TEST: Yeti SB 130

Americké Yeti se v druhé polovině loňského roku rozhodlo, že smaže část svých předchozích modelů a místo nich představí tři zbrusu nové biky, které mají mnoho společného. Zaprvé to, že jde o devětadvacítky, zadruhé to, že používají nejnovější generaci odpruženého systému Switch Infinity a zatřetí to, že dostaly na své kategorie pořádnou nálož zdvihů spolu s kompletně novými geometriemi.

Nám se jako druhý v řadě po loňském testu xc modelu SB100 dostal do rukou prostřední model SB 130, který míří mezi trailová kola, ovšem svým pojetím na první pohled naznačuje, že má ambice vystrčit růžky i mimo tuto kategorii.

A proč tedy mluvit o stotřicítce jako o více než trailbiku? No podívejte se sami.

Stotřicítka na první pohled zaujme svou robustní zádí. Sedlová trubka, která se nad středem rozdvojuje, aby mohla poskytnout prostor pro dvojici posouvátek systému odpružení, vytváří z bočního pohledu relativně velkou plochu, která je navíc ještě umocněna masivní vzpěrou zadní stavby, která ji v tomto místě kříží.

Obrovské čepy a ložiska spojující zadní stavbu s horním černým vahadlem naznačují, že o tuhost celku zde zřejmě nouze nebude. Na druhou stranu, pokud máte rádi subtilní linie, tak vám tady asi moc pšenka nepokvete. Možná snad jen paradoxně při bočním pohledu na spodní rámovou trubku nebo na relativně nízkou hlavovou trubku, které ve srovnání se zadní částí rámu působí opravdu poněkud vyzáble :-)

Geometrie kola byla, jak již jsem zmínil, hodně překopána. Výrazný sloping doplňuje dlouhý reach, v našem případě rovných 480 mm. Zadní stavba má přitom pouhých 433 mm a k ní nadělilo Yeti ještě 65,6° hlavu a 77° sedlovku, takže uznejte, že se vskutku dá mluvit o hodně progresivně naladěné geometrii.

Zadní odpružení naopak oproti svým sourozencům nepřináší žádnou zásadní změnu. Yeti i na tyto nové modely ladí svůj virtuální systém s názvem Switch Infinity. Jeho princip spočívá v kombinaci horního vahadla propojeného s tlumičem a dvojice spodních "šoupátek", která pro Yeti vyrábí firma Fox. Zatímco horní čep se tedy pohybuje po kružnici dané délkou horního vahadla, spodní čep, umístěný uprostřed dvojice pístků, putuje po svislé přímce.

Jinak jen pro upřesnění, ony dva spodní pístky, vybavené Kashima povrchovou úpravou, nemají za úkol pružit ani nijak tlumit chod zadní stavby. Jde čistě o kinematický prvek bez nutnosti ho nějak regulovat olejem či stlačeným vzduchem.

Rám je vybaven také kompletně vnitřním vedením, které je přátelské pro mechaniky v tom, že uvnitř najdete po celé délce vodící kanálky, takže prostrčení bovdenů zvládne i malé dítě bez nutnosti použití speciálních nástrojů.

I přes komplikovanou konstrukci jste pak do rámu schopni dát bidon, resp. košík na něj, a to se také počítá! Pevné boost osy jsou zde samozřejmostí, ale to už snad ví každý. Střed pak Yeti ponechává ve verzi pro lisované PressFit osy.

V kitu jménem XO1

Yeti, podobně jako konkurenční značky, řeší svou nabídku modelů modulárně a do jisté míry nechává na zákazníkovi finální výběr osazení. Nabízí k tomu stavebnicový systém, který spočívá v tom, že si můžete vybrat jednu ze tří barev a k ní pak jeden z pěti výbavových kitů. V testu jsme přitom měli možnost zkoušet jednu z prostředních výbav, označenou jako XO1.

