Britský Whyte vloni představil přepracovanou T-130 pro rok 2019 a právě na ni se důkladněji podíváme v dnešním redakčním testu...
T-130 pro nás není neznámou. Předchozí generaci jsme otestovali minulý rok. Recenzi si můžete přečíst zde:
Proto jsme byli velice zvědaví, jak se nám bude jezdit na mladší verzi tohoto trailově zaměřeného bajku z promáčených ostrovů.
To, že si ve Whytu jdou vlastní, trochu netradiční cestou, dnes již není žádným tajemstvím. A že ta cesta není vůbec špatná, jsme si už na pár kolech této značky měli možnost vyzkoušet a potvrdit. Kam až je Whyte ochoten zajít, jsme přitom mohli jen spekulovat.
No a on se vytáhl několika přepracovanými modely, které se ve svých kategoriích geometricky zcela vymykají. Tedy přesněji řečeno vymykaly, protože dnes již postavit trailbajk na endurové geometrii není žádnou výjimkou a tento trend se pomalu, ale jistě stává novým standardem u nově představovaných biků napříč všemi značkami.
Ze staré stotřicítky si ta nová převzala jen charakteristické rysy a vychytávky. Rám je kompletně přepracovaný. Vzhledem a některými detaily se přece jenom značně podobá staré verzi, a to hlavně díky zachovalé vzpěře mezi vrchní rámovou a sedlovou trubkou. Zadní čtyřčepová stavba převzatá od větších brášků zůstává na 130 mm zdvihu s tlumičem situovaným pod vrchní rámovou trubkou.
Přední rámový trojúhelník i zadní stavba jsou svařeny ze slitiny hliníku 6061. V rámu zbylo dostatek místa pro uchycení košíku na láhev. I zde jsou použity britské vychytávky jako integrovaná sedlová objímka s gumovým těsněním, které zabraňuje vniknutí nečistot do rámu a velice dobře zapouzdřená masivní ložiska zadní stavby.
Rám je postavený na Boost standardu, připraven pojmout rozměr pneumatik až do 2,8".
Ucelený dojem dotváří vnitřkem vedená kabeláž. Ta však krátce, ale neštastně opouští bezpečné místo, aby se schovala do zadní stavby (v případě lanka přehazovačky, hadice k zadní kotoučovce je vedena po spodní straně dolní vzpěry) na jednom z nejikriminovanějších míst rámu, respektive před středem, kde rám dostává nejvíce zásahů.
Jak už jsem zmínil výše. T-130 geometricky skočila tak trochu do jiné kategorie. Nová 130 se natáhla, snížila a více položila. 65,6° hlavový úhel, 75° sedlový. Reach 480 mm a 430 mm dlouhá zadní stavba v eLku. Tyto hodnoty jsme spíše zvyklí vídat v endurové kategorii.
Whyte nabízí stotřicítku ve dvou hliníkových a třech karbonových verzích. My jsme do testu vyfasovali lépe vybavenou hlínu T-130 S. Mimochodem, karboňáka jsme vám na MTBS už také představovali před nějakým časem:
Pohon zde obstarává sramácka dvanáctka GX Eagle s kazetou 10-50z. Tu roztáčí kliky Truvativ s 32 zubovým převodníkem.
Rozjetý kolos se zde pokouší zastavit brzdy Sram Guide T se 180mm kotouči na obou kolech.
Pružící jednotky taktéž dodal Sram, a to vidlici Rock Shox Revelation se 140 mm zdvihu a pouze 37mm offsetem. Zadní partii pak se 130 mm krotí Rock Shox Deluxe RT.
Ráfky si připsala firma WTB, a to ST i29 TCS. Zapletené jsou do vlastních poměrně obyčejně vypadajících nábojů s logem Whyte. Nazuté jsou zde pláště Maxxis High Roller II TR v 3C vpředu a Rekon TR vzadu. Oba pláště jsou v rozměru 27,5x2,6".
