Dravé mládí vpřed. Andy Mitaš skáče dobře, skáče rád

Není úplně běžné, že v našem plátku MTBS.cz prezentujeme jezdce, kteří se věnují čistě freeridovým disciplínám. Ale máme to štěstí, že zkrátka můžeme. A brněnský rider Andy Mitaš patří mezi zajímavá jména, která si svou pozornost zaslouží. Nás zaujal svým přístupem, povídáním o sjíždění žulových obrů v Norsku nebo o jeho úspěších či zážitcích. 

Andrej Mitaš alias Andy je český freerider a enduro jezdec, který se prosazuje jako velmi všestranný sportovec. Je ambasadorem značky Merida, je součástí týmu Flowride, kde působí jako jeden z nejmladších koučů a už v jednadvaceti letech předává své zkušenosti dalším jezdcům. Kromě endura se intenzivně věnuje freeridingu a freestyle disciplínám, což z něj činí "new school univerzála" – moderního jezdce, který kombinuje různé styly a disciplíny.

Mladý rider je studentem Mendelovy univerzity, 2. ročníku oboru Krajinářství. "Líbí se mi spojení studia a mého koníčku. Může se to týkat mnoha věcí, například zadržování vody v krajině, budování trailů, místa pro rekreaci - pumptracky, bikeparky a tak podobně. Snažím se tomu jít naproti, tady u nás v Brně Bystrci už mám na starosti dirt park," prozrazuje Andy, jenž přišel k cyklistice vlastně náhodou.  

"Hrával jsem florbal, ale odešla mi kolena z přetížení. Musel jsem toho nechat a věnoval jsem se jen slopestylu na snowboardu, který jsem dělal zároveň s tím. Jenže za sněhem se muselo jezdit hodně daleko a všechno bylo dražší a dražší, tak jsem skončil na kole," říká Andy, jenž zprvu jen tak brousil cyklostezky. "S taťkou jsme občas dali nějaký výjezdy, třeba na Lysou. Ale na trailech jsem byl poprvé až v roce 2015 a zamiloval se."

To také přispělo k rozhodnutí, že se bude věnovat jedné věci a pořádně. "Kolo mě chytlo a vlastně to beru jako i jakési poslání. Protože to skákání je ve mně asi od narození. Mamka si často dělá legraci, když mě dostala v porodnici do ruky, tak jí sestřičky řekly, že jsem artista a ať s tím podle toho naloží. A bylo to tak vždycky - když jsem se učil na lyžích, na snowboardu, na kole, tak mě vždycky zajímalo, jestli se dá někde odrazit nebo hodit smyk," líčí Andy, který za sebou nemá žádnou výraznou cyklistickou minulost od svých dětských let. 

Kromě toho, že skáče dobře a rád, také rád své - dosud - nabyté zkušenosti předává ostatním. "Dřív jsem závodil v enduru, dokázal jsem vyhrávat, měl jsem tah na bránu. Ale měl jsem úraz a zjistil jsem, že jsou i jiný disciplíny a začal jsem víc skákat. Kromě toho funguju jako trenér, dělám freestyle akademie, trailový ježdění, enduro, MTB guiding, v bikeparcích kde to znám, kde se cítím dobře, tak se mnou občas jezdí lidi nebo skupinky, kterým radím, jak si to víc užít," uvádí Andy, jehož talentu si všimly už i některé firmy z branže. Například se stal ambasadorem značky Merida.

Na Andym je znát, že je z nové generace riderů, kteří se nutně nemusí honit za medailemi a vavříny. "Jako největší úspěch beru to, že si to dokážu užít a dobře si zajezdit na jakémkoliv místě na světě a šířit to dál mezi ostatní lidi," odpovídá na dotaz, co je jeho dosavadní největší úspěch. Což například dokazuje i prima reportáž z objevování norského freeridování po žulových obrech, kterou sepsal pro Red Bull Showcase.

Přesto na svém kontě má výsledky, za které by se rozhodně nemusel ve svých 21 letech stydět. "Nejlepší výsledek? To je těžký říct, myslím a doufám, že to teprve přijde." Rád posouvá své limity a podle všeho se mu to daří. Na letošním festivalu v Kálnici dostal divokou kartu na stříbrný podnik FMB Slopestyle Tour, vyhrál divokou kartu na rakouský event Swatch Nines v Söldenu, kde závodil po boku borců jako Szymon Godziek, Dylan Stark nebo Kaidan Ingersoll.

"Na druhou stranu, pokud bych měl uvést nějaký výsledek, tak zatím mám největší radost z toho, že se mi podařilo v Německu vyhrát divokou kartu ve whip-offu do Söldenu na podnik Swatch Nines - za mě jeden z největších freeridových eventů. Letos poprvé měli možnost se tam dost lidi na divoký karty, zkrátka jiný lidi než takový ten úzký výběr riderů z celých světa. Kromě toho mám taky radost z toho, že jsem se dostal, taky na divokou kartu, na Crankworx v Innsbrucku a postoupil jsem do finále whip-off contestu," rozpovídal se Andy, jenž sedlá dvě kola. Dvě Meridy 160.

"Jedno je Merida 160 karbon, určená na endurový ježdění. Tam jsem jen vyměnil vzduchový tlumič za pružinu, která víc vyhovuje mýmu freeridovýmu stylu ježdění. A pak mám vyloženě bikeparkový speciál Merida 160 FR. Mám rám velikost S, aby to bylo co nejhravější a zároveň co nejlehčí. Kola jsou tam obě 27,5", zdvihy jsem nechal, ale dal jsem pryč teleskop, řazení. Brzdy jsou upravený - mám dlouhý hadice, abych mohl točit řídítkama a rámem. Přední brzda vedená představcem, takže tam vůbec nejsem limitovanej otáčkama. Kratší kliky 165 mm, líp se mi tak kolo drží pod sebou. Na velký skoky mi vyhovuje, když to kolo je co nejtvrdší, takže foukám, kolik pružení snese - podle toho, co udává výrobce a ještě trochu víc. Když to shrnu, tak se snažím to mít co nejtvrdší, nejlehčí a nejmenší," uzavírá naše krátké povídání brněnská mladá krev, jehož snem je dostat se na další závody Crankworx. 

"Evropskou zastávku Crankworxu zatím na další roky zrušili, takže mým snem je dostat se třeba na Zéland, do Austrálie nebo Kanady."

Tak ať se sny daří plnit...