TEST: Sedlo Enlee EM 800 - zajímavá hightech Čína

Vybrat si dnes sedlo, které by vám vyhovovalo po stránce ergonomické a současně ale splňovalo i požadavky na komfort, hmotnost a další neméně důležité potřeby včetně designu a spol., není nic jednoduchého. Každý větší výrobce má dneska již svou vlastní nabídku sedel a byť jde zpravidla o podřadnější a dostupnější OEM modely, občas se i zde můžeme setkat s velice dobrým produktem. Jenže pravidlo OEM produkce je primárně spojeno s ekonomickými důvody a potřebami ušetřit, a tak na většině sériových kol dnes dostanete nějaké takové nemastné neslané sedlo, obvykle se základními ocelovými ližinami, plastovou skořepinou a designově customizovanou koženkovou sedací částí vyplněnou jakýmsi měkčeným materiálem.

Cílem OEM produkce je udělat pokud možno co nejuniverzálnější sedlo, které nebude většině lidí nepříjemné na posez, ale ti, kterým vyhovovat nebude, nebudou litovat toho, že ho z biku sundají a nahradí něčím lepším. Mimochodem, pokud patříte mezi "gramhoniče", tak asi možná víte, že taková výměna sedla může mít kromě změny komfortu za výsledek i poměrně slušnou úsporu hmotnosti, protože sofistikované materiály mohou i na poměrně malém komponentu, jakým sedlo je, ušetřit klidně víc než 100 g.

Na MTBS zpravidla píšeme a testujeme produkty od renomovaných značek a ignorujeme obrovský příliv čínských produktů, které na nás masově útočí na Temu nebo AliExpressu, jenže někteří čínští výrobci začínají brát Evropu více vážně a výsledkem jsou jejich regionální zastoupení, snaha nabízet zákazníkům určitý lepší servis a především záruky a možnost vyřizovat je prostřednictvím lokálních zastoupení. Jednou z takových značek je i Enlee, která má ve své nabídce spoustu zajímavých produktů a my se dneska podíváme na jeden z nich – špičkové technologické sedlo s označením EM800.

Před sebou máme, co do použitých materiálů, absolutní technologickou špičku, která kombinuje celokarbonovou konstrukci s 3D tištěnou horní výstelkou. Karbonové ližiny jsou do karbonové skořepiny plynule zapuštěny a celek působí jako monokok.

Průřez ližin je zde oválný, nicméně by měl být kompatibilní s většinou klasických sedlovkových zámků. Držet byste se měli, co do samotného uchycení sedla, tištěné stupnice, která vymezuje prostor, do kterého byste se měli vejít v rámci předozadního pozicování tohoto sedla.

Samotná konstrukce skeletu sedla je karbonová s protaženým otvorem uprostřed, který současně vymezuje tvar horní výstelky. Zatímco uprostřed nějaký ten materiál chybí, vzadu naopak přebývá, což evokuje náznak něčeho, co by se dalo považovat buď za malý blatníček, nebo aerodynamický spoiler usměrňující buď proudění vody, nebo vzduchu za vaší zadnicí, ale v každém případě jde i tak o kompaktní velikost sedla, kterou charakterizuje délka 250 mm a šířka 140 mm.

A když už jsme u těch čísel, tak hmotnost, kterou jsme navážili, je na gram přesně identická s tou, kterou udává výrobce, a to 153 g, přičemž je férové doplnit ještě jedno číslo, a to váhový limit pro toto sedlo, který je stanovený na rovných 90 kg, přičemž i zde platí, že jde o sice univerzálně použitelné sedlo pro silnici, gravel, maratony nebo XC, ale nedoporučuje se jeho použití pro gravity disciplíny jako jsou enduro nebo sjezd, a to zejména kvůli rizikům pádů a následnému riziku poškození integrity karbonové konstrukce.

Svrchní výstelka je zde vyrobena prostřednictvím nejmodernější technologie 3D tisku. Pórovitá konstrukce založená na různě odstupňovaných zónách, co se tvrdosti týká, se skládá z šestiúhelníkových segmentů vzájemně pospojovaných vnitřní strukturou 3D tisku. Celek z jediného kusu, přičemž prostřední část obtéká táhlý otvor v rámci karbonové skořepiny a vpředu se spojuje v rámci profilované špičky. Vycpávka je pak po celé ploše pečlivě vlepena na karbonový skelet.

Praktické zkušenosti

Hned první dojem z tohoto sedla, když jsem ho poprvé vzal do ruky, byl, že je to hezký a současně pocitově hodně lehký kousek technologie. Karbonový skelet vypadá na první pohled sofistikovaně. Napojení ližin k vlastnímu skeletu sedla je čisté a přitom robustní a spára mezi horní měkkou výstelkou a karbonovou skořepinou sedla je rovnoměrná, nikde ani známky po přebytečném lepidle nebo odchlipujícím se kousku.