Ta spočívá, jak název naznačuje, v pohonu Sram XO1 Eagle, ovšem je to spíš taková parafráze na XO1, protože řadící páčka, kazeta a řetěz jsou z nižšího GXka a logo XO1 najdete jen na přehazovačce a karbonových klikách. Tady mimochodem, jak je patrné z fotky, najdeme také první odchylku od sériové specifikace a tou je oválný převodník od Absolute black.

Kit XO1 je současně ale také prvním nejdostupnějším, v rámci kterého najdeme nejvyšší verzi odpružených jednotek od Foxu. Jelikož jde o trailbike, tak byste vpředu zřejmě nečekali třicetšestku, ale tady ji dostanete, a to ve verzi Factory se 150 mm zdvihu. Spolu s ní pak vzadu najdete i tlumič DPX2 rovněž ve Factory provedení a s expanzkou umožňující hladší a rychlejší chod.

Co tu máme dál? U Foxu ještě chvilku zůstaneme, protože další pohyblivý komponent - teleskopickou sedlovku, dodává také tato značka. V tomto případě už jde ale o dostupnější verzi Transferu bez Kashimy v celočerném provedení a páčkou situovanou u levé rukojeti. Tady se ještě krátce vrátím k samotnému rámu, protože ten není určen pro montáž přesmykače, a proto je zde zcela vyloučena případná dvoupřevodníková varianta.

Co se týká zapletených kol, tak tady se svěřilo Yeti kompletně do rukou švýcarského DT Swiss, které podle úrovně kitu dodává na tenhle bike celkem tři různé sety kol. Tady je tedy logicky ten prostřední, což obnáší model M1700 s 30mm vnitřní šířkou ráfků, přímými špicemi a typickými světle eloxovanými nábami.

Další náznak toho, že nejde až tak úplně o trailbike, jsou zvolené pláště. Vpředu totiž najdeme Maxxis Minion DHF v šířce 2,5" a vzadu mu pak sekunduje kolega Maxiss Agressor v šířce 2,3". V obou případech pak jde pochopitelně o devětadvacítky.

Od kol je to jen kousek k brzdám. Tady se Yeti naopak drží klasiky, takže žádný Sram, ale Shimano XT. Zákazník ovšem oproti sériovce zvolil jiné kotouče, takže tady místo Shimana najdete pořádné sjezdové dvěstětrojkové Galfery.

Zbytek osazení také není rozhodně žádný noname. Karbonová rodla, jejichž název Yeti 780 naznačuje i jejich šířku, nesou Ergon gripy. Oproti sériovce v podobě Race Face Aefect tady najdeme ostřeji koncipovaný představec od Funnu a Ergon sedlo místo původního WTBéčka, ale to už je o zmiňovaných preferencích konkrétního zákazníka.

Bike jsme měli v testu k dispozici ve velikosti L, což je druhá největší a bez pedálů jsme ho (včetně blatníčku a košíku na láhev) navážili 13,56 kg, což je s ohledem na zvolené pláště a vidlici celkem ultimátní hodnota.

Konkurenční srovnání

Pokud se podíváme na konkurenci, tak je jasné, že je potřeba vybírat z klasické americké produkce, která svou nabídku koncipuje v obdobném stylu jako Yeti. Všechny vybrané modely pak nabídnou obdobný systém virtuálního zadního odpružení a u všech jde také o podobný systém výběru specifikace díky předdefinovaným kitům. Takže zde je trojice konkurentů od Santa Cruz, Pivotu a Ibisu.

