Staronovými světovými šampiony v maratonu jsou Lakata a Dahle Flesjaa

Trať v srdci Dolomit vytvořila kulisy jako ze snu pro letošní světový bikemaratonský šampionát. Jeden z nejtěžších, ne-li vůbec nejtěžší maraton horských kol v Evropě, nabídl díky extrémnímu převýšení 4700 metrů na 87 kilometrech spravedlivou trať, na níž mohl zvítězit jen ten nejlepší. Duhový trikot si suverénní jízdou zajistili Rakušan Alban Lakata (Topeak Ergon) a Norka Gunn-Rita Dahle Flesjaa (Multivan Merida).

Závod odstartoval nebývale brzy. Již v 7.10 hodin se v sobotu 27. června vydalo rekordních 4015 závodníků vstříc brutální trati. Jen v elitní kategorii jich nastoupilo přes dvě stovky. Už od prvních kilometrů závodu okolo masivu Sella a přes Alta Badii, Arrabu, údolí Fassy a Seiser Alm udával tempo jeden z nejlepších maratonců současnosti Alban Lakata. Týmový kolega Kristiána Hynka z Topeak Ergon je mistrem světa z roku 2010, mistrem Evropy a několikanásobným medailistou ze světových šampionátů. Po prvním sjezdu do Corvary a následujícím výjezdu na kopec Pralongià si vypracoval na čele náskok 40 vteřin a na Pordoijochu, druhém nejvyšším vrcholu tratě, to byla již minuta a půl. Do cíle náskok ještě o půl minuty navýšil a v cíli se tak mohl radovat z titulu mistra světa.

"Byl to dneska neuvěřitelný závod, asi nejlepší, jaký jsem během své kariéry jel" rozplýval se Alban Lakata poté, co se přivítal v cíli se svým doprovodem, políbil kolo a vyzvedl jej do výše. "Cítil jsem se dnes výborně. Nebylo moc velké vedro, což mi taky vyhovovalo. V každém kopci jsem se snažil jet vysoké tempo, protože mi bylo jasné, že Leonardo Paez a Christoph Sauser jsou silní soupeři a zadarmo mi to nedají. Oba měli obrovskou motivaci. Ale tu jsem měl i já. Chtěl jsem vyhrát a měl jsem skvělé nohy," řekl biker týmu Topeak Ergon.

Zmíněná dvojice závodníků za Lakatou spolupracovala a když bylo jasné, že pronásledovatelé už Lakatu nedojedou, rozhořel se za rodákem z Tyrolska souboj o stříbrnou medaili mezi trojnásobným vítězem Südtirol Sellaronda HERO Leonardem Paezem a trojnásobným mistrem světa Christophem Sauserem. Švýcar týmu Specialized Racing, který se toužil rozloučit s kariérou dalším titulem, rozhodl tento souboj pro sebe kilometr před cílem a vybojoval tak při své rozlučce alespoň stříbro. Bronz tedy bral Leonardo Paez (I.idro Drain Bianchi).

"První hodinu a půl se mi nejelo vůbec dobře, ale pak se mi to rozjelo a za singletrailem na Pordoijoch jsem vytušil, že mám šanci jet o medaili. Vyhrál dneska ten nejlepší z nás," vysekl poklonu Albanatorovi Christoph Sauser. "Titul jsem nezískal, ale kariéru končit s druhým místem z mistrovství světa je pořád úspěch," uvědomuje si devětatřicetiletý Švýcar.

Kolumbijec Leonardo Paez potvrdil svou předzávodní roli jednoho z  favoritů na vítězství. Do Grödenu na start ale přijel oslaben. "Zlomil jsem si malíček a to mi dělalo problémy hlavně ve stoupáních. Dal jsem tomu všechno, ale na vítězství to dneska nestačilo. S medailí jsem však spokojený," řekl Paez, kterého překvapil brzký nástup Albana Lakaty. "Odjel nám ve sjezdu, ale v tu chvíli jsem nevěřil, že má síly na to jet osamoceně na čele a náskok udržet. Byl to majstrštyk, vyhrál právem," přiznal Paez.

Česká reprezentace šla na start se sedmi závodníky, mezi nimiž nechyběl ani obhájce zlata a úřadující mistr Evropy v maratonu Jaroslav Kulhavý. Tentokrát šel ale na start bez velkých ambicí. Jednak je pro něj prioritou světový pohár v cross-country a také mu trať letošního šampinátu nebyla zrovna šitá na míru. Přesto se třetinu závodu držel ve vedoucí skupině.

