Simona Spěšná: „Ve Švýcarsku jsem nastartovala profesionální kariéru, mým největším parťákem je stále taťka.”

Simona Spěšná je jednou z výrazných tváří současné české bikové scény. První velký krok k profesionální kariéře udělala ve Švýcarsku. V rozhovoru jsme se zaměřili na její těžké období v polovině loňské sezóny, kdy musela rychle řešit odchod z týmu. Naučilo ji to, jak je důležitá psychická pohoda a odolnost.  Do nové sezóny vstupuje s novou energií a v novém dresu. „Doufám, že mě na domácím svěťáku fanoušci poznají, nepojedu totiž v reprezentačním,“ říká.

Závodila jsi dva roky ve švýcarském týmu Superior. Jaké to bylo závodit tam a mít takové zázemí?
Když přišla příležitost jít do zahraničního týmu, neváhala jsem a vzala ji. Beru to jako skvělou zkušenost, obzvlášť mám ráda švýcarské závody, které jsou jiného stylu než české. Do Švýcarska se ráda vracím a mám tam dobré kamarády, takže to místo je pro mě výjimečné. Tým mi dal skvělý start do profesionální kariéry, za což jsem vděčná.

Nové Město na Moravě 2022 a senzační 2. místo na juniorské sérii v dresu týmu jb Brunex Superior

Víme, že tam ale byly v polovině loňské sezony nějaké rozkoly a ty ses přesouvala zpět do Čech. Co se vlastně stalo?
Bylo to oboustranné rozhodnutí, hlavně ze strany týmu, se kterým jsem souhlasila. Nakonec to bylo dobré řešení. Druhá polovina sezóny byla pro mě mnohem lepší, i když náročná – řešila jsem osobní i týmové problémy. Byla to zkušenost, kterou už nechci opakovat.

A co následovalo v té druhé polovině sezony?
Vrátila jsem se k tátovi do jeho týmu (MS Bike Academy), protože uprostřed sezóny je těžké najít nový tým a já nebyla psychicky připravená jet zase do zahraničí. V druhé polovině sezóny jsem si také dala téměř desetidenní pauzu, protože mě kolo přestalo bavit. Projevovalo se to tak, že jsem sedla na kolo a po dvaceti minutách jízdy jsem to vzdala. Uznala jsem, že to chce odpočinek, který jsem si dopřála. Musela jsem si k cyklistice vlastně najít znova tu správnou cestu, abych mohla pokračovat dál.

Jak jsi tu cestu hledala?
Odjela jsem do Livigna, tam jsem hledala nejen cestu ke sportu, ale i k sobě. Byla jsem tam sama, dala jsem si prostor na to, aby vše zapadlo tam, kam má. Zkrátka to uzrálo a uzdravilo mě to. Před dalšími šampionáty jsem se byla schopná vrátit na poměrně hezkou úroveň. Podařilo se mi hned po návratu vyhrát republikový mistrák v srpnu loňského roku, dojet 10. na mistrovství světa a všechno to vygradovalo 3. místem v short tracku v Lake Placid v USA. 

Jak to loni vypadalo v době, kdy jsi vozila dres MS Bike Academy? Jak jste se s taťkou popasovali se spoluprací?
Nevím, jestli to bude chtít slyšet (smích), ale někdy je to na zabití. Ale celkově je ta spolupráce hodně speciální. Většina profíků v cyklistice je označována za samotáře, což je pravda. Nemáme k sobě moc parťáků, vyjma toho, když je cyklista ve vztahu nebo tak. Pak je tu trenér, který je pro toho závodníka nejlepším kamarádem a parťákem do všeho. No a to je v mém případě můj taťka. Ví o mně fakt úplně všechno. A co mohu prozradit, tak spolu řešíme i třeba ženskou stránku - cykličnost a všechna úskalí a benefity. Přizpůsobujeme tomu tréninky, víme, kdy ubrat a kdy naopak přidat a jak s tím pracovat v dlouhodobém hledisku. 

Jsou v letošní sezoně nějaké novinky, které jsi zařadila a které můžeš odhalit?
Určitě. Není tajemstvím, že jsem před měsícem zahájila spolupráci se Zdeňkem Štybarem a jeho belgickým trenérem. Oba nám vnesli do tréninku svěží vítr a nový nádech. Zatím jsem velice spokojená a doufám, že ta spolupráce bude pokračovat, protože to je něco nového. Určitě to podle mě může vést k velmi dobrým výsledkům. 

Letos ses také poprvé představila v dresu týmu Massi, což je španělský tým? Jak ses do týmu dostala? 
Dlouho jsme s mým manažerem Františkem Raboněm hledali útočiště, kde bych mohla zúročit své zkušenosti a nakopnout novou éru kariéry. Dlouho jsme hledali, oslovovali poměrně dost týmů. Nakonec se z Massi ozvali sami a oslovili mě. Prakticky jsem nečekala ani minutu a kývla na spolupráci.

