TEST: Cannondale Jekyll 2015

Dnešní test nebude klasickým testem, jak ho na MTBS znáte a jak jste na něj zvyklí. Bude to tak trochu povídání o kole i o prostředí, ve kterém jsem měl možnost ho vyzkoušet a o zážitcích, které jsem během těch pár dnů nasbíral.

Blížil se konec března a s ním i termín jedné z prvních letošních prezentací novinek 2015. Dopředu jsem věděl, že uvidím jako vůbec první Čech nové allmountain a enduro modely, že to budou sedmadvacetapůlky a že by měly být k dispozici, jak je ostatně u Cannondale zvykem, testbiky na vyzkoušení. Destinace Malaga zněla velmi zajímavě. Teplo zaručeno díky jižní poloze (kousek nad Afrikou), hory tyčící se hned od pobřeží, a přislíbená účast celého enduro závodního týmu včetně Jeromeho Clementze, slibovaly poměrně jistou porci zážitků už na papíře. V technických pokynech tamtéž pak bylo malým písmem dole ještě uvedeno chrániče a integrální helma doporučena, což nebývá obvyklá výbava pro novinářské launche, nicméně alibismus američanů je známý, takže jsem si do báglu přihodil lokty, kolena a trailovou Foxku a pln očekávání vyletěl směr Malaga.

Přivítal nás luxusní hotel uprostřed golfového resortu, cesta k němu s výhledem na vzdálený útes průplavu Gibraltar. Technický popis a představení novinek, které jsme měli možnost ve Španělsku vidět a otestovat, jsme zveřejnili před časem v článku: Cannondale představil 27,5" modely Jekyll a Trigger 2015, proto se s nimi dnes příliš zaobírat nebudu. Jen připomenu, že jezdit jsme měli možnost jak na novém Trigeru tak Jekyllu. V obou případech šlo o týmové karbonové verze s karbonovými vidlicemi Lefty. Dnes se však tento test bude zaobírat jízdními zážitky týkajícími se modelu Jekyll, který jsme dostali na vyzkoušení během druhého testovacího dne, jež byl označen v propozicích, které jsme dostali při příletu, jako Big Ride Cannondale enduro race.

Malé městečko Ojén na jihu Španělska bylo cílem našeho šatlu, který nás po hodině jízdy vyložil nedaleko malého náměstíčka, kde se vše odehrávalo. Realizační skupina Španěláků, která pro Cannondale tento event produkovala, je známá tím, že v regionu pořádá regulérní MTB enduro závody, a tak pro ně nebyl problém udělat identické zázemí také pro pár novinářů z celého světa, kteří si při té příležitosti mohli vyzkoušet nově představené biky.

Celkem nás bylo něco kolem čtyřiceti plus realizační tým Cannondale a hrstka továrních jezdců. Centrum městečka vypadalo, jako že se zde bude konat světový enduro šampionát. Velké bannery natažené na zdech domů, pod nimi černé pódium se startovní rampou a spíkrem vyzývajícím jednotlivé týmy ke startu. Vyvolávání jmen, krátké rozhovory, no prostě "mazec pod palmou", kterému přihlíželi turisté a místní osazenstvo posedávající u kávičky v okolních zahrádkách před několika restauracemi a kavárnami.

Vlastnímu startu předcházelo doladění nastavení našich kol. Jelikož prvotní nastavení posedu a tlumičů proběhlo jen na základě dopředu poskytnutých údajů o hmotnosti, výšce, resp. mírách nastavení posedu, bylo potřeba vyzkoušet a doupravit na místě zejména tlaky v tlumiči Dyad, jejichž přesné nastavení je nutné pro správnou funkci kola.

Jelikož času přiliš nebylo a nastavit čtyřicet kol přeci jenom nějakou dobu zabere, tak nám s nastavováním pomáhali snad všichni chlapíci z Cannondale, kteří to uměli. Na mě vyšel zrovna ne pohodář Murray Washburn, který kromě toho, že šéfuje marketingu Cannondale a vede většinu jejich prezentací taky celkem slušně lítá na biku a za jeho vypracovaná lýtka by se nemusel stydět ani leckterý závodník. Že ví co Dyad tlumič potřebuje bylo vidět po prvním zkušebním nasednutí. Rychle dofoukal rozdíl mezi tabulkovou hodnotou mých 89 kg a faktickou vahou s báglem a oblečením a po jedné malé korekci jsem byl ready odstartovat s mými kolegy v týmu Milošem a Gregou vstříc celodennímu dobrodružství.

