Seznamte se: etapový solitér Milan Damek

Šestadvacetiletý Milan Damek, rodák z Brušperka z podhůří Beskyd. Hory učarovaly nejen jeho rodičům, ale také jemu samotnému. Právě z Beskyd vzešel tenhle solitérní sportovec, který plnými doušky hltá dobrodružství a zážitky na svých zahraničních cestách. Na domácích podnicích ho sice potkáte, ale raději se vypravuje za hranice a poznává nové. Izrael, Belgie, Sardínie, Alpy nebo Austrálie. Milan se před pár týdny vrátil od protinožců, kde dokončil legendární etapový závod Crocodile Trophy na pátém místě. 

Pocházíš z hodně sportovní rodiny, je asi zbytečné ptát se, jak jsi se dostal ke kolu?
Kolo v naší rodině není na prvním místě. Rodiče jsou lyžaři a horolezci a byli u začátku skialpinismu v naší republice. Horská kola byla pak letní alternativou skialpinismu a tak jsem se ke kolům dostal i já. Nikoli od cyklistiky k horám, ale od hor k cyklistice.

Pamatuješ si, kdy jsi na kole závodil poprvé?
Tak to je už hodně dávno. Jezdili jsme s mámou po závodech v Evropě a startovní číslo jsem měl poprvé na řidítkách někde na Slovensku v nějaké mini kategorii. Tuším, že se ty závody jmenovaly Tatrabike nebo tak nějak.

Horská kola nyní děláš na vrcholové úrovni, byly ve hře i jiné sporty?
Rodiče uvažovali nad lyžováním, ale z finančních důvodů jsem tak nějak dělal vše jen pro zábavu a pak jsem začal jezdit na závody na kole. V současné době MTB je na prvním místě, ale rád si klidně i něco zaběhnu a loni jsem šel i pár závodů na skialpech.

Letos působíš na scéně dost solitérně - etapáky v zahraničí v barvách Kilpi BikeWorld teamu? 
Na první pohled to působí dost solitérně, ale jsem v malém italském týmu, kde je to spíš parta přátel, která mi pomohla materiálně a mám tam možnost přípravy na sezonu. V Česku mám podporu od Kilpi, které vyrábí oblečení na všechny druhy sportů, podílím se na vývoji a testování nových produktů s členy Kilpi racing teamu. Tvoříme taky tým, ale ten je složen ze spousty sportovních odvětví. Navíc se orientuji dost na etapáky a do toho se české týmy moc nepouštějí.

Kolik závodů máš letos za sebou?
Byl jsem na 22 závodních akcích, z toho bylo 6 etapáků a 3 závody extrémních štafet. Někdo si řekne jen 22 závodů, ale první dojem dosti klame. Celkem jsme měl v letošní sezoně 43 závodních dnů.

Jaké jsou tvé největší úspěchy, nejhezčí závod a nejhezčí zážitek?
Hodně si vážím 3. místa na Redbull Elements, 16. místa z Belgian MTB Challenge a rozhodně 5. místo z Crocodile Trophy. Ten byl největší akcí a je to taková legenda. Bylo to osm náročných dnů a exotika v tropické oblasti. Ale je velmi těžké říci, který závod je nejhezčí. Každý závod má své kouzlo, jak náročností trati, okolní přírodou nebo atmosférou. Například francouzské závody jsou velmi technicky náročné a Alpy jsou samy o sobě nádherné.

Vrátil jsi se z Crocodile Trophy, jaké to bylo? Těžší, než jsi čekal? 
Věděl jsem, že je to dlouhý závod a bude zapotřebí mít vše dobře připravené. Doslova na poslední chvíli jsem doskládal fula, což byla má záchrana. Kdybych jel na hardtailu, tak by má záda asi nevydržela. Překvapily mě dosti prudké výjezdy, původně jsem uvažoval jet na převodníku 38t, ale naštěstí jsem nechal 36t. Teploty v džungli byly hodně příjemné, ale v buši, kde slunce pralo, to bylo někdy až moc. To jsem ale od kluků, co Crocodile již jeli, věděl, že tam bude horko.

Páté místo je hodně solidní...
Výsledky byly slušné, elite jezdců tam moc nebylo, ale ti co tam byli, patří k top profi jezdcům. Švýcar Urst Huber to vyhrál popáté, Konny Looser je mistr XCM Švýcarska a Sören Nissen vyhrál letos BeMC. Povedla se mi hlavně šestá nejdelší 127km etapa, kde jsem vybojoval druhé místo.

Co cross country, to tě neláká? 
Na XCO závodech jsem strávil dost let, ale trend vývoje této disciplíny ztrácí smysl pro výkonnostní sportovce. Stává se z toho disciplína pro pár desítek top profesionálů, kteří mají zázemí realizačních týmů a podporu výrobců kol. Na kratších okruzích s úzkými singly a náročnými technickými pasážemi nemůže závodit sto a více jezdců. Nejsou tady žádné kvalifikace nebo různé úrovně závodů. XCO jde stejným směrem jako jiné sporty, atletika, biatlon, lyžování, formule 1. To vše je již sportovní byznys a mediálně je zajímavých tak 50 bikerů na světě. Bikemaratony a etapáky jsou zatím více otevřené pro všechny, tady to je ještě sport.

Jaké jsou plány na další rok?
Příští rok je prioritní pro mě dokončit navazující studium na škole. Na bajku tak bude program menší než v letošním roce. Rozhodně plánuji účast na nějakých pěkných etapácích. Zatím řeším tým, materiál a musím splatit za zimu toho „Krokouše“, ale rád bych jel Belgické BeMC, které mi dost profilově sedí. Po státnicích bych se asi vrátil do závodního kolotoče v Alpách.

Na jakém kole a výbavě jezdíš?
Sehnat kolo je pro výkonnostního bikera s Elite licencí bez většího týmu v Čechách problém. Začátek sezony jsem jezdil na zapůjčeném rámu od italských kolegů Bianchi Methanol SL osazeném sadou Sram Eagle s brzdami Shimano XT a wattmetrem Stages. Kola Fullcrum Red Pasion 3 nebo Crest MK3 na DT Swiss.

Na Crocodile Trophy  jsem poskládal SUPa, ale ne na standardním Shimanu, ale na osvědčeném Sramu, kola jsem rovněž neměnil. Materiální podporu mám od Italů z Bike World. Doma pak od Max Cursoru a Superioru. Ale i tak značnou část materiálu na kolo si kupuju. Výhodu to má v tom, že nemusím vozit věci, co se mi neosvědčily. Takže moje kolo je taková slátanina, ale funguje a to je na etapácích nejdůležitější.

Na závěr ještě prozraď, co jsi vystudoval a čím se nyní živíš...
Vystudoval jsem bakalářský obor Management, specializaci Sportovní management na Ekonomické fakultě Vysoké škole Báňské v Ostravě. Nyní pokračuji v navazujícím studiu na oboru Management. V zimě si přivydělávám v lyžařské škole.