dál. Jakej je rozdíl mezi enduro špičkou a zbytkem? I kdyby špičkou z jiný disciplíny?

MP: Hele, jsou to sjezdaři. Strašně vyšvihaný sjezdaři. Vlastně kroskántrysti s ohromnejma sjezdovejma schopnostma. Nebo tak něco. Oni vyjednou po hodině na kopec a jsou v pohodě. Já se tam nedám do kupy ani za těch deset minut co mi zbývá do startu erzety. Mimochodem…Clementz mi dal v první etapě minutu…
RT: Teď máš za sebou první zkušenost. Je enduro plnohodnotná disciplína?
MP: Absolutně! Je to strašně náročný a specifický. A navíc…rozhlídni se…je to mazec.

Text a foto: Rob Trnka