TEST: Jak se fotí kola s iPhonem XS?

Trend masového rozšíření chytrých telefonů máme už dávno za sebou. Nyní je to o neustéle se vylepšujících nových a nových generacích telefonů, které přinášejí větší úložné prostory, větší výpočetní výkony a s nimi i cekovou rychlost odezvy aplikací, lepší barevnější displeje, ale také, a to bude hlavním předmětem dnešního článku, kvalitnější fotoaparáty.

Ty tam jsou doby, kdy si fotoaparát v telefonu vystačil s jednou miniaturní čočkou s fix focusem, malým čipem a omezenou světelností. Dnes je trend využívat čočky minimálně dvě, mnohdy i tři a k nim mít k dispozici ještě i malý leč v některých případech fungující ledkový přísvit, mylně označovaný za "blesk" :-)

Aby se tohle všechno dalo využít opravdu na maximum, je potřeba mít za tím vším také pořádně výkonný procesor, který zvládne vstupy z jednotlivých kamer použít k tomu, aby z nich vyrobil výslednou fotku. Jak to všechno vlastně funguje?

Nejnovější generace iPhonů třeba přišla s automatickým zpracováním fotek v rámci tak zvaného Smart HDR. V praxi to funguje tak, že ačkoliv vy stisknete spoušť pouze jednou, fotoaparát pořídí sérii několika snímků s různě nastavenou expozicí, které okamžitě zpracuje a zařídí, že tmavé plochy nejsou slitě černé, ale prokreslené a obloha zase pro změnu není přepálené bílá, ale přirozeně modrá, nebo šedá s jasně vykreslenými mraky.

Tenhle proces ještě před pár lety v telefonech buď neexistoval, nebo jste ho museli ručně aktivovat a výsledky z něj byly na podstatně horší úrovni, než jsou dnes. Pochopitelně, že svou roli zde hrají citlivější čipy i lepší optika fotoaparátů telefonů, ale na výsledném dojmu z barevnosti a celkové vyváženosti fotky se podílejí především nové výpočetní procesy.

Trocha čísel v úvodu

Nejprve si pojďme shrnout jak je nejnovější iPhone vybavený, co se týká vlastností fotoaparátu. Disponuje dvěma objektivy umístěnými nad sebou z nichž ten horní je širokoúhlý se světelností f/1,8 a ten druhý (spodní) zastává doplňkové funkce teleobjektivu s optickým dvakrát delším ohniskem a světelností f/2,4.

Mezi objektivy najdete již zmiňovaný čtyřdiodový přísvit, který lze nastavit buď do automatického, nebo manuálního režimu, ale význam má pro dosvícení spíše bližších předmětů v horších světelných podmínkách. Jeho využití pro eliminaci stínů při ostřejším světle díky jeho svítivosti prakticky nefunguje.

O poznání delší je pak výčet chytrých vlastností foťáku, resp. telefonu. Tady se totiž Apple rozhodl využít nejnovější procesor

A12 Bionic s Neural Engine aby pomohl foťáku nejenom rychle pořizovat kvalitní snímky, ale také je rovnou v reálném čase zpracovávat a okamžitě ukazovat výsledek na displeji. Hlavní doménou a novinkou oproti předchozím generacím, je virtuální práce s clonou, která spolu s kombinací snímání oběma objektivy najednou vytváří dojem dokonalého rozostření pozadí, které má připomínat optický výsledek z daleko dražších fotoaparátů. Tuhle funkci můžete naplno využívat v rámci režimu portrét, u kterého vám Apple navíc umožní využít ještě několik specifických předdefinovaných scénických nastavení jakoby simulujících studiové nasvícení.