Jak se na kolech Massi jezdí? Jsi s nimi spokojená?
Poměrně dobře si rozumím se silničním kolem a krosovým kolem. U bajku se ještě hledáme a přiznám se, že je to dost boj. Sedlala jsem dlouho Specialized, pak Superior, mezi nimi mi přechod nedělal problém. Teď ten rozdíl pociťuji hodně, zejména kvůli geometrii. To kolo je postavené trošku jinak a nepřišla jsem zatím na vhodný způsob jízdy, který by pro mě byl komfortní a jezdilo se mi na něm dobře. Mám k sobě skvělý tým mechaniků, který denně přichází se zlepšováky a tipy, jak mi pomoct, za to jsem moc vděčná. Ale pořád ještě nejsem s bajkem úplný kamarád. 

Massi, Massi, Massi...

V únoru letošního roku jsi zazářila v prvních dvou závodech ve Španělsku, první dva závody SP ale nevyšly dle představ...
Jsou tam určitě pozitiva i negativa, ale to tak je vždycky, zvlášť na začátku sezony. Ve Španělsku jsem byla na dobré vlně, podařilo se mi tu sezonu prodloužit a poprvé jsem se cítila na to, že jsem mohla s holkami na trati opravdu závodit. Měla jsem elán a bylo to nesrovnatelně jiný, než když jsem s nimi závodila v loňském roce. Poprvé jsem si zkusila se odtrhnout od skupiny, vést ji. Měla jsem z toho fakt radost. Bohužel se nám pak nepodařilo naplánovat tu nejlepší formu do Brazílie, hodně mě rozhodilo asi i počasí, většinou se mi nepodaří aklimatizovat na to počasí, které tam panuje, což se stává. 

Před námi je svěťák na domácí půdě, co to pro tebe v rámci sezony znamená? 
Moc se na závod těším, mám na něj hrozně hezký vzpomínky a těším se, až na ně napojím zase nějaké další. Nemám žádná přílišná očekávání, neslibuji si od toho žádné umístění, na které bych chtěla směřovat. Přesto si ale věřím a myslím si, že by ten short track mohl vyjít dobře. Tuším, že by mohla hrát v můj prospěch i změna trati - ubrala se BMX sekce vzadu a zkrátil se hlavní kopec, což mi sedí. Nejsem úplně fanouškem dlouhých kopců. 

Tradiční závodní nehtíky

Co fanoušci? Těšíš se na ně a mohou být třeba i motorem?
Rozhodně ano. Přiznám se, že když jedu závod, tak okolí moc nevnímám, jen opravdu pár lidí. Jedním z nich je taťka, což je dobře. Kdyby to taťka nebyl, tak by to nebylo asi úplně dobrý (smích). Dalším z nich je i náš reprezentační trenér Viktor Zapletal. Pak vnímám ten vibe okolo sebe a to jsou právě ti čeští fanoušci. Doufám teda, že mě v novém dresu letos poznají, protože nepojedu v reprezentačním, ale fakt se na ně těším. 

Je to pro tebe vrchol sezony nebo jen rozcvička na další zahraniční závody?
Vím, že je to trochu ošklivý to říct, ale svěťák v Novém Městě je spíš takovým prostředníkem na cestě k těm plánovaným vrcholům. Vím, že tady nebudu úplně ve vrcholové formě, je tady ještě pár věcí, na kterých musíme pořádně máknout. Stanovila jsem si dva vrcholy v této sezoně - tím prvním bude triplet závodů - v Andoře, republikový šampionát v Bedřichově a evropský šampionát v Portugalsku. A druhým blokem bude pak světový šampionát a závody, které jsou v dohlednu okolo toho.

Kde se vidí Simona Spěšná za tři roky?
Do loňského roku jsem měla hrozně moc plánů, měla jsem všechno dokonale nalajnované. Ale i to, co loni přišlo, mi ukázalo, že občas fakt nemá cenu to takto řešit. Možná už mám z toho i strach, aby další zklamání nepřišlo a nesrazilo mě někam, kam nechci a odkud bych se nedokázala sebrat a vrátit. Každopádně mám nějaké vytyčené cíle, to nebudu lhát. Za tři roky bych chtěla být mistryní světa v horských kolech a nejlepší by bylo, kdybych mohla být zároveň i mistryní světa v cyklokrosu. Za tři roky je vlastně i olympiáda, na které by se mohl už objevit i Short Track, takže kdyby došlo k tomu došlo, tak bych se chtěla blýsknout medailí i tam.