Oválné ližiny vzbuzují poměrně robustní dojem, ale není přitom problém je dostat do běžných zámků sedlovek, včetně Fox Transferky, ve které jsem sedlo měl během testování nejdelší dobu. Využitelná délka ližin určená pro uchycení sedla sice není nijak extra dlouhá, přesto lze se sedlem mírně předozadně hýbat.

Tvar svrchní části sedla je z pohledu hledání optimálního náklonu, řekněme, klasický. Nečekejte žádné "ebikové opěrky", ani atypické tvary. 3D strukturovaná výstelka se středovým vybráním kvůli velkému otvoru ve skořepině pokrývá přesně ta místa, která pokrývat má, a nevyužívá k tomu ani moc, ale ani zbytečně málo materiálu.

U 3D sedel vždy se zájmem zkoumám, jak jsou u nich pojaty jednotlivé části z pohledu komfortu. Když jsem před několika lety testoval první 3D sedla, bylo pro mne celkem zajímavým zjištěním, jak se od sebe lišila především tvrdostí horních vycpávek v různých částech sedla. Některá měla špičku měkkou, jiná naopak tvrdou a značné rozdíly panovaly i v rámci hlavních dosedacích ploch sedel.

Tady, co se tuhosti týká, bych řekl, že už výrobce čerpal ze zkušeností, které 3D technologie postupně během let přinášela. Možnost přesně definovat dílčí tuhosti v rámci různých částí sedla je zde jasně patrná a pokud bych to měl ve stručnosti popsat, tak dostanete měkkou špičku a horní část kolem středového otvoru doplněnou o stabilnější a tužší dosedací část sedla.

Posez mi přišel na první dobrou takový sportovněji tužší, jako mívám na některých silničních sedlech, ale musím přiznat, že po nějakém čase jsem si na něj docela zvykl a neměl absolutně žádný problém s tím, že bych cítil jakýkoli diskomfort, a to ani během delších výšlapů.

Ergonomická drážka/otvor je podle mě dneska samozřejmostí, a to nejenom kvůli ergonomii posedu, ale i kvůli lepšímu větrání, resp. omezení pocení. Měkké boky výstelky kolem této drážky jsou navrženy, co do komfortního pocitu, ideálně a nemám moc co bych jim vytknul.

Co se týká špičky sedla a její délky, potažmo šířky, jde v tomto případě spíše o konzervativní klasiku, která nikoho neurazí. Osobně jsem na biku spíše příznivcem kratších staveb sedel, u kterých nepotřebujete řešit časté změny polohy posedu, nicméně tady se na sedle posouvat dá, ale nečekejte od toho časovkářské schopnosti.

Co je stejné pro většinu sedel s 3D technologií, je jejich obtížná údržba, protože jakmile se jednou do útrob jejich 3D struktury dostane prach a špína, je prakticky nemožné je stoprocentně vyčistit. Prostříknutí vodou naštěstí v tomto případě dokáže díky poměrně velkým otvorům propláchnout a odstranit největší nečistoty, ale počítejte s tím, že uvnitř prostě povrch struktury časem mírně zešedne a nějaké ty stopy po prachu v něm prostě ne vždy zůstanou, jakkoli to na funkci nebude mít žádný vliv.

Asi nejzásadnější otázkou související s tímto sedlem je – Proč o jeho koupi vlastně uvažovat? Za mě jsou tu tři hlavní důvody. Nízká hmotnost, komfort a cool faktor díky 3D technologii a konečně skvělý poměr cena/výkon. Možností sehnat 3D sedlo od renomovaných výrobců je dnes již poměrně mnoho, nicméně ve většině případů se bavíme o tří- až pětinásobku ceny tohoto sedla od Enlee, a to nejsou malé rozdíly.

Srovnávat Enlee s custom programy firem jako Posedla nebo Fizik nemá smysl, protože tady samozřejmě nelze nijak ovlivňovat a přizpůsobovat uživatelsky tvrdost sedla a cenové odskočení zde tak určitý smysl dává.

Za mě je Enlee sedlo ideálním prostředníkem k tomu si vyzkoušet, jak takové 3D sedlo funguje, aniž byste za něj museli utrácet pětimístnou sumu – a je pak jen na vás, zdali se časem rozhodnete přejít k renomované konkurenci, nebo nikoli.

Kompletní info o tomto sedle jehož maloobchodní doporučená je stanovena na 2032 Kč najdete na stránkách českého zastoupení www.cykloprofi.cz.

Fotogalerie