Dnes je to přesně týden, co Jaroslav Kulhavý získal titul mistra Evropy. Stal se jím přesně ve 13:07 středoevropského času. Za 24 hodin ho ho čeká další důležitý závod sezóny, domácí šampionát v Kuřimi. Jára však ještě včera večer byl v Praze, o mistra Evropy je totiž zájem. Část jeho drahocenného času věnoval i nám. Sešli jsme se v kokteilovém baru Mazaný Králíček a chvíli povídali.
Jára seděl na příjemné kožené sedačce ve společnosti neméně příjemné blondýnky Terezy a usrkával čtvrtou matonku. "Klidně napiš, že je to moje nevlastní ségra, o který jsem se dozvěděl až teď, a tak se jí hodně věnuju..... :-)))))" No dobrá, tak tedy berme Terezu jako sestřičku. /Asi začnu pátrat, jestli taky náhodou někde nějakou nemám/
Jaké byly oslavy?
Oslava? No dá se říct, že zatím skoro nic, zašli jsme tam jen na večeři do arabský restaurace a pak jsme šli domů, oslava teprve proběhne. Možná ještě bude nějaká menší po mistráku, ale spíš to vidím na září jako oslavu celý sezóny.
Když ses vrátil domů, tak jsi odpočíval, nebo jsi začal znovu trénovat?
No přiletěl jsem, v neděli jsem trochu orazil a pak už jsem začal zase trénovat, teď trénuju hlavně sílu a formu ladím hlavně na ty svěťáky, než že bych to směřoval na tu Kuřim.
Když jsi stál v Haifě na stupních a měli hrát naší hymnu a nehráli, dozvěděl ses, co to tam vůbec pustili za muziku?
(smích) Vůbec ne, chvíli jsem to poslouchal, říkal jsem si, jestli jsem tak prošitej nebo takovej debil, abych nepoznal naší hymnu.... Mrzelo to, ale pak jsem to vůbec neřešil.
Neměl jsi nutkání ceremoniál zarazit?
To ani ne, nechci říct, že mi jsou takovýhle věci jedno, ale v ten okamžik jsem to nechtěl řešit.
A řešil to potom někdo?
Myslím si, že to nebylo zapotřebí. Honza Matějů se ozval organizátorům, ale ani nevím jak to dopadlo. Asi se to stává často, místo český pustí slovenskou, asi se to občas stává.
Omluvili se ti alespoň pořadatelé?
Ne.
Jaké byly ohlasy z domova, dostal jsi hodně gratulací?
No ohlasy byly dobrý, momentálně nechci vidět svůj účet za telefon, myslím, že si tentokrát střihnu rekord, což bylo 8 tisíc. Rozhodně to je super, ani jsem to takový nečekal.
Jaké gratulace nebo zprávy si vážíš nejvíce?
Hele, to ti neřeknu. Docela toho bylo hodně, docela jsme se zasmáli.
A co třeba nějaká smska od člověka od kterého jsi to nečekal?
Když si vzpomenu, tak tam byla gratulace od Vrdy (trenér Dukly Praha Vršecký, pozn. redakce), s ním se skoro nepotkávám. Jo Štyby tam byl, crossaři samozřejmě, ale jinak ani nevím. Teď mi přišel dopis z olympijského výboru přímo od předsedy pana Jiráska, takže to určitě zaregistrovali.
Už je to týden co jsi mistr Evropy, jak to tedy je? Je to tvůj největší úspěch nebo není? Na různých místech se to různě interpretovalo.
No tak výkon jsem měl nejlepší, v tom závodě jsem si dělal co jsem chtěl, kdežto v Offenburgu jsem prostě furt jel podle těch prvních dvou, podle Absolona a Schurtera, takže ten výkon byl určitě lepší na tý Evropě, ale když v těch výsledcích vidíš, že tam ten Absolon byl, tak to stavím asi na stejnou hodnotu, i když si myslím, že asi ta Evropa je víc, spíš si lidi vzpomenou, že jsem vyhrál Evropu, než že jsem byl třetí ve svěťáku.
