TEST: Coros Dura – slunce a kolečko

Praktické zkušenosti

V balení computeru najdete jeden speciálně tvarovaný plastový držák na řídítka, který computer pozicuje klasicky doprostřed řídítek před představec. Jeho montáž je velice snadná, prostřednictvím jednoho malého imbusového šroubku a dvou redukčních gumových objímek, díky kterým můžete computer umístit na různé průměry řídítek.

Tvar držáku přesně koresponduje se spodní částí computeru a ve tvaru šestiúhelníku k němu doplňuje jakousi aerodynamickou podložku, odlehčenou a zpevněnou v rámci ramena uchycení, což je vidět v její spodní části.

Computer se do držáku chytá klasickým otočným bajonetovým systémem, který je mimochodem plně kompatibilní s Garmin úchyty, takže lze bez problému využívat mnoho dalších specifických držáků jak na představec, tak na řídítka, které nabízí mnoho druhů výrobců. Jediné, s čím je potřeba počítat, je větší velikost computeru, která v některých okamžicích může narazit na představec nebo řídítka podle toho, jak vzdálené je raménko bajonetového uchycení.

Bez aplikace ani ránu

Samotné zprovoznění computeru pak počítá jednak s jeho nabitím prostřednictvím USB-C nabíjecího konektoru, který je dnes v podstatě běžnou součástí všech podobných cyklo computerů, a jednak s instalací aplikace pro chytré telefony, bez které se s tímto computerem prakticky neobejdete.

Aplikaci se samotným přístrojem spárujete velice jednoduše prostřednictvím QR kódu, který vám hned při prvním spuštění computer zobrazí na displeji.

Obecně jde o aplikaci podobnou ostatním výrobcům, v rámci které si můžete spravovat nejenom své vlastní aktivity ukládané průběžně z computeru, ale také v ní celý computer nastavujete a definujete některé důležité věci, co se týká tréninku, tepových zón, navigování nebo datových polí computeru.

Pokud jste příznivci Garminu, budete muset překousnout několik vlastností, se kterými je potřeba počítat a které se právě týkají komunikace přístroje s aplikací – například datová pole nelze definovat přímo v rámci přístroje, ale musíte to udělat v rámci aplikace. Stejně tak musíte v telefonu nastavovat cíl navigace nebo pracovat s cíli, případně importy tréninkových okruhů a cílů pro navigaci, protože nic z toho nelze nastavovat přímo na displeji cyklo computeru.

Oproti Garminu a jeho Topo mapám budete v tomto případě opět muset překousnout poměrně velký oříšek, protože integrované mapy, které jsou dostupné v tomto computeru, zdaleka nedosahují takové podrobnosti a jejich primárním cílem je spíše navigovat po silnicích a asfaltových cestách. Fakticky to znamená, že ani plánování přesné trasy klikáním jednotlivých průjezdních bodů není v appce úplně ideální, byť vám k tomu nabízí celkem intuitivní nástroje a umožňuje přepínat mezi různým zobrazením map. Za mě je ale stejně nejlepší naklikat si trasu v Mapy.cz, uložit si ji jako GPX a to pak jednoduše nahrát do aplikace Corosu a z ní pak exportovat do samotného computeru.

Ostatně tento způsob používám stejně u všech ostatních computerů, pokud si plánuji trasu dopředu, jinak většinou používám computer spíše pro záznam ujeté vzdálenosti a počítání nastoupaných metrů, potažmo výpočtu výkonu a kalorií, a k tomu mi vlastní navigace zpravidla ve známých lokalitách nechybí. Jinak ale musím pochválit, že navigace samotná je během jízdy krásně přehledná a vždy velice názorně ukazuje šipky pro změnu směru jízdy, a jakmile se odchýlíte od plánované trasy, celkem rychle ji začne přepočítávat.

Já sám patřím, řekl bych, spíše mezi méně náročné uživatele GPS computerů, a proto jsem nechtěl za každou cenu zjišťovat drobné nuance ve funkční výbavě týkající se tréninkových, vrchařských a dalších funkcí tohoto computeru, ale spíše jsem se zaměřoval na jeho uživatelský komfort a na to, jak logické je jeho ovládání v závislosti na tom, co člověk jedoucí na kole chce nejčastěji zobrazit na displeji computeru. Tady má Coros v podstatě dvě základní nastavení – buď s půlenou obrazovkou, nebo bez ní. Prakticky jde o to, že pokud si zvolíte rozpůlenou obrazovku, zůstane vám na její horní polovině vždy mapa a ve spodní polovině budete rotovat datové obrazovky tak, jak je máte nastaveny. V případě, že zvolíte nerozpůlenou obrazovku, budete přepínat mezi klasickými datovými obrazovkami tak, jak je máte nastaveny.