A co se týká vlastností, tak nesmím zapomenout ještě na ty související s natáčením videí, protože tady nový iPhone opět na plno využívá svého obrovského výkonu a nabízí buď plné 4K rozlišení až v 60 fps, nebo full HD rozlišení v super zpomalené verzi s 240 fps. Nechybí samozřejmě výkonná stabilizace, nebo digitální zoom, stereo zvuk, možnosti časosběru, no prostě výčet, který běžně pokryjete několika různými zařízeními tady dostanete v jedné placaté destičce, která nese logo nakousnutého jablka a ovládat ji dokáže po chvilce i malé dítě :-)

Pravda, aktuální nejvyšší model iPhonu Xs nestojí málo. Jeho doporučená cena startuje na hranici třiceti tisíc Kč a za testovanou verzi s 256 Gb úložištěm zaplatíte ještě o pět tisíc víc, ale s tím se nedá nic udělat. To je prostě Apple a jeho cenová politika. Konkurenční Samsung poslední dobou také výrazně zdražuje své topmodely, které stojí hodně přes dvacet tisíc a očekávat, že tomu bude někdy jinak se moc nedá.

Jak se fotí pohyb IPhonem

Dnešní článek si dovolím rozdělit na dvě hlavní části popisující zkušenosti s používáním iPhonu XS v praxi v různých podmínkách při různých typech focení. Jako první se podíváme na fotografování pohybu.

Byly doby, kdy se foťáky v telefonech, ale také levnějších malých foťácích pro zachycení rychlé akce prakticky nedali použít, protože trvalo několik sekund, než se vůbec aktivoval režim focení a prodleva mezi stisknutím spouště a skutečným exponováním, byla natolik dlouhá, že zachytit rychlou akci, typicky pohybující se předmět, bylo téměř nemožné. Dnes je situace naprosto jiná. iPhone XS nejen že reaguje okamžitě, ale pokud přidržíte tlačítko spouště, dokáže exponovat sériově snímky v maximálním rozlišení v podstatě bez omezení. Jediné s čím se musíte v tomto ohledu smířit, že vám foťák neumožní manuálně nastavovat čas, clonu, nebo ISO. To však umí některé speciální fotografické aplikace třetích stran, takže kdo si chce vyhrát s nastavováním, tak může, o tom ale až někdy příště. My se dnes zaměříme na hlavní nativní aplikaci obsluhující fotoaparát v iPhonu XS.

Osobně jsem si zvykl používat například u testů iPhone k pořizování dvou specifických fotek. Tou první je fotka kola z pohledu jezdce, pořízená šikmo zleva pravou rukou tak, aby v záběru byla vidět levá ruka držící se řídítek, ostrý představec a co možná nejdelší část rámu. To vše je focené samozřejmě za jízdy tak, aby ze snímku bylo jasné, že se přední kolo točí a terén rozmazaně ubíhá pod kolem.

Pořídit tenhle snímek vyžaduje určitý grif protože rozjet kolo do určité rychlosti a pak se při udržování této rychlosti soustředit na zaměření správného záběru, znamená že musíte méně pozornosti věnovat terénu a více expozici. Obvykle tady využívám sériové snímání, protože se nevyvarujete pohybu ruky ve které držíte telefon vůči řídítkům a i při sériovém snímání je opravdu optimálně ostrý tak jeden snímek z pěti, ale to ve finále vůbec nevadí, protože ty ostré v telefonu nechám a ty neostré prostě zahodím/smažu hned při prvotním výběru povedených fotek sérového snímání.

Druhým typem snímku pořízeného iPhonem je klasická jízdní fotka. Tu je ale ideální, když fotí druhá osoba, která vás telefonem z určité vzdálenosti dokáže sledovat a opět sériovým snímáním obvykle zachytit scénu v dané předem dohodnuté expozici. Tady už hodně záleží na intenzitě okolního světla, které rozhoduje o tom jestli bude obrázek ostrý, nebo rozmazaný, případně řízeně "mázlé" pozadí v rámci rychlého pohybu iPhonem ve směru foceného objektu. Díky absenci výkonného blesku tady máte výrazně méně prostoru pro nějaké umělecké experimentování, na druhou stranu na to, že je snímek nafocený telefonem, to nemusí vypadat vůbec zle. Na příkladu následující fotky a výřezu je vidět, že foťák ostřil na pohybyjící se kolo zatímco tráva v popředí i stromy v pozadí jsou mírně pohybem rozostřené.

