Tak trochu PR zkušenost z freeride kempu

Venku se zatahuje nebe a zbývajícím světlem mezi mraky a zemí jedu téměř 200 km na Špičák za Železnou Rudou na první ochutnávku „BikePárků“. Promítám si všechno, co vím o Simpleride , o downhillu.... Vrací se mi myšlenka, zda se svými minimálními zkušenostmi neriskuji příliš. Mezi tím v Bavorsku zastavují nelegální závod rychlých aut, vedený z Prahy přímo v pátečním provozu! Je čas si udělat jasno, co je adrenalin a co „mozkupustý“ hazard.

Hospoda v předvečer kempu je plná vítání a připíjení na zítřek. U baru se bavím s nezúčastněným turistou: „Jezdím sem už několik let, ale tohle jsem tu ještě nezažil. Je to hukot! Kdo je ten týpek, ten Gaspi? “ Dobrá otázka. Snažím se předat, co vím, ale je to jen několik článků v bulváru a přehled nejkřiklavějších úspěchů.

Osobní zkušenost
Ráno nemůžu dospat, ranní hygiena, a už se šourám na sraz. Do začátku kempu ještě nějaká ta minuta zbývá, všechno je však připraveno, diskutují se detaily a vydává půjčené vybavení. Pak to začalo, neměl jsem na poznámky čas. Hluchá místa byste během dne jen těžko hledali. Zde je několik drobností které zanechají velký dojem:

Start kempu je v 9:00 - v podání instruktorů Simpleride to vypadá tak, že v 8:30 je vše nachystáno, připraveno, zkontrolováno a s horkým čajem se očekávají první nedočkavci.

Rozcvička, nezbytné zahřátí a protažení.

Po nafasování kol následují základní informace o rovnováze na kole, posedu (v tomto případě spíš postoji). Souběžně s výkladem probíhá individuální nastavení kol.

První jízdy na dvorku a rozřazování do skupin. Místa je tak akorát pro plně obsazený kemp, přesto na place nepanuje chaos. Gaspi hlídá instruktory stejně jako žáky.

Žáci občas putují z jedné skupiny do jiné podle aktuální kondice, hodnocení instruktorů i subjektivního pocitu či únavy. Kromě toho, že si můžete odpočinout v pomalejší skupině a přitom nemusíte sedět pod lanovkou, má Gaspi přehled, jak jste pokročili ve skupině. V případě, že není spokojen, doučí vás přesně, co potřebujete. A nenápadně zmizí na inspekci jinam.

Celou dobu je k dispozici přímé spojení na horskou službu. Simpaťák pak není líný přijít se podívat na kdejakou zhmožděninu.

Trénujete a učíte se s těmi nejlepšími, ale ne v jejich stínu. Legrace je všude, posměch nikoliv.

Simpleride kemp vám půjčí kolo, helmu, rukavice, kompletní chrániče, včetně páteřáku. S sebou byste měli mít vlastní oblečení, určitě ne tepláky, ale spíš oblečení z pevnějšího materiálu. Boty s rovnou podrážkou.

A jede se dál
Po dopoledni na plácku je tu první jízda dolů. Cestou na lanovce bývá dost času si povídat, vtipy mi moc nejdou, tak se ptám Gaspiho na pneumatiky, kterými jsou obutá všechna kola Simpleride kempu. Zajímá mě, jak je to doopravdy s jejich kvalitou. Tuším, že nebude pomlouvat jednoho ze svých sponzorů, ale odpověď je mnohem obsáhlejší a zajímavější: „S Rubenou spolupracuju na vývoji pneumatiky už od jejího zrodu na papíře, mám tak možnost ovlivnit, jak bude vypadat hodně dopředu. Rubena nějaký downhilový pneu vyráběla, ale bylo potřeba tam udělat pár zásadních změn. “ Dále se bavíme o jednotlivých figurách (špuntech) na hraně, o různých směsích a tvrdosti. Ptám se, proč česká pneumatika v takové kvalitě není vidět skoro v žádném obchodě. „Ano, je to škoda, samozřejmě. Rubena dlouhodobě pracuje na zvyšování kvality značky, a myslím, že nová ředitelka obchodu Rubeny, ing. Zdeňka Jílková, zvládne zorganizovat změny a Rubeny budou k dostání brzy ve všech prodejnách. “

Už je tu ale horní konec lanovky, naperu to ochranou tyčí do helmy, a příště znovu a pak už pokaždé. U každého nebezpečného místa zastavujeme, dostaneme výklad, popis a názornou ukázku kudy jet — pak je řada na nás. Stáhneme půlky a díky drilu z loučky sjíždíme postupně celý svah. Na každé zastávce probíráme co a jak. Máme dotazy a naše nejčastější věta je: „To nedám“. A pak jsme dole, první sjezd za námi. Paráda. Kolem projedou borci z rychlejších a zkušenějších skupin, v očích mají však stejné nadšení.

„Jasně, když pak slyšíš kluky, kteří jezděj už nějakou dobu, jak si nadšení povídaj, kterej drop skočili až tady u nás na kempu, nebo k nám jezděj závoďáci si poladit techniku, připravit se na závody, je fajn předávat zkušenosti, který sbírám už 23 let a sledovat tu radost“, komentuje Gaspi.

Honza a Klára (26)
A znovu lanovka, znovu příležitost se ptát:

Jste tu už po několikáté, co vás vedlo k návratu?
Rozhodně ten obrovský skok v technice a jistotě ježdění, trvalo by měsíce, než by se člověk, tím spíš začátečník, naučil sám to, co mu dá jeden víkend tady.

První camp, první očekávání a první zkušenosti...
Očekávali jsme vysokou kvalitu a opravdu individuální přístup - a takové to také bylo, takže vysloveně překvapeni jsme nebyli. Spokojeni ano, maximálně!

Takže přijedete znovu?
Ano, když budou peníze. I když vlastně peníze nejsou problém. Vzhledem k tomu, co všechno v tom máš. Jo, co nám rozhodně přišlo dobrý, byla zdravověda - toho není nikdy dost. Mohlo by být nějaký krátký info o údržbě a základní opravě kola.

Shodneme se i na některých negativech?
Ráno je zima, a na fotce nevypadáme vůbec tak drsně jak jsme si připadali. Pak už jen gong tyčí o helmu a hurá dolů.

Na kompletní trasu se podívejte například zde:
http://www.youtube.com/watch?v=TFRQkMTOYM0&feature=related
(trasy a překážky se měnily podle skupin a momentálních dovedností) a nepropásněte letošní poslední příležitost si kemp Simpleride vyzkoušet: Bike Park Malino Brdo, Ružomberok, Slovensko, termín: 19. -20. 9.2009 (http://www.SIMPLERIDE.cz/cs/kemp-slovensko ).

Podepsal jsem to jako PR článek, ale kdybych to měl psát jen a jen za sebe, nenapsal bych asi jinak. Pavel Mach.

Foto: Simpleride