Samotné definování jednotlivých datových obrazovek pak probíhá v rámci aplikace celkem intuitivně. Nejprve nadefinujete layout s konkrétním počtem a velikostí datových polí a následně si do něj naskládáte konkrétní údaje, které máte přehledně rozděleny do jednotlivých kategorií, v rámci kterých se přepínáte v levém výběrovém sloupečku. Některé „chart“ položky jsou graficky udělány velice hezky, s tím, že třeba v rámci rychlosti můžete dostat do jednoho pole hned několik údajů a k nim navíc i grafické znázornění rychlosti.

Displej a výdrž

Čitelnost displeje, který sice neoplývá nějakým ultra rozlišením OLED displejů, je naprosto skvělá, a to zejména na slunci, kde reflexivní vrstva vytváří dojem většího kontrastu, než byste čekali. Tento typ displeje se přitom vyznačuje mimo jiné také vysokou úsporností, díky které je výdrž baterie na špičkové úrovni. Navíc díky solárnímu panelu se zde – v závislosti na tom, jak moc jedete v lese nebo na otevřeném slunci – dokáže computer dobíjet ze slunce a fakticky tak prodlužovat dobu svého fungování na jedno nabití.

Tady se musím přiznat, že jsem měl takové zvláštně rozporuplné pocity, protože na jednu stranu jsem opakovaně třeba po dvouhodinové jízdě zaznamenal úbytek baterie pouze v řádu několika jednotek procent, což obvykle „odsaje“ podstatně více u jiných cyklopočítačů, včetně mé 830ky od Garminu. Nicméně v rámci samotného přístroje, který sleduje, jak je na tom kapacita baterie a jak jí během jízdy konkrétně pomáhalo slunce, mi přišlo, že byly zisky z něj příliš podhodnoceny.

Když jsem se o tom posléze snažil něco zjistit v rámci jiných recenzí, zjistil jsem, že podobné nízké hodnoty udávané přístrojem jsou zřejmě běžnou záležitostí. Nicméně za mě bych řekl, že je buď Dura opravdu hodně úsporným computerem, nebo jí prostě slunce dopuje energií víc, než fakticky přiznává.

Vše se točí kolem kolečka

Druhou, pro mě nejzásadnější otázkou a důvodem, proč jsem si tento přístroj vzal do testu, bylo jeho ovládání. To je totiž velice zajímavé – na první pocit v ruce působí velice prakticky, intuitivně a uživatelsky „přítulně“. Pokud bych to měl jednoduše popsat, tak je vlastně něco jako obdoba ovládacího kolečka i-Drive v automobilech BMW. Jeho otáčením měníte aktuální položky v menu a jeho stiskem je potvrzujete, s tím, že pro krok zpět používáte tlačítko umístěné z boku, v těsné blízkosti tohoto kolečka.

Teoreticky jasné a srozumitelné, v dlani praktické a intuitivně fungující – ale v praxi na řídítkách už to taková idylka s ovládáním bohužel není. Hodně to ovšem ovlivňuje to, na jakém kole, potažmo kde jedete.

Hladký asfalt a rovné přehledné úseky jsou v tomto směru pro Duru ideálním prostředím. Pokud jsou k tomu navíc ještě na slunci otevřeném místě, kde dokáže integrovaná fotovoltaika dopovat přístroj energií, pak jste v prostředí, pro které byl Coros Dura stvořen, a v rámci kterého dokážete používat i ovládací kolečko celkem úspěšně.

Problém nastává, jakmile se ocitnete na ne zcela rovné silnici, kterých je u nás více než dost. Pokud totiž chcete za jízdy točit kolečkem a přepínat mezi jednotlivými volbami, tak velice rychle zjistíte, že je velice citlivé na přesný počet „kliků“ – rozfázování otáček kolečka. Nicméně vy je na takovém povrchu za jízdy nejste schopni spolehlivě a přesně dávkovat a často se vám tak stane, že správnou volbu přejedete, musíte se vracet – a to i opakovaně, abyste se trefili do správné volby. Podobné přeskočení volby se občas povede i během samotného potvrzovacího stisku kolečka, kdy nechtěně pootočíte kolečkem díky nečekanému drncnutí, a místo své volby pak potvrdíte jinou.

Upřímně řečeno, představa, že tenhle computer používám na biku a snažím se ho přepínat jinak než prostřednictvím dotykové obrazovky, je po jeho vyzkoušení dost naivní. Vlastně si říkám, že Coros opravdu asi počítal s tím, že tenhle computer budou používat cestovatelé nebo ultramaratonci na RAAM a podobných závodech, kde nejde ani tak o sekundy nebo přesné sledování aktuálního výkonu, ale o to vydržet jet konstantně předem určeným směrem po rovné silnici několik dní.