Swiss Epic na vlastní kůži - kamarádi v dresu Sazovic

  
Povídání o tom, jak může vypadat etapový závod Swiss Epic na vlastní kůži, který si v letošním roce střihla dvojička kamarádů ze Sazovic. Výjimečné je povídání hned ze dvou pohledů. Pavel a Jarda byli letos v srpnu jediní Češi, kteří na Swiss Epic startovali. Navíc je jejich povídání aktuální v tom, že za pár dnů startuje Cape Epic, na jehož posledním ročníku rovněž startovali...   

Po našem neúspěšném tažení na Cape Epic 2019 (nedokončili jsme vinou mých zdravotních problémů) jsme se v neděli 15. srpna 2021 vydali s mým kamarádem, Pavlem Miklíkem, na naši druhou štaci „epických“ etapáků, tentokrát na Swiss Epic, přímo do srdce evropských trialových tratí, švýcarského Graubündenu. Na Swiss Epic jsme se chystali už minulý rok. Bohužel v červnu jsem si při pádu z kola zlomil ruku a naše účast na závodě tím byla pro rok 2020 pohřbena. Tady musíme ocenit obrovskou velkorysost pořadatelů, kteří nám na základě jednoho krátkého e-mailu s vysvětlením celé situace bez problémů přesunuli startovné plus veškeré uhrazené náklady na rok letošní, ačkoliv podle pravidel závodů tak učinit nemuseli.

Závod se konal ve dnech 17.-21.8.2021 v již zmíněné oblasti Graubünden, hostitelskými městy tentokrát byly St. Moritz a Davos. Na účastníky čekalo celkem 5 etap, 327 km a 11.000 m převýšení. My jsme byli zařazeni do kategorie Masters (oba závodníci musí mít nad 40 let věku). Závodu se celkem účastnilo 300 dvojic, v naší kategorii Masters potom 94 dvojic.

NEDĚLE 15. 8. – CESTA A UBYTOVÁNÍ NA HOTELU

Jedním z důvodů, který nás znovu nalákal zúčastnit se závodu „EPIC SERIES“, je určitě perfektní organizace.  Vše klapalo jak dobře namazaný stroj. Do Švýcarska jsme se vydali vlastním autem. To jsme zaparkovali na vyhrazeném parkovišti v Davosu (cílovém městě poslední etapy). Autobus nás poté převezl i s koly a bagáží do startovního města první etapy, St. Moritzu. Check-in na hotelu v St. Moritzu trval pro celý autobus asi 5 min, na recepci byly připraveny obálky s klíči od pokojů dle startovních čísel. Byli jsme ubytováni ve starším, ale velmi útulném 4* hotelu, ve dvoulůžkových pokojích. Po první večeři jsme se přesvědčili, že i strava bude super. Tady jsme poznali velký kontrast s Cape Epic v Jižní Africe, kde se spí v malých stanech a strava je vydávána „vojenským“ způsobem v zapáchajícím velkém stanu. Ale rozumíme tomu, že pořadatelé i tímto způsobem chtějí účastníkům afrického Cape Epic zintenzivnit a svým způsobem ztížit podmínky celého závodu.

PONDĚLÍ 16. 8. – DEN PŘED STARTEM

V pondělí 16. 8., den před startem závodu, nás čekala registrace a test části zítřejší etapy. Protože předpověď hlásila na odpoledne déšť, rozhodli jsme se, že vyrazíme na testovací okruh ráno po snídani. Vybrali ten delší, 23 km a cca 800 m převýšení. Od začátku jsme stoupali nad město st. Moritz, většinou po asfaltových a šotolinových cestách. Brzy jsme poprvé pořádně otestovali při dobržďování k elektrickému ohradníku dobytka, kde jsme se poprvé málem srazili. Ohradník jsme potom překračovali stejným způsobem jako farář v komedii „Slunce, seno… :-) Druhý den jsme při závodě zjistili, že se to normálně projíždí :-) Po této úsměvné příhodě se terén začal měnit z poměrně široké šotolinové cesty na úzký kamenitý trail. Nejprve prudký výšlap a potom sjezd, na který od nás opravdu nejsme zvyklí. Řekl bych, že sjezdy nejsou úplně naše silná stránka, ale v rámci českých závodů se dá říct, že sjedeme všechno. Tohle na nás ale bylo příliš… velmi prudký sjezd s obrovskými balvany a prudkými zatáčkami… Kolo jsme spíše vedli, než na něm jeli. Sebevědomí nám nepřidali ani ostatní závodníci, kteří kolem nás tento sjezd poměrně lehce zdolávali v sedle svých bicyklů. Tady jsme spatřili další velký rozdíl s africkým závodem, kde se takové sjezdy vyskytly spíše výjimečně. Testovací okruh jsme dokončili po cca 2,5h jízdy se slovy: „Ty vole, tak tady jsme naposledy!“

Po sprše už jsme pospíchali na registraci, kterou jsme měli rezervovanou do časového okna 12:30 – 13:00. Opět skvěle vymyšleno, bez front, registrace průběžně probíhala celý den. Na registraci jsme obdrželi startovní čísla, čipy na kolo, GPS krabičky, krásné „race bags“, manuál s veškerými informacemi k závodu, dresy Swiss Epic.