Co tě v Izraeli absolutně nejvíc překvapilo?
Nakonec asi to, že to tam všechno fungovalo, čekal jsem, že to bude horší, ale bylo to tam v celku takový evropský a přijatelný. Celkově dobrý. Lidi se tam dokážou bavit, bylo to fakt v pohodě.
Víš co to je „na Kulháče“? To jsem dneska slyšel.
(smích) No to je dobrý! To bude něco vtipnýho.
Znamená to přijet na závody na poslední chvíli a vyhrát. Většina závodníků je už dneska v Kuřimi, proč tam nejsi ty?
Protože to dávám na Kulháče, ne? Ne, musel jsem dneska do Prahy a já raději jsem doma a mám svůj klid než bejt zavřenej někde na hotelu kde to neznám. Doma můžu do sauny, do bazény kamkoli.
Nejen, že máš letos úžasnou formu, ale máš i pěknou dávku štěstí, žádné defekty, žádné krize, žádné nemoci. Čím to je?
Nějakej ten defekt byl, třeba v Kutný Hoře. I krize přišly, ale vždycky jsem to nějak ustál. Co se týká materiálu, tak to máme letos opravdu vychytaný. Ale třeba teď na Evropě jsem měl problém s tlumičem, ale to jsem zase vyřešil v ten pravej okamžik. Ale neřeknu ti čím to je.
Nemáš teď třeba strach z toho, že už to trvá moc dlouhou a přijde pád?
Tak to nemám. Myslím, že jsem si to vybral už vloni. Nemohl jsem kvůli defektům dojet čtyři svěťáky, nemohl jsem obhájit titul mistra republiky, protože jsem byl nemocnej. Takže ty problémy jsem nechal snad všechny v loňským roce. Teď jedu na dobrý vlně. Jsem na tom dobře i fyzicky, takže nemusím tolik riskovat a jet vyloženě na hraně....
Jsem rád, že jsem byl u toho.A to se mi do Izraele fakt nechtělo. Za prvý mě bylo líto opouštět rodinu z tak příjemného léta, za druhý celý "výlet" přišel na nekřesťanský prachy a za třetí jsem z pořadatelů neměl dobrý pocit. Na druhé misce vah byla jakási loajalita vůči českému bikingu, zpravodajství čtenářům a zodpovědnost vůči inzerentům. Říkal jsem si, že nebýt MTBS, mistrovství Evropy by v konkurenci fotbalového šampionátu a Tour de France nemělo šanci. Proto padlo definitivní ano, fičim. Šalom. Ještě v den mého příletu, tedy v brzkých úterních hodinách jsem svého rozhodnutí litoval. Recepční v hotelu mě stáhla o dalších 50 dolarů za to, že jsem se chtěl ubytovat o 4 hodiny dříve než byla rezervace. Byl jsem po cestě unaven a myslím, že jsem i slušně smrděl. Bylo vedro a vůbec jsem se neorientoval. Reportážní cestu na Evropu jsem volil v té nejekonomičtější variantě, která šla. Přesto se náklady vyšplhaly nad hranici 30.000 Kč. Za 4 dny na rozpálené svaté půdě v tříhvězdičkovém hotelu nevalné kvality je to dost. Ale už v ten den večer, když jsem seděl s českým týmem na večeři v centru Haify a sledoval, jak si kluci prohlíží bronzové medaile ze štafety, jsem pomalu nabýval opačného dojmu. Bikovou sounáležitost předváděl a upřímnou radost měl i Marco Aurelio Fontana, který se rozhodl medaile oslavit s českými bikery. Nezavřel pusu a učil se vyslovovat jméno našeho juniora Tomáš Paprstky. Fakt mu to nešlo. Mojí vůbec první návštěvu Izraele jsem si začal celkem užívat. Překvapen jsem byl z lidí, ti jsou neuvěřitelně družní. "Where are you from? Oh, Czech republic, I know Nedved and Poborsky," tak zhruba probíhala zdvořilostní konverzace, kterou