Objet celý svěťák? Připravte si bezmála 1,5 mil Kč. Lutovský ukázal čísla z Rouvy...

Světový pohár horských kol je vrcholnou soutěží, ale zároveň také mimořádně drahou záležitostí. Český tým Rouvy, který v roce 2025 absolvoval kompletní sérii s jedinou závodnicí Adélou Holubovou, zveřejnil detailní rozpočet sezony. Otevřeně a bez příkras ukazuje, kolik dnes stojí účast menšího týmu mimo elitní struktury – a také jak dramaticky se finanční náročnost zvýšila po převzetí seriálu společností Warner Bros. Discovery (WBD). Právě to jsou důvody, proč bude pro menší týmy stále těžší se Světové série zúčastnit, proto jich bude ubývat. Naposledy to byl vývojový tým Trek Future, jenž oznámil konec své působnosti. 

Data poskytl manažer týmu Jiří Lutovský, který vede Rouvy dlouhodobě a v sezoně 2025 musel řešit zásadní navýšení nákladů. Celková suma? Přibližně 1,4 milionu korun jen na přímých výdajích spojených s účastí. A to bez platů závodnice, mechanika či manažera.

Registrace: dvojnásobek poplatku, minimum služeb

První položkou je poplatek za registraci UCI MTB týmu. Po převzetí seriálu WBD se cena zvýšila na 5 000 eur. Rouvy díky zařazení do druhé skupiny států platí „jen“ 3 500 eur, což je zhruba 95 000 Kč.

Lutovský k tomu říká: „My za těch 3 500 nedostaneme víceméně nic. Hlavní změnou je, že si musíme platit metry čtvereční na jednotlivých závodech. Dříve bylo 30 m² zdarma, teď není nic,“ upřesňuje další náklad, který z roku na rok přibyl. 

"Je to výdaj, který není malý a není jednoduché se mu vyhnout," vysvětluje Lutovský. Týmy musí rezervovat a platit místo v "paddocku" nebo chcete-li v prostoru označeným jako "team area". Cena v loňském roce činila 20 eur/m² (Nové Město a Val di Sole) a 30 eur/m² na ostatních závodech.

Pro základní zázemí je potřeba alespoň 30 m², aby bylo možné zaparkovat auto, postavit základní zázemí. To znamená 900 eur za závod – bez elektřiny. Pokud by tým jel všech 10 světových pohárů, celkem by jen za prostor zaplatil 9 000 eur. „Třicet metrů je minimum pro stan a auto. Kdybychom měli v týmu pro světový pohár více lidí, nestačilo by to. A když nemáš zaplacené místo, nedostaneš nic – ani vstupenky, jen dvě volné akreditace na víkend.“

Pro porovnání uvádí příklad velkých týmů: „Třeba Trek Future potřebuje kolem 100 m², takže to jsou jen za stání tři až čtyři tisíce eur za závod,“ zdůrazňuje Lutovský. 

Tým Rouvy v roce 2025 platilo prostor pouze na šesti evropských závodech a tam nechalo 5 400 eur (cca 140 000 Kč). V Brazílii, USA a Kanadě tým zázemí k dispozici neměl.

Startovné: 150 eur za závod, bez podpory

Dalším nemalým nákladem je startovné, to se platí přes osobní účet závodníka, nikoliv týmu. Veškeré doklady chodí jezdcům, stejně jako výsledky a další důležité informace. "Bohužel ty často ani nedorazily a my je museli získat například od fotografa Michala Červeného, jenž je napojen na komunikaci továrních celků."

Startovné na jeden závod světového poháru činí 150 eur, pokud se závodník dostane na startovní listinu short tracku, navíc už neplatí nic. Deset závodů sezony s jedním závodníkem je 1 500 eur, tedy 40 000 Kč.

Byť je tým registrován jako UCI MTB Team, nemá uveden název týmu ve startovní listině nebo výsledcích. "Je to další z výhod :-)" směje se Lutovský. "Abychom mohli mít název týmu, muselii bychom na závod dostat divokou kartu. Ta se uděluje na každý závod zvlášť podle jakéhosi hodnocení, k dispozici je pouze osm karet pro každý závod. Záleží na počtu závodníků, na tom, jak si vedou, z jakých jsou zemí... My jsme ji dostali pouze do Nového Města. Takže pokud nemáš divokou kartu, jsi na úrovni individuálního jezdce,“ říká Lutovský.

