Sezónní parťák na cestách: Mercedes-Benz X Class

Nevím, jak vy, ale alespoň já jsem měl pick-upy vždycky rád. Rád jsem se na ně koukal, zvlášť ve Spojených státech, kde je užíváno spíše pojmenování “truck”. Velké fordky nebo GMka budily respekt a tak trochu chlapáckost, volnost. Pak, když jsem v zahraničních časácích či videích viděl pick-upy vezoucí na korbě biky a v kabině rozesmáté bikery, byla mi tato třída aut ještě sympatičtější. Pravdou ovšem je, že jsem na druhou stranu založen spíš jako šetřílek, takže velké motory ano, ale spotřeba už ne. Takže moje první zkušenost byla s pikápkem, který na trh vrhla škodovka se svou verzí Favorita. Vzpomínáte?

No, ale od té doby uběhlo už hodně vody, já projel hodně aut, našlapal hodně kiláků na mnoha kolech. A když vloni UCI oznámila, že Mercedes-Benz vstupuje do Světového poháru MTB, aby podpořil svou novinku pick-up aneb třídu X, byl jsem upřímně rád, že bajky mají takového důstojného parťáka.

Hurá na photoshooting s tesťákama...

Třída X značky Mercedes-Benz způsobila už od svého uvedení na trh v listopadu minulého roku pozdvižení. Zaprvé díky tomu, že pick-up střední velikosti v už tak širokém produktovém portfoliu stuttgartské značky s výjimkami doposud chyběl, zadruhé také proto, že na jeho vývoji Mercedes spolupracoval s automobilkami Nissan a Renault.

A štěstí se na nás usmálo brzo, české zastoupení Mercedesu, mimochodem sídlící v Praze v ulici Daimlerova, si MTBS.cz vybralo jako svého partnera pro komunikaci směrem k bikerům. Do redakce přistál červený krasavec, se kterým jsme měli možnost jezdit téměř dva měsíce. Auto s automatickou sedmistupňovou převodovkou, motorem 2,3 l a výkonem 140 kW zdobil ochranný rám, který dodával červenému pracantovi další body, a to jak v bezpečnosti, tak i ve stylovosti.

Pochopitelně vybaven ochrannou dečkou přes zadní dveře korby, fungující jako držák kol. Jen jsem se strašně těšil na stojící majestátní třícípou hvězdu na kapotě, ale tak nějak jsem si neuvědomil, že už několik let nazpět tato chlouba Mercedesu z čela vozu jaksi zmizela.

Předně bychom chtěli vyzdvihnout auru auta. Mercedes-Benz X-Class působil na svěťácích jako volná vstupenka do VIP klubu. Zákaz vjezdu? “Nene, ten může, má iksko!” Autem jsme mohli dojet až k samotné cílové bráně, jako partnerský vůz Světového poháru jsme si jezdili jako králové.

Ikskem po trati mistrovství světa XCM v Itálii...

Společně s fotografem Michalem Červeným jsme si naše cesty doslova užívali. “Pořádný auto je, když z něj musíš seskakovat. To aspoň říkal můj děda,” oznamoval mi Michal, když jsme vystupovali ve francouzském La Bresse, na dalším svěťáku. Přesně takové libůstky a drobnůstky se nám na autě líbíly.

Třeba 360 stupňová kamera promítající obraz na velký středový displej. To bylo něco, na co jsme si hodně zvykli, při parkování s monstrem dlouhým 5,4 m a širokým 1,92 m to bylo daleko lepší než mávající Otík. Nebo malé okénko dělící kabinu a korbu s elektrickým ovládáním pod volantem. To se nejvíc líbilo mým dětem :-) Nechyběla slušná audio souprava, navigace, vyhřívané sedačky, kožený volant, do kterého šly vibrace při přejetí bílé čáry, velká a hluboká dveřní kapsa byla hodně velká a hluboká /dala se do ní zasrčit 1,5 l PET láhev/. No, zkrátka pocit jako v běžném, tedy luxusnějším autě.

Kokpit s perfektně do ruky padnoucím věncem volantu 

Jen s tím rozdílem, že máte za sebou otevřenou korbu. Korba pick-upu byla také tím, co se nám na iksku líbilo hodně. Pro bikera ideální záležitost, prostě jen hodit kolo na korbu, upevnit jedním suchým zipem a vyrazit. I pět kol jsme na ní naskládali, když jsme jeli s Gaspim na coaching juniorských Spořínků. Co nás překvapilo, byla jízda na MS do Lenzerheide v dešti s naloženou korbou taškama a koly. Mírně jsme znejistěli, ale jízdou se voda na korbu skoro nedostala. Nevýhodou bylo, že jsme ovšem nemohli zastavit :-) (MB nabízí mnoho možností krytů zadního prostoru).

Hlavně! Iksko s bajkama na korbě vypadalo prostě cool.

Co jsme na autě také ocenili, bylo odhlučnění kabiny. Byť dieslový motor startoval s výrazným hukotem - to se nám ale strašně líbilo :-) - dělo se tak ale bez vibrací a čtyřválec se vzápětí uklidnil, a pokud byste měli horší sluch, museli byste trochu natahovat uši, abyste ho vůbec slyšeli. Ještě lepší to je ale po rozjezdu. Po dálnici to pak byl doslova šum lučního kvítí. Popravdě by člověk čekal daleko hlučnější projev v autě podobné třídy.

Navzdory značnému profilu pneumatik a jejich příjemně poddajným bočnicím bylo poměrně zvláštní, nakolik odhodlaně a přesně umělo iksko proplouvat zatáčkami. Doslova požitek jsem já osobně měl z toho, když už jsem několikrát musel zajet do Prahy a přejížděl jsem kolejové a vydlážděné úseky. Ještě lepší by to bylo, kdyby bylo auto naložené. V autě sedíte na úrovni řidičů dodávek, což vám skýtá perfektní přehled o dění okolo vás. Samozřejmě že vám neunikne jediný obdivný pohled…. Auto se řídilo opravdu pohodlně a přesně. Na brzdách jsme si museli uvědomit, jak značnou hmotu pod sebou krotíme, každopádně tohle auto o 2,5 tunách se řídí snadno a dobře.

Na Stelviu....

Od tak velké mašiny luxusní značky možná čekáte trochu lepší dynamiku než jen průměr, ale i na tento problém má třída X odpověď - vlajkovou loď řady, třílitrový šestiválec označený jako X350d. Tu Mercedes-Benz představil v březnu tohoto roku na 88. ročníku ženevského autosalonu a od samotné světové premiéry bylo jasné, že vyšší motorizace přinese řadu pozitivních změn. Není proto divu, že novinku dostal už i zástupce bikerů - Nino Schurter.

Naše loučení po společných více než 7000 kilometrech s průměrnou spotřebou 8,9 l, kdy jsme navštívili Val di Sole, La Bresse, Livigno, Lenzerheide, Kokořín (několikrát), zdolali Passo Stelvio, bylo těžké. Nechtělo se nám zpátky do Daimlerovy ulice a předat klíčky. Zvykli jsme si na sebe, děti iksko milovaly, naše biky taky. Mercedes-Benz X Class je vůz, který může výborně sloužit jak na práci, ale i díky prémiovému znaku na kapotě - byť položenému - i k reprezentaci. Zejména tedy jako doplněk k vizitce bikera.