Do redakčního testu jsme tentokráte dostali nejnovější allmountain přírůstek americké firmy Niner, který osciluje tak trochu na pomezí kategorií...
Když se koncem letošní zimy vytasil Niner s dvojicí nových fullů, udělal jsem o tom ihned článek, protože mě oba dva nové biky opravdu zaujaly a v duchu jsem si říkal, jestli pak se podaří je někdy otestovat. Česko je totiž poměrně malá země a zákazníků hledajících ve vodách prémiových amerických značek zase není tolik, aby se tu vyplatilo dlouhodobě živit kompletní škálu testbiků ve všech modelech a velikostech.
Trpělivost ale nakonec zvítězila a jednoho podzimního dne mi doma přistála předem avizovaná krabice s tímto krasavcem. Nutno ještě doplnit, že ve verzi s 29" koly (Niner totiž nabízí i 27,5" variantu) a tříhvězdičkovým osazením, což u Nineru znamená GX s topovým odpružením, ale k tomu se dostanu podrobněji za chvilku.
Nejprve však krátce o rámu. Tvarově se od svého předchůdce poměrně dost liší, nicméně hlavní princip odpružení i uložení tlumiče a obou vahadel zůstává zachován stejně tak jako možnost umístit do rámu jeden košík na flašku. S trochou nadsázky by se dalo říct, že klec kolem tlumiče slouží jak k jeho boční ochraně, tak jako podpora vnitřního vedení kabeláže, která je uvnitř tažena směrem k horním vzpěrám zadní stavby.
Rám je nadesignovaný pro zadní zdvih 140 mm. Sedlová trubka je zde opravdu výrazně a ostře prohnutá a to má za následek mimo jiné i to, že pokud jako já budete nuceni vysunout sedlovku z rámu do vyšších poloh, bude se tím víc posouvat i vaše těžiště směrem nad zadní kolo. Docela by mě zajímalo, v jakém bodě se určuje hodnota virtuálního sedlového úhlu, protože u vyšších nastavení by byla podle mě tak někde na hranici 72° a ne 75°, jak uvádí výrobce.
Na první pohled je zde vidět, že Niner nechtěl ponechat nic náhodě a tuhost, zejména tu boční, si pojistil dokonale. Nejenom robustní a vyztužený přední rámový trojúhelník, ale také opravdu masivní zadní stavba naznačují, že tenhle rám je dělaný opravdu do nepohody, a rozbít ho bude chtít opravdu velkou dávku demence :-).
Zadní stavba, jak jsem již zmínil, je postavena na bázi tradičního ninerovského patentovaného systému CVA. Jde o virtuální systém, který spoléhá na dvojici velkých vahadel, na kterých je uložen trojúhelník zadní stavby vyrobený jako jeden pevný robustní kus z plocháčů, které by se jinde ujaly klidně jako horní rámovka.
Zatímco horní vahadlo v podstatě půlí sedlovou trubku, to spodní najdete pod středovým složením, a to dokonce tak nízko, že přesahuje z bočního pohledu obrys převodníku. Jelikož je tohle místo vystaveno hodně intenzivně nejenom odletujícím kamenům, ale také nástrahám klád či skal, přes které se občas je potřeba dostat, vybavil ho Niner plastovou doplňkovou ochranou. Chráněna je samozřejmě i řetězová vzpěra před plandáním tohoto kovového útočníka.
Možná byste to tady nečekali, ale i tady najdete flipchip excentr, který umožňuje měnit geometrii kola v rozmezí jednoho stupně. Najdete ho na vnitřní straně čepů horního vachadla, přičemž ke změně je zapotřebí vyšroubovat čep a otočit excentrickou vložku o 180°.
Ohledně dalších technologií, asi nepřekvapí boost osy na obou kolech nebo závitové BSA středové složení. Příznivci napínáků pak možná zajásají, když spatří ISCG standard pro uchycení čehokoliv z různorodého sortimentu vodítek a napínáků. O poznání zajímavější je pak nenápadná krytka na vrchu spodní rámovky těsně za hlavou. Ta totiž ukrývá možnost instalace elektronického systému Fox Live Valve.