	GT Sensor Carbon Expert	Santa Cruz Hightower CC XO1	Pivot Switchblade XO1	Ibis RipMo XO1
cena	207 000,- Kč	201 490,- Kč	210 900,- Kč	206 999,- Kč
rám	Carbon TURQ series	Carbon CC	Karbon	Carbon / Alloy
vidlice	Fox Float 36 Factory	Fox Float 36 Performance	Fox Float 36 Factory	Fox Float Factory 36
tlumič	Fox Float DPX2 Factory	Fox Float Performance DPS	Fox Float EVOL Factory	Fox Float Float X2 Factory
zdvihy p./z.	150/130 mm	140/135 mm	150/135 mm	160/145 mm
systém odpružení	virtuál Switch Infinity	virtuál VPP	virtuál DW-Link	Virtuál DW-Link
výbava	Sram GX/XO1 Eagle, Yeti, Race Face	Sram XO1, Race Face	Sram XO1, Race Face, Pivot	Sram XO1, Ibis, Thomson, WTB
kola	DT Swiss M1700 Spline, MAxxis Minion DHF 29x2.5", Maxxis Aggressor 29x2,3"	Giant TRX 1 29, Maxxis Minion DHF 29x2,3", Maxxis DHR II 29x2,3"	DT Swiss XM 42, Maxxis High Roller II 29x2,35"	Ibis 398, Maxxis Minion DHF WT / Aggressor WT 29x2,5”
brzdy	Shimano XT 180/180 mm	Sram Guide RSC 180/180 mm	Shimano XT 180/180 mm	Shimano XT 180/180 mm
sedlovka	Fox Transfer Performance	Rock Shox Reverb Stealth	Fox Transfer Performance	Fox Transfer Performance
reach	480 mm	450 mm	460 mm	471 mm
stack	625 mm	613 mm	620 mm	629 mm
úhel hlav.	65,5°	67°	67,25°	65,9°
úhel sedl.	77°	74,3°	74,25°	76°
zad. stavba	433 mm	435 mm	428 mm	435 mm

Jízda je návyk

Pomalu si na to začínám zvykat. Ano, samozřejmě že se bavím o novém stylu designu, resp. geometrie, který s sebou přináší specifické jízdní vlastnosti, ale také prvotní pocity z kratšího kola, než ve skutečnosti opravdu je.

Stotřicítka na první pohled nevypadá jako úplně vyšvihaný bike. Hodně bude také záležet na tom, jaké pro ni ve finále zvolíte obutí, protože s úzkými plášti si dost dobře dokážu představit i nějaký ten maratónek, zatímco s traktorama bude schopná se zakusovat i do drsného lesního terénu.

Výjezdy s jistotou

První zabrání do pedálů spojené s tradiční stoupací stojkou mi dokazuje, že je systém odpružení naladěn tak akorát pro tuhle kategorii. Zhoupne se jen opravdu neznatelně a spíš než by se snažil ubrat vám energii při šlapání, snaží se vám ji ušetřit tím, jak polyká terénní nerovnosti. Ideální do kořenitých stoupáků, kde je za mokra potřeba soustředit se spíš na optimální trakci zadní pryže s podložkou, abyste zbytečně neprotočili kolo na slizkém kořenu, než na to, zdali se pod vámi kolo nějak nevlní nebo neplave.

Poměrně robustní konstrukce kolem středu a vůbec celé spodní části rámu se stará o opravdu výbornou boční tuhost rámu. Pozice sedla vůči zadnímu kolu je pro výjezdy víc než příkladná a už musíte najet na opravdu prudký kopec, abyste museli nějak zvlášť korigovat posunutím těžiště dopředu tendenci zvedání předního kola. Nic na tom nemění ani krátký představec a relativně dost vzpřímená pozice.

Ovládání

Z vlastní zkušenosti musím říct, že hodně, ale opravdu hodně záleží na tom, z jakého kola na SB stotřicítku přesedláte. Zákazníci na tenhle typ trailbiku zpravidla vědí, co chtějí, nicméně pokud přicházíte například ze starší sedmadvacítky, připravte se na velký rozdíl v pocitu ovládání. Ano, zpočátku se vám bude zdát především delší rozvor a položená vidlice jako traktoroidní kombinace, s níž nebudete schopni se ohnout za každým druhým stromem tak, jak jse byli zvyklí doposud. Jenomže po relativně krátkém čase zjistíte, že při správné práci s těžištěm dokážete kolo dostat do oblouku možná jiným způsobem, ale podobně rychle.

Kombinací krátkého představce, širokých řídítek, dlouhého reache s jezdcovým těžištěm posazeným doprostřed kola prostě dokážete s kolem divy jak v malých, tak velkých rychlostech.