“Dopředu jsem dobře věděl, že tenhle závod nebude nic pro mě. Užil jsem si na maratonech rok v duhovém dresu a tady jsem to dnes chtěl alespoň zkusit. Byl to extrémní závod a příprava na něj by stála hodně času, který letos ale věnuju olympijskému cross country," uvedl biker týmu Specialized Racing, který pak ze závodu odstoupil. "Dnes to byl výborný trénink i test, co se mnou udělá příjezd do vysoké nadmořské výšky na poslední chvíli před závodem. Objel jsem dva kopce a dva sjezdy a potom, když jsem začal ztrácet kontakt s nejlepšími, už nemělo smysl dál pokračovat. Uřízlo by mi to nohy …,” řekl k závodu Jára.

Spolu s Kulhavým byl ve vedoucí skupině i Kristian Hynek, ale z bojů o medaile jej vyřadil defekt, po němž ztratil s nejlepšími kontakt. Bojoval sice dál, posouval se pořadím, ale na lepší jak desátou pozici se nedostal. I tak ale zaznamenal z českých závodníků nejlepší výsledek.

"Vzhledem k poranění stehenního svalu, které jsem utrpěl v Novém Městě na Moravě, a tomu, co všechno jsem zažil v posledních pěti týdnech, nemohu být nespokojený," uvedl biker z Černošic, který znovu prokázal, že náleží do světové bikemaratonské špičky.

Slušný výsledek zaznamenali také čtyřiadvacátý Jiří Novák (Betch.nl Superior Brentjens) a osmadvacátý Matouš Ulman (Česká spořitelna Accolade). Zbylí tři čeští bikeři Jiří Hudeček, Filip Adel a Jan Strož závod nedokončili.

Na zkrácenou verzi Südtirol Sellaronda HERO dlouhou 60 kilometrů se v rámci mistrovství světa vydaly elitní ženy. I na ně ale čekalo náročných 3400 metrů převýšení. Podobně jako v mužské kategorii měl i tento závod vládkyni, která zvítězila stylem start-cíl; Gunn-Rita Dahle Flesjaa (Multivan Merida) se odpoutala od zbytku startovního pole už ve stoupání na Dantercepies, který byl s 2300 metry nad mořem nejvyšším bodem závodu. Svůj náskok pak dvaačtyřicetiletá Norka navyšovala až na tři minuty a do cíle si tak přijela už pro svůj desátý titul mistryně světa! Pošesté vybojovala duhový trikot v maratonu.

"Na biku je to vždycky náročné, ale tady to byla úplně jiná liga. V posledním kopci už jsem toho měla plné zuby, ale zkusila jsem ze sebe ještě vymáčknout zbytky sil. Měla jsem sice náskok, ale Annika zezadu stahovala a vypustit závěr by se nemuselo vyplatit," podotkla Gunn-Rita, která se na závod cíleně připravovala. "Trať jsem si projela celou už před 14 dny a hned jsem si ji zamilovala. Jsou tu neuvěřitelné horské scenérie a výhledy," pochvalovala si novopečená mistryně světa.

Obhájkyně titulu Annika Langvad (Specialized Racing) dojela druhá, ale hlavu nevěšela. "Stříbrná medaile mi ve sbírce ještě chybí," usmála se. Bikerka z Dánska si jela svůj vlastní závod. "Věděla jsem, že na Gunn-Ritu nemám. Neudržela jsem se s ní v prvním stoupání, možná i proto, že jsem nebyla zdravotně úplně fit" doplnila Annika Langvad. Třetí místo vybojovala další ikona mezi bikerkami, a to Němka Sabine Spitz (O-Ton Spitz). "Přežila jsem a ještě jsem získala medaili, co víc si přát," poznamenala bronzová medailistka.

Jedinou závodnicí s českou trikolorou na dresu byla na startu Tereza Huříková (Superior MTB Team). Mistryně Evropy a bronzová medailistka z loňského mistrovství světa ale do závodu nevkročila zrovna správnou nohou a v první polovině šedesátikilometrové tratě nabrala značnou ztrátu. Ve druhé polovině závodu se rozjela, posouvala se výše a v posledním měřeném úseku dokonce zaznamenala druhý nejlepší čas dne. S Italkou Danielou Veronesi nakonec těsně prohrála boj o první desítku.

Foto: Michal Červený