 
Cestování, pobyt, logistika: přes milion korun

Největší část nákladů tvoří cesty, ubytování, doprava, strava a zajištění doprovodu. Světový pohár XCO v minulém roce zavítalo do Jižní i Severní Ameriky a samozřejmě i do Evropy. Přestože Rouvy jelo v režimu takzvaného „low costu“ a využilo částečné financování z reprezentace, součet je neúprosný: cca 1 100 000 Kč. A to včetně letenek, hotelů, přeprav materiálu, nájmu auta a nákladů mechanika. 

„Nepočítám do toho ale plat závodnice, plat mechanika a ani můj,“ zdůrazňuje manažer týmu.

Kdo chce s vlky výti...

I přes všechny náklady, které účast ve světové sérii přináší, je nutné říct jedno: je to prestiž, první liga, horská kola ve své „formuli 1“. Z pohledu promotérů se záměr vytvořit skutečně elitní produkt podařil. A platí tu možná více než kde jinde staré rčení – kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. Pokud se chce závodník posouvat výkonnostně a reálně uvažovat o nominaci na olympijské hry, jiná cesta jednoduše neexistuje.

Potvrdila to i sama Adéla Holubová, která loni jezdila stabilně v top 10 kategorie U23. „Myslela jsem si, že vím, o čem závodění je, ale naplno jsem to pochopila až letos v elitě. Jsem strašně vděčná, že tu můžu jezdit a posouvat se dál v tak nabité konkurenci,“ říká. „Dříve jsem jela XCC v U23 a myslela si, že jedu opravdu rychle. V XCO jsem si pak většinou závod pohlídala nebo dojela dopředu, protože se jelo v klidu. Dnes v elitě se jede ještě rychleji než tehdy v U23, ale na hodinu dvacet, a pokud nejste vepředu hned od startu, už se nikam nedostanete. Startovní pole je absolutně vyrovnané,“ doplňuje Adéla.

"Pro náš tým má účast na kompletním světovém poháru zásadní význam. Díky postupnému posunu výkonnosti dokážeme v nízkonákladovém režimu konkurovat i větším a bohatším týmům. Horská kola nejsou silnice – tam hraje klíčovou roli početný tým a rozsáhlé zázemí. V XCO rozhoduje zejména individuální výkon, schopnost závodníka a jeho výsledky," vysvětluje Lutovský.

Zároveň je nezbytné mít silnou podporu partnerů a sponzorů, protože přechod z U23 do elitní kategorie není otázkou jednoho roku. Jde minimálně o tříletý proces. I proto je zavádějící často opakovaná představa, že nás „zachrání“ úspěšní junioři. "Ano, juniorská kategorie je důležitá, ale někdo se o tyto závodníky musí postarat i poté, aby v elitě uspěli," hodnotí Luťák.

Jak dál?

Seriál WBD sliboval profesionalizaci, sliboval F1. To se pomalu daří, alespoň vizuálně. Současný světový pohár je výrazně atraktivnější než dříve. Okruhy jsou kratší, závody rychlejší a dynamika celé soutěže se zrychlila. Pokud se závodník tomuto posunu nepřizpůsobí, nestačí mu jeden nebo dva starty v sezoně – nic mu nepřinesou. Typickým příkladem je kanadská Mont-Sainte-Anne. Okruh byl zkrácen na 3,5 km a časy na jedno kolo jsou extrémně rychlé: u mužů kolem osmi minut, u žen přibližně deset. Pro srovnání – cyklokrosový okruh v Táboře je podobně dlouhý, ale časy jsou zhruba o minutu rychlejší. I přesto jsou podle mě horská kola v televizi atraktivnější, a to je další důvod, proč stojí za to být součástí tohoto drahého, ale významného světového kolotoče.

Realita ale také ukazuje, že finanční tlak dopadá především na menší týmy, které budou absolvovat minimální množství závodů SP. Elitní stáje fungují na hranici minimálního počtu jezdců, vývojové programy zanikají a menší stáje stojí před zásadní otázkou: vyplatí se jim vůbec jezdit kompletní světový pohár?

Lutovský k tomu dodává: „Má to zásadní význam pro vývoj závodníka. Vysoká finanční náročnost provozu týmu může ale takové kroky výrazně brzdit. Na rozdíl od silniční World Tour musí elitní MTB týmy platit všechny náklady na závodech vyjma startovného a poplatků za stání. Projeví se to i v marketingu – značky více podporují factory týmy a lokální dealeři mají zkrácený rozpočet. Je to začarovaný kruh.“

Světový pohár MTB tak sice získává na profesionálním obrazu, ale zároveň se vzdaluje dostupnosti pro menší stáje – přestože právě ony dlouhodobě tvořily základní vrstvu sportu, ze které vyrůstaly budoucí hvězdy.