Na odpoledním kafi jsme se svěřili se svým zážitkem z testovacího okruhu parťákům z Belgie, kteří už Swiss Epic absolvovali. Ti nás trochu uklidnili sdělením, že tyto krkolomné sjezdy určitě nejsou v průběhu celého závodu zas tak časté.  

Přesně dle předpovědi se odpoledne spustil déšť a pršelo až do večera.

ÚTERÝ 17. 8. – ETAPA Č. 1 – ST. MORITZ - ST. MORITZ, 62 KM, 2.350 M STOUPÁNÍ

Budíček na 5,30 jsme ani nepotřebovali. Oba jsme už asi od čtyř v hlavách sjížděli ty „po…né“ traily :-) V šest snídaně, kde bylo všechno, co jsme před první etapou potřebovali i nepotřebovali. Oblékli jsme naše nové dresy, vyrobené speciálně pro tuto akci a malinko nervózní, ale plni očekávání, jsme se vydali na start. Race village byla asi 10 min chůze od hotelu, zde jsme si vyzvedli kola v bike parku a po krátkém rozjetí jsme šli na to. Celé startovní pole bylo rozděleno asi do 15 startovních bloků po 20 dvojicích. Řazení před první etapou bylo stanoveno podle předpokládané průměrné rychlosti v první etapě, kterou jsme vyplňovali do jednoho z dotazníků vyplňovaných doma.  My jsme zadali čas 18,5km/h, přičemž naše průměrná rychlost včera na testovacím okruhu byla asi 11 km/h. „Asi jsme se trochu přecenili!!“ říkali jsme si. Ale už se s tím nedalo nic dělat a byli jsme zařazeni do startovního bloku „B“, v 8:12 hod, tzn. hned za elite muži, elite ženami a „Áčkem“. Samotný start s muzikou a odpočítáváním vteřin moderátorem je zážitkem. 500 m za motorkou a potom už každý za svoje. Už od startu jsme viděli, že při stoupáních vůbec neztrácíme ani v této poměrně ambiciózní skupině „B“, spíše naopak.   Prvních 15 km bylo takových nahoru dolů, výjezdy po asfaltech šotolinách nebo krátkých trailech a to samé dolů. Následovalo 10 km po rovině kolem jezera v St. Moritz a poté už 10km stoupání dne na Lejv Alv do nadmořské výšky 2.550 m n.m. I tady jsme si ověřili, že jsme poctivě trénovali a celkem lehce jsme drželi krok se soupeři z našeho startovního bloku. Když jsme uviděli a hlavně uslyšeli trubače s dlouhými píšťalami, věděli jsme, že jsme nahoře. Odtud nás čekal krásný jezdivý Corviglia Flow Trail  s klopenkami. Tady už nás ale předjížděli rychlejší a zkušenější sjezdaři.

Posledních 15 km první etapy už jsme znali z testovacího okruhu. Zřejmě závodní adrenalin způsobil to, že jsme toho sjeli více než včera, ale i tak jsme před sebe museli pustit několik rychlejších dvojic. Prví etapu jsme dokončili v čase 4:34 na 13. místě v kategorii a 71. místo celkově, což pro nás bylo vcelku příjemné překvapení. V cíli nás čekalo moc dobré „recovery“ jídlo, pivko, kafé... všeho dostatek.

STŘEDA 18. 8. – ETAPA Č.2 – ST. MORITZ - VALPOSCHIAVO, 61 KM, 1.850 M STOUPÁNÍ

Na základě včerejšího výsledku jsme byli zařazeni do startovní vlny s označením „C“. Profilově byla tato etapa naprosto odlišná od té včerejší. Po startu zahřívacích 10 km a potom už pozvolné stoupání až na 35 km na Passo del Bernina do nadmořské výšky 2.328 m n.m. Za zmínku určitě stojí nádherný trail v okolí jezera Lagio Bianco. Stoupání jsme začali ve skupině, ale postupně jsme všechny soupeře odpárali. Následoval pro nás jen velmi obtížně sjízdný dlouhý 15km trail do vesničky Poschiavo. Polštář, který jsme si vytvořili při stoupání, se nám hodil, protože ve sjezdu jsme museli před sebe pustit hned několik rychlejších dvojic. Při scházení tohoto trailu jsme uštědřili několik peprných vět na adresu pořadatelů, jako „Ty v..e, koho toto může bavit?“ nebo „běžte už do p….e!“ a taky zaznělo “Tak tady jsme určitě naposledy“ :-)

Ještě jedno krátké stoupání a potom už sjezd do cílové vesničky Valposchiavo. Cílový čas 3:53 hod. a 17. místo v etapě, celkově jsme klesli na 15. místo v naší kategorii Masters. V cíli nás opět čekal full service a poté hodinový přesun autobusem zpět do st. Moritz.

