Südtirol Dolomiti Superbike 2011

Je to údajně nejtěžší závod horských kol v Dolomitech. Dlouhá trasa, tvrdá horská stoupání do vysokých nadmořských výšek, početná (a silná) mezinárodní konkurence a především úchvatná krajina jsou tím, co jej vystihuje nejvíce. Letošní sedmnáctý ročník maratonu Südtirol Dolomiti Superbike nabídl bezmála čtyřem tisícícům startujících ze šestadvaceti zemí světa trasu dlouhou 110 kilometrů s převýšením 3357 výškových metrů. Letos poprvé se ale závod jel v sobotu 9. července neboť v neděli v témže regionu startuje silniční závod „Maratona des Dolomites“.

Během své historie spatřil Südtirol Dolomiti Superbike několik vítězů světových pohárů, mistrů světa i olympijských šampiónů. Nejvíce úspěšným národem jsou se třinácti mužskými a ženskými triumfy Italové, naposledy tu z nich vyhrál před dvěma lety Massimo de Bertolis.

Trasa 17. Südtirol Dolomiti Superbike se jela znovu po směru hodinových ručiček. Hned po startu se tak startovní pole vydalo do úvodního dvanáctikilometrového stoupání a po krátkém sjezdu pokračovali dále stoupáním na Piazza San Silvestro do 1800 metrů nad mořem. Dalším vrcholem, který museli maratonci zdolat, byl proslulý Helm (Rotwand), kde během deseti kilometrů přibylo 800 výškových metrů. Po sjezdu z Helmu následuje spíše nudnějších přibližně 25 kilometrů, kdy se jede spíše po rovinatých úsecích (s výjímkou těžkého kamenitého výjezdu na vrcholovou prémii Rifugio Baranci. Ve spolupracující skupině se však dá velice dobře odpočinout před závěrečným stoupáním na nejvyšší bod závodu Prato Piazza do nadmořské výšky 2050 metrů. Po rychlém asfaltovém a následně šotolinovém sjezdu se trať ještě mírně zavlní a vede k cíli.

Tím, komu trasa v současné době sedí asi nejvíce, je Švýcar Urs Huber. Když se v Dolomitech před třemi lety jelo mistrovství světa, získal v něm bronzovou medaili. Den nato navíc startoval v „běžném“ Dolomiti Superbike a vyhrál. Druhý triumf přidal na své konto vloni a letošním třetím vítězstvím vyrovnal ve statistikách dosud nejúspěšnějšího maratonce na trati Südtirol Dolomiti Superbike, jímž je Ital Mauro Bettin.

Cestu za rekordním zápisem na čestnou tabuli vítězů však nechtěli Švýcarovi, který byl jednoznačně nejmladším ze všech favoritů, usnadnit další soupeři – mistr světa z roku 2004 a dvojnásobný vítěz Dolomiti Superbike Massimo de Bertolis, sedmatřicetiletý italský mistr a třetí z posledního mistrovství světa Mirko Celestino a nebo mistr světa z roku 2009 Alban Lakata.

Ačkoliv se Südtirol Dolomiti Superbike jezdí převážně po šotolinových a dílem i asfaltových cestách, nudná trať to rozhodně není. Může za to především dechberoucí prostředí Dolomit a také to, že na trati se neustále něco děje. Pro koho by bylo 110 kilometrů hodně, může zkusit kratší variantu (60 km/1591 m), která obsahuje dva těžké kopce včetně závěrečného výšlapu na Prato Piazza. Úrovní své organizace a zázemím je závod naprostou špičkou (podílí se na něm 800 dobrovolníků) a i přes vysoký počet startujících nejsou závodníci navzájem nijak omezováni. Právě díky mase závodníků z různých koutů světa má tento maraton i těžko měřitelnou atmosféru

Foto: Dolomiti Superbike & Lukáš Frýba