Hodně specifické a musím říct že i poměrně těžké, je pak focení pohybu za horších světelných podmínek. Vydal jsem se proto do pražského Motola a vyzkoušel si jak se iPhone dokáže poprat s extrémní rychlostí a současně i relativně velkou tmou bez použití doplňkového zdroje světla.

A byl jsem, přiznám se, z výsledků hodně mile překvapený. Ano, i zde jsem měl poměrně dost odpadu a musel jsem se hodně soustředit na to abych s iPhonem pohyboval co možná nejplynuleji s focenými dráhaři, ale ostření a výpočetní výkon iPhonu mi za odměnu dodal několik opravdu rozumně použitelných fotek, za které bych se nemusel stydět ani při použití zrcadlovky.

Třetím typem snímku, který použijete při focení akce je focení dané scény ze stativu a to buď na samospoušť, nebo v rámci dálkového "odpálení" třeba prostřednictvím Apple Watch. Tady je výhodou to, že si můžete dopředu přesně nastavit co všechno chcete mít v záběru a pak už jen stačí se rozjet a v daný okamžik snímek vyfotit.

I tenhle způsob focení má ale svá úskalí a tím hlavním je rychlost expozice. Poměrně dost zde totiž záleží na tom, jaké je zrovna světlo a jak rychle jedete. Umístění iPhonu na stativu totiž zajistí vždy ostrou expozici celkové scény, ovšem může se stát, že vy, pokud pojedete rychle a foťák použije delší expoziční čas, budete více nebo méně rozmazaní. Proto v tomto případě je buď ideální vyhledávat světelnější scény, kde je expoziční čas velice rychlý a všechno tím pádem ostré, nebo použít, některou z jiných fotoaplikací, kde se čas expozice dá nastavit napevno a zajistit tak že bude ostré vše včetně pohybujícího se předmětu.

Osobně jsem si hodně oblíbil používání zmiňovaných Apple Watch právě i kvůli dálkovému ovládání foťáku. Pro akčnější fotky stačí dát si hodinky na řídítka, aby byla spoušť ideálně v dosahu palce, a pak už jen nasednout a mačkat, jezdit, mačkat, jezdit...

Statické focení iPhonem

Zatímco pro focení pohybových fotek využijete většinou iPhone pouze s širokým objektivem, pro focení statických fotek, portrétů a třeba detailů kol se nabízí kompletní výpočetní výkon včetně teleobjektivu, jeho kombinace s druhým objektivem a především portrétním režimem snímání.

Tady se už první recenze rozplývaly nad tím, jak kvalitní dokáže nový iPhone udělat portrét. Ostatně tomu se ani moc nedivím, protože pro tuhle disciplínu byl také nový engin naprogramován a optimalizován. Jenomže jakmile chcete portrétní režim použít na něco jiného, než portrét lidské hlavy, výsledky už nemusí být tak jednoznačně dobré, jak byste čekali. Proč? Protože systém primárně pracuje s tím, že fotíte kompaktní šišku a té přizpůsobuje také oblasti, které rozostřuje, resp. skládá z dat pořízených druhým objektivem.

Samozřejmě záleží také na tom, z jak velké vzdálenosti a v jakém úhlu dotyčný předmět fotíte. Pokud se to telefonu nelíbí, vyplivne na vás upozornění, abyste umístili focený předmět minimálně 2,5 m daleko a pak se znovu pokusili o novou fotku. Výsledek ale hodně ovlivňuje také to, jaké pozadí je v bezprostřední blízkosti za foceným předmětem a v jaké vzdálenosti se toto pozadí nachází. Občas je proto efekt rozostření lepší a ucelenější, občas naopak vyvolá potřebu změnit kompozici.