Možná až rozmařile masivní zadní stavba umožňuje dát do rámu údajně až 2,6" pláště. Tady jsou jen o něco málo užší, ale sám bych odhadoval možnost naprat tam možná i dvaosmičky...
Niner jede v kalifornském trendu nabízet dvě barvy rámů s možností zvolit si libovolné osazení. Tedy libovolné až zas tak ne, ale v rámci jednoho ze čtyř předdefinovaných osazení. Ta jsou diferencována počtem hvězdiček jako u hotelů. Minimum jsou dvě, maximum je pět.
Testovaný Niner v rámci letošního roku a tříhvězdičkové specifikace vynikal hodně dobrou skladbou komponentů. A začnu nejsilnější parketou a tou je jeho podvozek potažmo odpružení. Nehledě na to, že má tahle výbava k top modelu docela daleko, najdeme zde nejlepší Fox ve Factory provedení s Kashimou. Vpředu je to třicetšestka, vzadu pak tlumák s expanzkou Float DPX2. Tady je svět teda hodně v pořádku. Jen pro úplnost pracuje se tady se 140 mm zadního a 150 mm předního zdvihu.
Ohledně pohonu je u tříhvězdičkové specky letos Niner fér, protože už se nesnaží jako mnozí jiní ojebávat výbavu podřadnými kazetami NX, ale osazuje plnohodnotný Eagle 10-50z. Sramu GX na XD ořechu a v kompletu jak s páčkou, tak přehazovačkou. A také kliky s dvaatřicítkovým převodníkem nesou stejné logo. Tedy vlastně nenesou, protože jsou z víc gravity označení Truvativ Descendant, ale fakticky jde o stejné kliky jako GX. To se dneska jen tak nevidí, aby někdo takhle nemixoval. Palec nahoru.
Koncern Sram dodal na tenhle bike i brzdovou soustavu. Pravda, dokázal bych si ji představit v o něco lepší verzi, ale co naplat, nemůže mít každý den posvícení. Tady jsou totiž jenom základní eRkové Guidy a to není ani přes jejich čtyřpístkové provedení žádný velký důvod k oslavám. Navíc dvakrát 180mm kotouč dává tušit, že brzdit budete muset s o něco větším úsilím.
Zapletená kola pocházejí od Stans NoTubes. Konkrétně jde o model Flow S1. Obutí je pod patronací Maxxisu, konkrétně Minionu DHF vepředu a Aggressoru vzadu v identickém rozměru na obou kolech 29x2,5".
Kompromisní, ale sympaticky ucelený je pak kokpit, a to z komponentů Race Face Aefect. Zkombinována jsou tady 780 mm široká řídítka a 40 mm představec. Zakončení BMXovými Grrripsy made by Niner je sice lehce diskutabilní, ale vypadá řáďácky a vyměnit je můžete kdykoliv.
Místo klasické zátky na vrchu představce pak najdeme specifickou krytku v podobě zátky od piva, kterou Niner mimochodem používá na většině svých modelů a která je podle mě hodně cool záležitostí.
Mírné rozpaky jsem musel skrývat ohledně sedlovky SDG Tellis, která, když fungoval správně, nebyl problém, ale jak se přepnula do režimu vertikální vůle, byla jízda najednou o poznání hlučnější. Přitom sedlovka neměla téměř žádnou stranovou vůli, chodila hladce a polohovala spolehlivě. Občas se ale rozhodla, že bude stávkovat. Sedlo s velkým Niner logem a ocelovými ližinami bez problémů.
Pro dnešní porovnání univerzálních střednězdvihových devětadvacítek jsme zůstali výhradně na americkém kontinentu. V jednom případě v jeho severnější části - Kanadě díky Rocky Mountain, v ostatních dvou pak ve slunné Kalifornii díky Pivotu a Ibisu. Niner nicméně z tohoto porovnávání vychází nejlépe v rámci poměru výbava/cena. Ostatně podívejte se sami. Schválně jsme vybrali podobně drahé specifikace od jednotlivých značek.
RIP 9 je aktuálně nejvíc gravity kolem v nabídce Nineru. Ačkoliv je však označovaný za enduro, osobně bych to viděl z dnešního pohledu spíš na agresivnější trailbike, a to hned z několika důvodů.
