TEST: Javax Freed Reynolds

Jízdní dojmy

Ocelový rám reprezentuje dnes pro mnoho pamětníků klasiku, zatímco pro nastupující generaci to naopak může být alternativa a způsob, jak se odlišit od konzumu. Vizuálně je totiž až na výjimky ocelový rám jasně rozpoznatelný od většiny ostatních materiálů, a to zejména tím, že je postavený na trubkách subtilních průměrů prostých výrazného profilování.

Tvar, průřez, ale především charakter materiálu pak dává kolu také výsledné jízdní vlastnosti, které předurčují to, pro koho a kam se oceláky nejlépe hodí, ale o tom až na závěr. Teď se pojďme podívat na jízdní dojmy, které jsme během trvání testu získali. Mimochodem, tenhle gravel už jste na MTBS mohli potkat jednou, a to v článku, kde jsme rozebírali rozdíly mezi chováním ocelového a titanového rámu. Pro připomenutí přidávám odkaz.

První dojem: ocel nebo titan - Javax vs. Equator

Ale pojďme se podrobněji věnovat praktickým dojmům z ocelového Javaxu. Na první usazení za řídítky musím říct, že žádné překvapení. Jednoznačně se jedná spíše o konzervativněji pojatou rámovou konstrukci i geometrii, která počítá spíše s více silničářským pojetím rámu.

V praxi to znamená, že zde dostanete jen mírný rámový sloping, relativně krátkou stavbu rámu i samotné zadní stavby a k tomu pak typicky gravelově vyšší hlavovou trubku, která dokáže nabídnout jak vyšší horní úchop, tak i sportovněji aerodynamičtější pozici za řídítky, pokud se rozhodnete pro úchop dolní.

Na první dobrou jsem si nastavil pozici sedla, vyrazil do prvního přibližovacího silničního úseku a musel konstatovat, že takto koncipovaný gravel spadá podle mě přesně do klasické kategorie štěrkoletů "hlavního proudu", které vyhovují většině z nás.

Jak v asfaltových stoupáních, tak i během následujících výjezdů v terénu se snažím soustředit na tuhost rámu a zejména jeho středu. Nějakou dobu pak přemýšlím nad tím, jak to srozumitelně popsat, protože rozhodně nejde o žádné "bláto" které by se pod vámi vlnilo jako vlasy Marilyn Monroe, ale na druhou stranu by z toho sprinteři na Tour de France vysloveně nadšeni také nebyli. Tuhost a poddajnost oceli je prostě charakteristická a tuhosti karbonových rámů se prostě rovnat nemůže. Na druhou stranu, koho to u takovéhoto kola zajímá?

Poddajnost rámu je ostatně naopak velkým plusem v okamžiku, kdy se rozhodnete sjet ze silnice na polní nebo lesní cestu. Tam se okamžitě budou hodit jak jemné vibrace tlumící rám, tak osazené širší gravelové pláště. V tomto ohledu funguje celkem dobře také na pohled robustní karbonová vidlice, která sice úplně nekoresponduje svým designem se subtilními rámovými trubkami, ale kolo vede precizně a nijak ho neomezuje ani zbytečně malou průchodností.

Ohledně jízdních vlastností pak musím konstatovat, že jde v podstatě o klasiku. Kolo se ovládá přesně, řídítka citlivě reagují na jakýkoli podnět pilota a je úplně jedno, jaký úchop zrovna preferujete. Kruhový průřez řídítek a komfortní volba omotávky dávají velice pohodlnou oporu v rámci horního úchopu, zatímco GRX páky, známé svou špičkovou ergonomií odvádějí také nemalou část práce, a to jak během řazení, tak během brzdění.

Během jízdy pod vámi nic nedrnčí ani necvaká, což není vždy pravidlem u vnitřního vedení využívaného dnes masově u hliníkových i karbonových rámů. Může za to vnějškem vedená kabeláž brzd i řazení, která je však na několika místech přichycena k rámu a není tak potřeba řešit žádná specifika, jako je tomu u vnitřních vedení. Jediné slabé místo, které bych zkritizoval, je nijak neošetřená řetězová vzpěra, která je tak, zejména u těžších převodů, vystavena kontaktům s řetězem a počítejte s tím, že pokud ji včas něčím sami neobalíte, tak vám to odřený lak v tomto místě dříve nebo později sám připomene.

Naopak, co se mi z praktického hlediska hodně líbilo, byla integrovaná páčka rychloupínáku v zadní ose. Subtilní kloubová tyčinka s dvojitým imbusem dokáže, poté, co ji vyndáte, povolit osu jak zadního, tak předního kola, aniž byste museli hledat po kapsách mininářadíčko. Pecka a "přitom taková blbost" :-).

Zajímavou zde byla také kombinace hrubšího a jemnějšího vzorku Tufo plášťů, které byly v rámci testovacího kola osazeny. Hrubší boční figury na předním kole pomáhají zejména při zatáčení například na travnatých, ale i hliněných úsecích, kde dokáží držet grip, ale přitom při rychlé jízdě na rovných úsecích zbytečně nebrzdit a nezvyšovat valivý odpor.

O jednopřevodníkových systémech na gravelech už toho bylo napsáno celkem dost. Tady bych k nejvyšší GRX řadě neměl žádné zásadní výtky, nicméně k samotnému rámu bych ještě dodal jedno upozornění, a to že nemá patky kompatibilní s UDH standardem, takže pokud na něj budete chtít dát 1x12 Eagle od Sramu, budete si muset vystačit se starším, nikoli T-Type provedením.