Zajímavé je, že ačkoliv se foťák někdy brání pořízení portrétovky z větší blízkosti, jindy vám klidně dovolí vyseknout epesní selfie portrét z ruky. Prostě v tomhle ohledu musíte zkoušet a zkoušet, volit při tom různá vzdálenosti a různé možnosti nasvětlení a různé dispozice v závislosti na tom odkud jde zrovna světlo, jak daleko je inkriminovaná zeď nebo strom na pozadí apod. Výsledek ale bývá většinou po správném nastavení opravdu víc než uspokojivý a to si ho v portrétním režimu pak můžete ještě navíc i zpětně upravovat a měnit i zmiňovanou hloubku ostrosti, tady přesněji řečeno míru vizuálního efektu který ve skutečnosti nemění samotnou hloubku ostrosti, ale více či měně rozostřuje některé oblasti na fotce.

(ne)Portrét

No jo, ale co když nechcete mít na fotce jen svůj obličej, ale rádi byste s rozostřeným pozadím vyfotili i něco jiného? Tady začíná totiž opravdová zábava a dobrodružství, které vám poměrně jasně prozradí, kde jsou limity iPhonu Xs. Opticky totiž dvě malé čočky v telefonu samozřejmě nemají šanci dosahovat výsledků, jaké lezou třeba z pevné padesátky (myšleno s objektivem s ohniskovou vzdáleností 50 mm) který dokáže opravdu brilantně opticky zachytit téměř jakýkoliv detail na kole s tím že nepodstatné okolí oddělí díky většímu či menšímu rozostření.

iPhone Xs se pochopitelně o něco podobného také snaží, ovšem hodně záleží na tom, jak moc kompaktní je tvar objektu, který potřebujete oddělit od okolí. Tady totiž evidentně probíhá podobný algoritmus výpočtu jako u focení celistvé šišky (hlavy) a proto se to nepočítá s tím, že by třeba uprostřed snímku mělo být něco neostrého.

Krásně je to vidět na dvou odlišných případech z nichž jedním je sedlo, které se přeci jenom kompaktní hlavě docela podobá a jedním pak třeba detail hlavové trubky, kde dominantní je sice rám, ale vedle něj je pak ještě několik pro telefon těžce identifikovatelných detailů, jako jsou bovdeny, které už přesně zpracovat nedokáže.

Na druhou stranu ale musím říct, že pokud je focený předmět v dostatečném kontrastu s pozadím a kompozice zvolena optimálně, dokáže iPhone srdnatě rozpoznat a vykreslit i poměrně složité detaily u kterých "zapomene" jen na pár menších detailů, které nedají v post produkci zas tak práce doladit a výsledná fotka tak může být opravdu k nerozeznání od profesionální fotky pořízené zrcadlovkou.

O poznání větší problém má pak telefon při práci v portrétním režimu s detaily úzkých linek. Typicky jde o bovdeny, nebo úzké rámové trubky, a také o malé plošky sousedící s velkými plochami hlavního předmětu. Tady iPhone naráží podle mě na nedokonalý algoritmus výpočtu, který se prvoplánově těmito malými detaily prostě vůbec nezaobírá a nechává je v původní poloze, protože počítá, že jsou součástí hlavního foceného objektu nezávisle na tom, že jsou úplně jinak barevné a obsahují zcela jinou strukturu obsahu.

V tomto ohledu je otázkou do budoucna, jestli Apple v rámci dalších vylepšováni softwaru svých telefonů časem nevylepší tento algoritmus, aby mohly být použitelnější v tomto ohledu i jiné fotky, než portrétovky lidských obličejů. Nafotit třeba kompletní profilovku kola iPhonem s rozostřeným pozadím bez toho abych s sebou musel tahat bágl s těžkým foťákem a dlouhým sklem, by se mi občas docela šiklo i když je mi samozřejmě jasné, že opticky identický výstup to prostě nebude nikdy.

Když se díváte na několik testovacích fotek, vidíte z nich, že iPhone například vůbec nedokáže pracovat s výpletem kol, který prakticky kompletně ignoruje, ale třeba tokový detail přehazovačky, nebo klik, bych si klidně bez další úpravy v článku představit dokázal (nesměl by ale foťák ulamovat převodníkům zuby jako ve spodním případě :-).