jsem se vždy snažil stočit daleko od fotbalu. A jak jsou přátelští, tak jsou nadruhou stranu trestuhodně nervózní a špatní řidiči. Chybí jim absolutně předvídavost a řešení složitějších situací je prostě nadlidský úkol. Kam se na ně hrabou české řidičky :-) A tak se vše řeší troubením. Na semaforu, pokud nemáte na zelenou reakci Juseina Bolta, už to za váma pěkně houká. Kapitolou samou o sobě byly bezpečnostní kontroly. Před vstupem do obchoďáku, do hotelu, na závodiště. Zkrátka kamkoli, kde se schází více lidí. Denně jsem tedy při cestě do tiskového střediska musel ukazovat batoh a nechat se prohlížet takovými těmi malými pádly, které znáte z letiště. Město Haifa jinak působí evropským dojmem, ulice plné hospůdek a ty plné mladých lidí. Dobré jídlo a na baru i Staropramen či Becherovka. Pokud by to vše nebylo tak strašně až příšerně drahé, tak bych vám Izrael a Haifu s klidným svědomím doporučil jako prázdninovou destinaci. I moře a pláže jsou totiž krásné. Samotná organizace závodu byla v normě. Každý se neustále ujišťoval, jestli jsme spokojeni a jestli vše klape. Až mi bylo někdy líto jim odpovědět něco jiného než že je všechno v naprostém pořádku. Nešťastně byl řešen prostor cíle, kam se vešlo strašně málo lidí, což hlavně v pátek vadilo. Bohužel si to u mě organizátoři hodně zkazili v momentě, kdy stál Jára Kulhavý na stupních vítězů a měla hrát česká hymna. Dosud nikdo neví co to bylo za hymnu, jestli vůbec. Žádná snaha o nápravu či omluvu. Kořením novinařiny jsou úspěchy. Hned se lépe pracuje, člověka to výrazně povzbudí. A to, co předváděl Jára při závodě elite, mne opravdu nakoplo. Možná až moc, nevěděl jsem, co dřív dělat. Dost mě totiž stresoval fakt, že už v 18:45 mi letí letadlo z Tel Avivu zpět domů.... rychle krátký rozhovor po závodě, najít ostatní kluky, fotky z vyhlášení, napsat zprávu do ČTK, bleskovku a udělat alespoň pár fotek pro ČTK a sponzory. Vše jsem nakonec zvládnul a dnes mohu prohlásit, že jsem opravdu rád, že jsem byl u toho. Že jsem viděl, jak si Jára pohrával s celou Evropou a zajel historický výsledek pro Českou republiku. A jsem hrdý na to, že MTBS přispělo k tomu, že tento úspěch nezapadl mezi zprávami z Afriky a Francie. Rodině to vynahradím a čert vem ty prachy, ty budou a my.... |
Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…Vánoční Adventní kalendář je tady! Už po sedmé! Pojďte si s námi zahrát, objevte radost z... Příspěvek DNK Adventní kalendář 2024 pochází z Dámynakole.cz
Celý článek…Tak jo, poslední tři měsíce jsou tady. Vypadalo to sice jen na dva, protože mě... Příspěvek Z deníčku šílené matky B. – 4. díl. Chutě stejné, ale ty porce! pochází z Dámynakole.cz
Celý článek…Jan a Josef Kohoutové mají v Praze díky Klubu českých velocipedistů svůj pomník...
Celý článek…Chybí vám už „cyklistický“ pohyb a chcete protočit nohy na kole navzdory vrstvě sněhu za okny? Jaké jsou možnosti cyklistického tréninku na doma a jak vybrat to pravé ořechové?
Celý článek…
Moc pěkný článek :-)
odpověz na tento komentářSuper rozhovor i zamyšlení, stejně jako předchozí všechny články! za mě díky že jsi tam byl!
odpověz na tento komentář