ČTVRTEK 19. 8. – ETAPA Č.3 – ST. MORITZ - DAVOS, 75 KM, 2.300 M STOUPÁNÍ

Dnešním ránem se loučíme se St. Moritz a celý konvoj se stěhuje do Davosu.

Tato etapa je označena pořadateli jako královská. V manuálu závodu se píše o brutálním stoupání na nejvyšší bod letošního ročníku, na Scaletta Pass do nadmořské výšky 2.606 m n.m. Startujeme ze stejného startovacího koše jako včera, tedy z „C“čka. Z předcházejících dvou etap už celkem známe soupeře, kteří jsou na tom výkonnostně podobně jako my, tak si je tak trochu hlídáme :-) Po startu stoupání až na 7km, sjezd a od 14 km následuje mírně zvlněný přejezd až k úpatí Scaletta Pass na 41 km. Jedeme většinou ve skupině, střídáme, držíme slušné tempo a pozice, ale podvědomě šetříme síly na 15km stoupání dne. Označení pořadatelů „brutální“ nebylo vůbec přehnané. Šotolinové stojky, kde hledáme ještě lehčí převody, se střídají s mírnějšími pasážemi. Už celkem unaveni přijíždíme na bufet na 54. km, ze kterého vidíme pohybující se barevné hady bikerů někde tam daleko nahoře, tlačící své bicykly na Scaletta Pass. Nejprve zkoušíme nasednout na kolo, ale to nám vydrží asi 50 m, potom už musíme tlačit. Tento cca 3km výšlap nám zabere asi 45min tlačení kola, než uslyšíme trubače. Vrchol Scalleta Pass je na 57 km a teď nás čeká téměř 20km sjezd do cílového Davosu. Buď už si zvykáme, nebo přece jenom to není tak technicky náročné jako včera, protože sjezd absolvujeme poměrně hladce a řítíme se do cíle. V samotném Davosu nás malinko překvapí schody do podchodu, ale potom už ten euforický pocit průjezdu cílovou páskou a zdolání královské etapy letošního Swiss Epic.  Výsledným časem 4:55 jsme dojeli na 14. místě v etapě a celkově jsme zůstali na 15. místě v kategorii. Zhodnotili jsme to slovy: „Asi jsme šli celkem dobře!“ 

PÁTEK 20. 8. – ETAPA Č.4 – DAVOS - DAVOS, 66 KM, 2.300 M STOUPÁNÍ

Po včerejší „Queen stage“ nemá určitě ta dnešní etapa parametry odpočinkové. Stále držíme pozice a startovní blok „C“. Je znát kumulující se únava a po startu už nám trvá déle, než ty nohy rozjedeme. Ale ostatní jsou na tom zjevně podobně. Profilově zase úplně jiná, nahoru dolů, hodně trailů po kamenech a kořenech.  Při přecházení jednoho takového pro nás nesjízdného úseku se mně svezla noha a šel jsem i s kolem dolů se srázu. Naštěstí jsem se asi po 3 m zastavil. Pavel se otočil a se slovy „ty vole, co tam děláš, jsi v pohodě?“, mě začal vyprošťovat. Odnesla to jenom naražená žebra a pár odřenin. Jedeme dál. Vrcholem dnešní etapy byl asi 4km šotolinový výjezd k lanovce Gotschnaboden s průměrným sklonem 15 %. Tady jsme ale viděli a cítili, že jsme dobře připraveni a soupeře jsme nechávali za sebou. Cílovou pásku v Davosu jsme protnuli v čase 4:24 na 13. místě v etapě. Celkově jsme se posunuli taky na 13. místo. Byli jsme spokojeni.

SOBOTA 20. 8. – ETAPA Č.5 – DAVOS - DAVOS, 63 KM, 2.300 M STOUPÁNÍ

Cílem dne bylo v prvé řadě úspěšně dokončit náš první etapový závod, a kdyby se k tomu povedl dobrý výsledek v poslední etapě, byl by to fajn bonus. Dle toho jsme etapu rozjeli, na prvním mezičase 7. místo v kategorii, pak po těžkém sjezdu pokles na 17. pozici. Ve druhé polovině dnešní trati, v táhlých stoupáních, jsme se posunuli na 10. místo, na kterém jsme také dojeli do cíle, což byl náš nejlepší etapový výsledek na Swiss Epic. Celkově z toho bylo 13. místo v kategorii a posun na 63. místo v absolutním pořadí.

Dokončili jsme náš první EPIC a hrdě jsme mohli napsat domů „Přátelé, kamarádi, my vám ty medaile přivezeme!“

ŠTĚSTÍ

• Počasí: Bylo jako na objednávku. Celých 5 dní jasno, až polojasno, bez kapky deště.
• Technické problémy: Jediný defekt měl Pavel, ale až v cíli 4. etapy, jinak celý závod bez technických zádrhelů.
• Rodina: Máme obrovské štěstí, že máme manželky a rodiny, které nám tolerují (a někdy i podporují) ty hodiny strávené na kole. Moc děkujeme.