Poslední typ obrázku, o kterém se dnes zmíním a který hojně používám už od dvou posledních generací iPhonu, které jsem měl je panoramatická fotka. Osobně ji tedy ale nepoužívám vůbec pro klasická panoramata, ale téměř výhradně pro širokoúhlá selfie s kolem na kterých se dá zachytil nejen můj více či méně nadšený obličej z daného kola, ale ve slušném rozlišení právě i kolo samotné a také prostředí, které se v dané chvíli rozhodnu do fotky použít. Tady pak naplno nový iPhone oproti svým předchůdcům využívá zmiňovaný chytrý HDR režim, který dokáže perfektně vykreslit jak oblohu s případnými mraky, tak spodní část snímku. Jediné co pro to potřebujete je naučit se správně zorientovat nastavení směru snímání panoramatu a odhadnout úhel nastavení foťáku. protože ve chvíli, kdy takto panoramatickou fotku pořizujete nevidíte co na ní ve skutečnosti bude. To zjistíte až po ukončení expozice na displeji. Fantazii se meze nekladou, na takovéto fotce nemusíte být vůbec sami, klidně na ni můžete být s vašimi kamarády, jen je dobré aby ten kdo fotí byl na tom kraji snímku ze kterého je fotka pořizována.

Tak to je asi co se týká možností focení nového iPhonu Xs všechno co mě napadá, nebo co jsem měl možnost osobně vyzkoušet a s menším či větším úspěchem používat. Kromě toho jsou tu pochopitelně i další možnosti jako posunout focení mobilem, třeba s využitím různých doplňkových předsádek, či filtrů, nebo s použitím selfie tyče za jízdy, ale tu už by vydalo na další rozsáhlý článek, takže o tom možná zas někdy jindy.

Pokusy o to trefit se s fotkou akce do rozumného výsledku při použití portrétního režimu fotoaparátu nezkončili vůbec uspokojivě. ilustruje to následující snímek pořízený dálkovoou spouští z hodinek s nastavením na portrét.

Jakási snaha o rozostření tam vidět je, ale je z ní patrné, že pohyb v tomto režimu iPhone úplně dobře zatím neovládá byť se rozhodně o něco snažía pohybující se předmět evidentně rozpozná.

Závěrečná úvaha

Jak zhodnotit tedy fotící schopnosti a vůbec využitelnost nového iPhonu Xs ve vztahu k bikování? Nebudu se tady zaobírat důvody proč si koupit, nebo nekoupit iPhone Xs, protože důvody k tomuto rozhodnutí v drtivé většině nebudou souviset s jeho využitím na kole ale spíše v běžném životě, práci, doma a třeba také v autě.

Vysoká cenovka vystavuje stopku pro pořízení nejnovějších modelů mnohým z nás a přesvědčit sebe a případně i okolí, že potřebujete utratit třicet tisíc za to, abyste mohli dávat na instáč geniální selfíčka asi také nebude také vůbec jednoduché stejně tak jako si dávat neuvěřitelného bacha na to abyste telefon nikde nerozbili protože následné oprava prasklého skla vás vyjde na polovinu ceny nového telefonu.

Na druhou stranu oproti starším generacím má nový Xs nejpokrokovější foťák, který umí vyrábět opravdu hodně zajímavé obrázky a který hodně posune dokumentaci vašich výletů a když už si na tohle jednou zvyknete, je hodně těžké smiřovat se s tím, že byste o to mohli přijít.

Osobně jsem dost zvědavý, kam se bude dál posouvat nová generace iPhonů, o které prosakují informace, že má mít k dispozici už dokonce tři objektivy. Na hodně kvalitní dokumentaci výletů už bez problémů stačí dnešní iPhone Xs, jen je potřeba si prostě udělat jasno v prioritách, protože za výrazně nižší cenu můžete pořídit i některé z kompaktních bezzrcadlovek, s výměnnými objektivy, které dokáží pořizovat výrazně lepší fotky, jen si na nich současně nevyřídíte maily ani si z nich nezavoláte.

Hloubat nad kompletními specifikacemi aktuálních iPhonů můžete na plně lokalizovaných stránkách výrobce www.apple.com.

Fotogalerie