Jedním z dvanácti Čechů, kteří nastoupili na start letošního 21. ročníku Crocodile Trophy v Austrálii, byl i David Bureš. Zde jsou jeho postřehy z debutu v buši.
David Bureš rád běhá, závodí na běžkách a jezdí na kole. Zhruba deset let objíždí domácí i zahraniční MTB maratony a v posledních letech se začal více orientovat i na etapové závody - dokončil například TransAlp, BikefourPeaks, Alpentour a letos k těmto podnikům přidal i Crocodile Trophy v Austrálii. Splnil si tím další sen. Zároveň pro něj Crocodile Trophy byla výzvou neméně významnou jako vloni absolvovaný Race Across America (viz zde). Výzvami je ostatně jeho život protkaný a i díky nim a jejich plnění patří David Bureš k nejlepším hypotečním specialistům finančně poradenské společnosti Fincentrum.
Na Crocodile Trophy do Austrálie vyrazil David mimo jiné se svými parťáky z loňského RAAMu Jiřím Křížem a Jiřím Kalouskem. Ze čtyřčlenného týmu, který jako první český tým dojel do cíle tohoto ultramaratonského podniku, chyběl v Austrálii jen Michal Jon.
Tímto tedy předáváme slovo Davidovi, který se s vámi podělí o své zážitky z letošní Crocodile Trophy...
Už před mnoha lety jsem si vytyčil za cíl jednou objet Crocodile Trophy, kterou vnímám jako nejtěžší etapový závod horských kol. Letos na to přišel ten správný čas, a tak jsem 10. října odletěl do Austrálie do města Cairns, kde je start celého devítidenního závodu.
V Cairns jsem byl již týden před akcí, abych se trochu připravil na místě a dokoupil poslední vybavení. Velkým omezením je hmotnost, se kterou vás vezmou do letadla, a pokud jsem měl limit 30 kg, z čehož samotný cyklokufr váží 14,5 kg a kolo dalších 10 kg, tak člověku skutečně moc prostoru nezbývá. Po příjezdu jsem proto vytvořil dlouhý seznam toho, co je potřeba sehnat a zajistit. Zejména jsme sháněli energetické tyčky a pár gelů, většina toho je nevyhovující a značkové věci jsme našli pouze v jednom bike shopu od Enervitu.
Ten týden před závodem jsem si skutečně užíval. Jezdili jsme denně na trénink kolem pláže po místní promenádě až do hor na trať první etapy. Člověk zde musí dodržet zákon 18. hodiny, kdy padne tma a rozhodně musíte být zpět ve městě. Tou dobou ožívají všechna nebezpečná zvířata od hadů a krokodýlů až po pavouky a ještěry.
Bylo to krásné, všude je tropická vegetace, z palem slyšíte zvuky papoušků, a pokud máte po cestě hlad, tak si přibrzdíte ve vesnici u domku, kde místní člověk prodává slaďounké ovoce ze své zahrady za minimální peníze – a ty grepy, papaya či passion fruit jsou prostě zážitek.
Nakonec přišla sobota 17. 10. 2015 a start první etapy na těžké trati pralesních singltracků. Vše bylo usazeno do bikového centra ihned za prestižní univerzitu. Trať jsem měl dopředu projetou, tak jsem věděl, do čeho jdu.
Samozřejmě po startu se to rozjelo jak na časovce a nikdo nikomu na úzké trati nic nedaroval. Všichni měli plno energie a to natěšení bylo skutečně znát. Brzo jsem viděl několik kolizí, jako např. kluka se zlomeným karbonovým ráfkem nebo hromadnou nehodu 4 cyklistů, kteří do sebe vrazili v kamenité části vyschlého brodu. Prostě závod měl skutečně drive. Člověk se rval, co to šlo, a to při vysoké teplotě není jednoduché. Celý singtrack se jel po úzké pěšině v pralese a hodně se to točilo mezi stromy, přes kořeny, lávky, vyschlé brody a do toho se přidalo pár prudkých skalních výjezdů.
Druhý den se šlo již do plné etapy, která začínala v Cairns a mířila do deštných pralesů. Po neutrálním rozjezdu na 15 km jsme se dostali na ostrý start, který však organizátoři extrémně urychlili. Od moře bylo vidět, jak se k nám blíží tropický slejvák, tak aby lidi „nezmrzli“, muselo se raketově startovat. Začalo se na asfaltové silnici do dlouhého 10 km kopce k jezeru Lake Morris. Ano, i zde, v tropické části Austrálie, jsem se setkával s teplotou při dešti 15 °C. Všichni podávali výkon na 100 %, ale po 10 km cestu vystřídal super prudký kopec po kluzkém blátě v temném pralese. Tady mi začalo docházet, že to je mnohem těžší než závody v Evropě. Člověk pociťoval naprostou bezmoc na kluzkém povrchu. Mnoho lidí kapitulovalo a pouze se skloněnou hlavou pomalu tlačili. Nikdo se však nezastavil.
Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…Jeden z nejnáročnějších a nejprestižnějších etapových závodů horských kol na světě – Cape Epic se... Příspěvek Jak se plní sny. Aneta Hovorková míří na Cape Epic pochází z Dámynakole.cz
Celý článek…Před pár dny byla při pietním aktu uctěna památka 18leté švýcarské cyklistky Muriel Furrer, která...…
Celý článek…Krásné a funkční. To je nový model Orbea Diem, s nímž budete ve městě za bohy...
Celý článek…Zcela nové Turbo Porto je více než jen nejužitečnější a nejvýkonnější nákladní elektrokolo ve své kategorii. Je pečlivě zpracováno tak, aby bylo nejvýkonnějším, nejpropracovanějším a nejkrásnějším…
Celý článek…