Three, two, one, Go...

Na start první rychlostní zkoušky jsme se museli vydrápat do výšky 500 m.n.m. a krásně tak vyzkoušet hned na začátku jak dobré je mít možnost přepnout Jekylla na stoupací režim. Vzpřímenější vidlice a zejména necelá stovka milimetrů zdvihu vzadu nám občas i velmi prudký výjezd hodně zpříjemnily.

Tady je třeba říct, že vůbec geometrie celého biku se oproti jeho 26" předchůdci výrazně změnila. Kromě větších kol se totiž prodloužil rozvor a víc se položila vidlice, což pro enduro bike, jakým Jekyll bezesporu je, znamenalo výrazný posun ve stabilitě kola. Té pak napomáhá, stejně jako výbornému ovládání, také předsazená osa náboje oproti ose Lefty vidlice o 50 mm.

Systém nastavení stoupacího módu probíhá rychle a snadno malou páčkou na řídítkách, která má dvě polohy. Bohužel, kdo by očekával integrované ovládání zdvihu rovněž i u vidlice, bude zklamaný. 160 mm se dá sice u Lefty vidlice výrazně "zabrzdit" čudlíkem uprostřed regulačního kolečka, ale k zamčení, nebo snížení vidlice bohužel v žádném případě nedojde. Je pravda, že stoupací geometrie se ale přesto upraví díky tlumiči a tak je otázkou, zda-li by další snížení předku bylo vůbec ještě smysluplné.

Nicméně když už jsme u té Lefty vidlice, tak musím konstatovat, že kombinace historicky největšího zdvihu, který dostala letos do vínku, s nízkou hmotností a výborně poladěným chodem dává téměř zapomenout starým časům, kdy byly Lefty, nebo headshoky známé absolutní absencí progrese. Těžko říct, zda-li v Cannondale pro nás novináře nějak speciálně poladili testované biky s Lefty vidlicemi, ale chod té mé i všeh mých kolegů, u kterých jsem vidle zkoušel, protože jsem nevěřil, že mohou najednou fungovat tak dobře, byl opravdu výtečný, hladký, jemný, nezadrhával se a přitom s narůstajícím zdvihem patřičně přituhoval.

Karbonový rám, karbonová vidlice, XX1 sada a karbon kam se jen podíváte stojí za další brutální vlastností tohoto kola a tou je výborná hmotnost. Pocitově je to něco podobného, jako když si sednete na 6,5 kg silničku a vnitřně si říkáte jestli vás vůbec unese. V případě Jekylla jde o bike na 160 mm zdvihu, přesto je jeho hmotnost pohybující se kolem 12 kg nezvykle nízká a to nešlo o top model Ultimate, který bude vážit odhadem tak 11,7 kg!!! Sečteno a podtrženo; stoupání je s Jekyllem skoro tak snadné jako byste jeli na kole s o minimálně 4 cm nižším zdvihem. Odpich má výborný, a jediné, co ho lehce omezuje, jsou široké pláště Hans Dampf, které ovšem 100% využijete ve sjezdech a enduro eRZetách.

Jak jsme se postupně šplhali na kopec, kde byl start první erzety, hlavou mi probleskovaly myšlenky jak moc bude asi trať náročná? Přežije Japonec první erzetu, jaký to bude pocit jet na kole, na kterém jsem nikdy předtím neseděl? Závod na oči bez jediné možnosti tréninku, a kde budou skrytí avizovaní fotografové, před kterými máme pózovat a usmívat se abychom pak měli následně pořádný materiál do svých rodinných alb a redakčních testů s fotkami, které si v ničem nezadají se závodními fotkami Jeroma Clementze?

Začátek první erzety spočíval ve šlapavém 50m úseku do mírného kopce hned po startu aby se záhy trať za horizontem, kam jsme neviděli, zlomila do několika prudších serpentin a následného trailového úseku mezi kameny s občasnými skalkami. Žádná zásadní past na nás naštěstí nečekala, jen mě těsně před cílem zabrzdil jeden z amerických kolegů, kterého se mi podařilo dojet, takže mi úplně zkazil ambice na vítězství, protože jsem ho předjet už nedokázal a cílem prohoupal na pohodu.