Tím prvním jsou zdvihy. Tím druhým pak geometrie. Pojďme si teď podrobněji rozebrat jednotlivé jízdní dojmy.
A začneme obvykle výjezdovými schopnostmi biku. Niner na svém webu hlásá, že nový RIP je nejdelší, nejnižší a nejpoloženější RIP v historii a s tím musím souhlasit. Na druhou stranu ale NINER dlouhodobě patři mezi značky, které přistupují k designu a geometriím svých rámů spíše konzervativně, takže výsledkem je rám, který na první pohled díky svému designu vypadá více agresivně, než jakým ve skutečnosti je.
Jízda po rovině i z jemného kopce nečiní kolu sebemenší problém. Pravdou je, že pokud máte nastavený SAG tlumiče na vyšší hodnoty, uvítáte výraznou redukci pohupování, ke které dojde použitím páčky na tlumiči. Ne, že by svévolný chod zadní stavby byl nějak přísně obtěžující, ale dokážu si představit, že při delších výletech nebo vyjížďce s rodinkou budete preferovat klidnější jízdu s polozaškrceným tlumičem.
V okamžiku, kdy se začne kopec kolmit a úhel stoupání zvyšovat, přinutí vás bike mít se na pozoru. Díky konstrukci rámu, prohnuté sedlové trubce a poměrně vysokému posedu, který jsem měl nastavený, mi pocitově přišlo, že sedím více nad zadním kolem a tím pádem je potřeba mít se na pozoru při nájezdu do krpálu, protože bike vás donutí začít pracovat s těžištěm a posouvat se více ke špičce sedla, abyste udrželi rozumný balanc a grip předního kola.
Na trailu je bike jako ryba ve vodě. Díky přednímu Minionu se zakusuje i do podzimně měkkého podkladu s jistotou. Jasně, že když se v zatáčce víc odvážete, dokážete vyhlodnout drážku, až za vámi bude jehličí s hlínou odletovat, ale komfortní podvozek a návykově nízko umístěný střed vám prostě nabídne takový samozřejmý pocit jistoty a stability, jako nejedno endurko.
Tady se musím ještě na chvilku vrátit k úvaze týkající se velikosti rámu. V testu jsem měl obligátní velikost L. Z pohledu trailového a XC ježdění bych si ale klidně dokázal představit větší XLko. Jakmile jsem se ale s bikem dostal třeba do členitého kokořínského trailoviště, ocenil jsem naopak kratší stavbu a vzpřímenější posez. Tahle kombinace totiž dá vyniknout opravdu hbitému ovládání s okamžitými reakcemi na jakoukoliv změnu směru. Naklopit tenhle bike do zatáčky nedá vůbec žádnou práci. Naopak. Bike má prostě klopky rád a je v nich jako doma.
Hodně nízká horní rámovka je výrazně zkosená směrem k sedlovce a prostoru pro kolena tak máte až až. Jediné, co bych kolu vytknul, je lehce nervózní projev ve speed úsecích. Tedy pozor, záleží, z jakého biku sem přesedáte. Jelikož my testujeme průběžně různé typy kol, tak je dobré se občas posadit v krátké době na různé biky a rázem zjistíte hodně dalších vlastností.
Niner o tomhle RIPu mluví jako nejdelším a současně nejnižším biku v této kategorii, který kdy vyrobil; musím mu dát za pravdu. Hned v zápětí ale musím dodat, že v rámci široké konkurence to s tou délkou zas tak rekordní rozhodně není. Prostě pokud patříte do skupiny hračiček a máte raději obratné kolo schopné prosmyknout se těsně po sobě následujícími krutkami, bude vám sedět víc, než kdybyste patřili k vyznavačům rychlostních rekordů a jízdy šusem :-).
Když už jsem u těch rekordů, tak musím ještě pochválit opravdu unikátní tuhost rámu i zadní stavby. Vzpěra kolem tlumiče a opravdu hodně materiálu na trojúhelníku zadní stavby prostě nejenom že dodá skutečnou torzní tuhost do zatáček, ale dá se předpokládat, že díky obrovským ložiskům bude i životnost rámu jako celku hodně dobrá. Marně vzpomínám, kdo by dělal pro zdvih 140 mm tak robustní konstrukci zadní stavby. Pravda, bike díky tomu není nejlehčí, ale jeho hmotnost 14,16 kg není ani nijak extra vysoká.