Kolo je z továrny osazeno teleskopickou sedlovkou KS LEV-Integra se 150mm zdvihem od velikosti M. Nicméně český dovozce na testovací kola osazuje specialitku v podobě sedlovky Bike Yoke Revive 160.
Zbytek komponentů jako 780 mm široká řidítka, kratičký představec a v neposlední řadě pohodlné sedlo dodal Whyte.
O tom, že biků s podobnou geometrií dnes přibývá jako hub po dešti, svědčí i následující srovnávací tabulka, do které jsme vybrali trojici konkurentů od GT, Treku a Mondrakeru. Trendem se ovšem také stává to, že sedmadvacítky masově tuto kategorii kol opouštějí a vládnout jí začínají devětadvacetipalcová kola. Inu, uvidíme, jak se situace v dalších letech vyvrbí a jak bude nabídka trailbiků za pár let vypadat.
Bude tomu rok, co jsem testoval předchozí verzi stotřicítky. Musím přiznat, že na onu verzi rád vzpomínám. Hravá agresivní geometrie, co člověka nenechala chvilku v klidu a pod kopcem vždy úsměv na obličeji.
Na test nové 130 jsem se proto hodně těšil a byl zvědavý, jak se kolo bude chovat s přepracovanou geometrií. Do testu jsme kolo dostali v eLkové velikosti. To ve mně vzbuzovalo obavy, zda se budu schopný na kolo poskládat, protože mé postavě více vyhovují eMkové velikosti. Po prvním nasednutí a šlápnutí do pedálu se mé obavy rozplynuly. Posed je sice o něco delší, ale pohodlný. Celkově mi sedí delší reache s krátkým představcem. Takže s eLkem nemám problém.
Od trail biků vždy tak trochu očekávám, že půjdou krásně za pedálem a budu na nich moct vyrazit na celý den s tím, že cesta bude odsejpat jak do kopce, tak i z kopce s nějakou tou porcí zábavy. Stará verze 130 toto bezpochyby splňovala, ale u nové to není ono. I když u nové verze je vzpřímení sedlovky znát a člověk šlape více pod sebe, tak i přesto je línější. Velkou zásluhu na tom bezpochyby mají macaté 2,6 palcové pláště na obou kolech.
Co se ale u nové verze zlepšilo, je stoupání. Do výjezdu kolo drží u země jako přibité. Zadní partie pracuje jen s tolika zdvihu, aby udržela trakci a jezdci dopřála pohodlí. U starší verze bylo menší slabinou přední neposlušné kolo, které se při výjezdech nebálo roztancovat a přizvedávat. Nebylo to nějak přehnané přizvedávání, které by nešlo zarazit přenesením váhy nad představec, ale v hlavě se mi to uložilo. Nová verze je o poznání klidnější, tudíž nevyžaduje tolik pilotovy asistence. V krizových situacích rám Whytu jezdci dopřává dostatek prostoru pro vyrovnávání těžiště.
Se 130 jsem nejprve zamířil na testovací traily za barákem do kokořínského údolí. Loni jsem zde proháněl jeho předchůdce, a tak bylo logické protáhnout tady i jeho nástupce. Poměrně znatelně si pamatuji, jak mě stará verze 130 nutila šlapat i tam, kde už to většinou nechávám na gravitaci. Tady si poskoč, tady hoď zadní kolo, tam to narvi, tady už teda možná přibrzdi, jel jsi už tudy?
Ta nová je trochu jiná… Geometrie, kterou ji mohou závidět kdejaká endura, udělala své. Nechci, aby to vyznělo, že by s kolem nebyla zábava, to bezesporu je! Ale položenější, nižší a delší geometrie si vyžaduje větší kopce se strmnějším sklonem, kde teprve stotříca ožije. Traverzování vrstevnic ji už tolik nebaví. Nižší poloha je super pro stabilitu při palbě z kopce, ale na šlapavých úsecích dokáže potrápit občasných škrtnutím pedálů o nástrahy terénu. Tak ji beru na to nejstrmější, co na Koko máme.