V hlavě mi však v průběhu první eRZety několikrát problesklo, jaké by to asi v těch přísných zatáčkách bylo na devětadvacítce? Sedmadvacítkový Jekyll totiž zvládal utažené zákruty příkladně, v podstatě ještě lépe oproti možnostem jeho pilota, který byl pochopitelně, a to musím sebekriticky přiznat, slabším článkem. Navíc jízda na oči vám pěkně zvedne adrenalin v krvi obzvlášť když jde o závod. Jenomže riskovat zranění na úvod sezony navíc 3000 km od domova, to si nepřeje asi nikdo, takže intenzivní test brzd občas prostě proběhl ačkoli jsem vzápětí zjistil, že by to bývalo bylo šlo projet pod plynem daleko rychleji. Jenomže vrhejte se za horizont, kam nevidíte, jestli bude skok nebo klopka...

Ale pojďme zpět ke kolu. Otevřením tlumiče Fox Dyad přepnete 95 stoupacích mm zdvihu na 160 mm zdvihu sjezdového. Sníží se vám těžiště a z XC biku se tak najednou stane ten pravý Enduro dravec. Ale abychom zase nepodléhali přehnané eufórii. Dyad je zajímavý počin, to je pravda, ale na vlastnosti a charakter pružinového chodu sjezdových tlumičů, ač se snaží sebelépe, tedy rozhodně nemá. Dílem za to mohou pochopitelně obrovské tlaky, které v něm jsou, dílem možná i jednočepová, byť přepákovaná zadní stavba. Charakteristika zadního zdvihu je prostě taková gumově tupá. Progrese je sice dostatek, pochytá i malé nerovnosti, ale oproti pružině je systém línější, jakoby více utlumený. To je však obvykle vlastnost takovýchto univerzálních kol, na kterých zvládnete vyjet i sjet prudký kopec, ale nemůžete po nich chtít aby srdnatě sekundovala jak XC speciálu, tak DH kolu. Jejich cílem je právě univezrálnost a v té je Jekyll opravdovým králem.

Zvyknout si na 1x11 řazení nebyl problém, převodníky zcela postačovaly našim potřebám a jednoduchost jediné páčky je prostě geniální stejně tak, jako absence vodítka i přesmykače, přičemž řetěz mi nespadl ani jednou a to byla trať občas i hodně rozbitá a drncalo to na ní o 106.

V cíli jsme byli všichni plni zážitků. Kola jsme odevzdali do depa a při současné konzumaci zasloužených těstovin jsme probírali naše závodní zážitky čekajíc na vyvěšení výsledků, a rozlití místní kořalky. Ze 44 novinářů jsem se nakonec prohoupal do cíle 16. s víc jak třemi minutami ztráty na Clementze a dvě desetiny sekundy před maníkem z Mountain Bike Action což je ve třech erzetách tak nějak akorát - utěšoval jsem se konzumujíc při tom kávičku se sladkým jahodovým dortíkem.

Závěrem

Hodnotit kolo, kterým je Jekyll, není jednoduché. Ono jde totiž vlastně o dvě kola, která jsou ukrytá v jednom a proto je vůbec otázka, zda-li je debata o vyšší ceně na místě. Testovaný Jekyll Carbon Team stojí 189 999,- Kč což je sice poměrně vysoká suma, ale v relacích superkarbonových týmových topmodelů jsou v podobných relacích i konkurenční značky. Výborná hmotnost prostě něco stojí a je jenom na vás, jestli budete ochotni dát 75, 100, 130, nebo 190 tisíc za odpovídající model, který se kromě výbavy bude lišit v nejlevnějším případě tak minimálně o 3 kila.

Výbavou jde bezesporu o hotové kolo, kterému nic nechybí a nic z něj ani nebudete muset sundavat. Jediné, s čím musíte počítat, je to, že pro pravidelný servis vidlice i tlumiče budete muset kolo vozit na místo, kde se vám o něj odborně postarají. Servisní intervaly nových Lefty vidlic se však lehce prodloužily, to je sympatické a čas ukáže, jak budou nové vysokozdvihové Leftyny odolné.

Technické parametry
	velikosti	S, M, L, XL
	A - úhel hlavy *)	67°
	B - úhel sedlovky *)	74,8°
	C - délka rámu *)	620 mm
	D - výška sedlové tr.*)	483 mm
	E - rozchod kol *)	1208 mm
	F - délka zadní stavby *)	440 mm
	G - výška středu *)	364 mm
	hmotnost kola (bez pedálů)	cca 12 kg

*) - Udávané hodnoty rozměrů odpovídají testované velikosti L

Kompletní informace o cenách a specifikacích nových modelů Jekyll najdete na lokalizovaném webu www.cannondalebikes.cz.

Foto: Petr Bureš & Cannondale

Fotogalerie

Foto: Petr Bureš & Cannondale