A zmínit se musím pár slovy ještě i o komponentech. O řazení a jeho fungování nemůžu říct jedno křivé slovo. Nejde sice ani o nejlehčí, ani o nejlepší modelovou řadu, ale GX fungovalo bez jakéhokoliv problému, spolehlivě a přesně. Poněkud horší pocit už jsem měl z brzd. Kromě toho, že přední kotouč občas zapískal, jsem si zpočátku na jejich práci nestěžoval, ale to jen do chvíle, kdy jsem nafasoval na dalším testbiku čtyřpístkové XTR. Rázem se můj pohled na osazené Guidy změnil, a to dost výrazně. Tohle příště raději už neudělám. Osobně totiž patřím spíš k zastáncům a obráncům sramáckých brzd, byť především těch nejvyšších modelů, se kterými nemívám často výraznější problém. Tady bylo ale srovnání opravdu nečekaně dramatické.
Pláště už jsem chválil, opakovat se nebudu, sedlo mě rozhodně také neuráží a na jeho pohodlí tak kritika rovněž nepoputuje. Zajímavě jsou zde zvoleny gripy s BMX límcem. Ne, že by mi to nějak vadilo, ale řekněme, že postrádám na MTB jejich smysl. Jejich úchop je ale příjemný, byť poměrně tuhý. Dostatečně široká řídítka pak nedávají kolu příliš prostoru vzdorovat vašim příkazům.
Niner jako značku sleduju už hodně let. Jejich fully JET, RIP i WFO ale jakoby se vždycky držely co do geometrie o krok zpátky a nepouštěly se do ničeho riskantního. Tenhle RIP9 už je z tohoto pohledu o míle dál a je o hodně odvážnější než jeho předchůdci. Když nad tím tak přemýšlím, možná je to jeden z prvních fullů od Nineru, u kterého bych si dokázal představit, že bych mohl uvažovat o jeho koupi.
Niner tímhle bikem oslovuje jezdce, kteří umí jezdit, líbí se jim mít pod sebou extravagantně vypadající bike, a přitom si užívat jak zábavnou jízdu v terénu, tak se posouvat jen tak v klídku i na delší vzdálenosti. Virtuál je zde sice naladěný hodně do aktivního pojetí, ale páčkou na tlumiči uděláte během sekundy přerod i na docela slušnou cyklostezkovou raketu. Jen tenhle přerod nechcete dělat stokrát za den, protože ta páčka je fakt nízko :-).
Jak už jsem zmínil, asi bych si pro svých 189 cm vzal raději XLko, ale to neznamená, že bych si to s RIPíkem během pár podzimních týdnů řádně neužil. eLko bez pedálů jen těsně nad 14 kg není žádné velké drámo na to, aby vám bránilo v rozletu nebo sem tam nějakém tom skoku. Docela by mě zajímalo, jestli Niner časem doplní do své nabídky i pokračovatele enduro modelu WFO s vyššími zdvihy, nebo RIP9 zůstane v hierarchii značky dál nejvíc gravity bikem.
Kompletní informace o všech modelech i cenovkách Ninerů najdete na stránkách českého zastoupení www.niner.cz.
Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…Jeden z nejnáročnějších a nejprestižnějších etapových závodů horských kol na světě – Cape Epic se... Příspěvek Jak se plní sny. Aneta Hovorková míří na Cape Epic pochází z Dámynakole.cz
Celý článek…Před pár dny byla při pietním aktu uctěna památka 18leté švýcarské cyklistky Muriel Furrer, která...…
Celý článek…Krásné a funkční. To je nový model Orbea Diem, s nímž budete ve městě za bohy...
Celý článek…Zcela nové Turbo Porto je více než jen nejužitečnější a nejvýkonnější nákladní elektrokolo ve své kategorii. Je pečlivě zpracováno tak, aby bylo nejvýkonnějším, nejpropracovanějším a nejkrásnějším…
Celý článek…
Pekny kolo...
odpověz na tento komentář