Tady už je to jiná písnička. Jakmile jsem jí dal trochu prostoru a rychlosti, tak ožila. Čím strmější a rychlejší, tím lepší. Vyhlazenější traily bere útokem! Je jedno, kolik je na trailu zatáček a skoků, vše spolyká s chutí. I při větších skocích si tlumení nechává trochu toho prostoru a nedosahuje dorazu. Široký úchop reaguje na každý povel bez zaváhání.
Kolikrát jsem se přistihl, že jedu na věci, které jezdím jen na endurech. 130 opravdu dodává pocit superhrdiny. Sjedu všechno! Bohužel i zde se najde něco negativního. V našem případě totálně rozbitej trail prošitej kameny a kořeny. Na to už stotříca i přes navýšení zdvihu přední vidlice nestačí a potřebuje pomoc jezdce. Pak je na samotném bajkerovi, zda to udrží, nebo to radši objede nebo v zábavnějším případě proskáče.
Tímto jsem trochu narazil na limity kola. Pomalu sjezdová geometrie stotříce dodává vysokou stabilitu a jezdci je ochotná hodně odpustit na kritických místech, ale pořád se zde bavíme o trailovém kole s nízkými zdvihy, které, ač by chtělo, nepřejede vše. Proto jsem 130 vzal tam, kde si myslím, že je doma, a to do trailového centra. Stotříca zde lítala jako splašená a já si to neskutečně užíval.
Klopky, skoky, rolety, vše zvládla bez zadýchání. Konečně jsem naplno využil široké pneumatiky, které dodávaly neskutečný grip, pocítil tuhost rámu, o který jsem se mohl opřít, a využil stabilitu, kterou 130 jezdci dopřává. Ale i tak mě to s ní občas táhlo do drsnějšího terénu, abych zjistil, jak na tom jsem.
%pagebreak(Závěrem)%
Whyte T-130 je furt to zábavné kolo, se kterým si užijete spoustu zábavy na kopci. I když teď více prahne po pořádném sešupu a na šlapavých sekcích se trochu trápí. Jezdce i tak dokáže vtáhnout do hry. Ten má jen dvě možnosti. Buď ji přijme a začne hrát, což po něm bude chtít trochu toho umu a více pozornosti poprat se s nástrahami, nebo hru vypne a sedne na jiné kolo s vyššími zdvihy, které za něj vyžehlí většinu strastí, co daný trail nabízí. Otázka zní: jsi tu hru ochoten přijmout?
Jestli ano, tak Whyte T-130 bude dobrou volbou. Obzvláště pokud čas od času zamíříš do nějakého trail centra, která teď rostou jak houby po dešti.
Více informací o T-130 najdeš na stránkách dovozce www.whyte.cz.
Americký Trek se letos rozhodl, že dá brouka do hlavy všem, kteří to se silniční cyklistikou myslí opravdu vážně. Po loňském představení nové aero silničky Madone tak letos přišla na řadu ještě…
Celý článek…Čeká vás především kvalitní horský trénink ve společnosti závodníků profi pelotonu. A také semináře, péče špičkových techniků, fyzioterapeutů a masérů, sauna, dobré a zdravé jídlo. Prostě top…
Celý článek…Tovární tým německé značky Canyon představil svůj závodní tým. Už před časem jsme psaly o...…
Celý článek…Už v květnu budou na severu Čech soupeřit cyklistky o vítězství na nejvýznamnějším českém etapovém...…
Celý článek…Jan a Josef Kohoutové mají v Praze díky Klubu českých velocipedistů svůj pomník...
Celý článek…Chybí vám už „cyklistický“ pohyb a chcete protočit nohy na kole navzdory vrstvě sněhu za okny? Jaké jsou možnosti cyklistického tréninku na doma a jak vybrat to pravé ořechové?
Celý článek…