Sjezd

A tím se dostáváme k disciplíně, která tomuhle Yeti opravdu sedí a pro kterou je dobré o něm přemýšlet. Jízda rychlostí z kopce dolů. Kombinace krátké zadní stavby, dlouhého rámu a položené vidlice tady dělá hodně práce za vás. O nějakém pocitu z nervozity kola nebo jeho nestability nemůže být vůbec řeč. Naopak. Zvolenou stopu bike krájí přesně tak, jak potřebujete, a přední vidlice navíc ještě o chlup víc než zadní stavba (díky vyššímu zdvihu) uklidňuje práci rukou. Ty se pak mohou o to víc soustředit na to, jakou stopu zvolit, jak bike naklonit v zatáčkách, nebo jak moc posouvat tělo vzad v prudších pasážích.

Právě hodně položený hlavový úhel se stará o to, že i při prudkých terénních zlomech nemáte tendenci chodit přes řídítka. Hlavový úhel 65,5° je na trailbike se 130 mm i dnes hodně nízká hodnota. Není to zas tak dávno, kdy jste podobné hodnoty mohli vídat u sjezdových kol. Víc zdvihu v kombinaci s tímto úhlem vidlice je prostě kombinace, která vám dokáže posunout vaše limity na mnoha místech, která jste dosud objížděli nebo se do nich pouštěli s respektem.

V tomhle případě schválně vynechávám konkrétnější poznatky týkající se osazení testovaného kola, protože to byla do jisté míry zákaznická specifikace. Za zmínku snad stojí pouze oválný převodník, který mi hodně sednul a rychle jsem se s ním skamarádil, a také možnost vyzkoušet si nejnovější přírůstek v nabídce italského brzdařského koncernu Formula, čtyřpískový model Cura 4, který dorazil neplánovaně v době testu, takže proběhlo přezbrojení a zajetí v jeho druhé polovině.

Dávkovatelnost je u Cury o dost lepší než u klasického XT. Okamžik, kdy se desky dotknou kotouče, tady nezaznamenáte tak tvrdě, na druhou stranu chvilku to trvalo, než se nové brzdy dokázaly zakousnout do použitých kotoučů a zastavit bike s takovou razancí jako původní XT. Pravdou je, že jsem toho na nich zas tak moc neodjel, abych dokázal smysluplně hodnotit jejich schopnosti.

Mimochodem, i v tomhle případě jsem si jen tak v duchu říkal, jestli je na mých 189 cm ideální testovaná velikost L, nebo bych mohl skousnout i větší XLko. Na biku jsem se rozhodně necítil nijak stísněně, a jak jsem už řekl v úvodu, na pohodlnější posez se dá rychle zvyknout, ale dramatický sloping rámu, který Yeti nadělilo všem novým SBéčkům, prostě dává minimálně pocit toho, že je pod vámi malý rám, byť tomu tak rozhodně není.

Závěrem

Co k tomuhle biku říct na závěr? Dělá přesně to, co dělat má. Při prvním pohledu možná malinko mate tělem, protože zadní masivní pasáž svádí k tomu si o něm myslet, že jde o velké enduro a on to je přitom "jen" nabombený trailbike.

Najít na tomhle kole nějaké zásadnější mínus nejde. Prostě ať se zaměříte na co chcete, dojdete k závěru, že je to skvěle fungující a navíc i ladně vypadající kolo. Jedno mínus v uvozovkách by snad mohlo být to, že pokud patříte k vyznavačům ostřejších hran a přechodů, tak budete zklamaní, protože Yeti sází na hladké přechody a oblé tvary, ale říkat tomu mínus bych si fakticky nelajsnul.

Podobně jako ostatní tak musím zůstat u konstatování, že jedinou nevýhodou, kterou bike má, je jeho vyšší cena. Za samotný rám dáte 106, za nejlevnější specku 156 a testovaný bike v kitu označeném XO1 vychází na 207 000 korun českých.

Za zapůjčení děkujeme Zdeňkovi z www.wonderfullbikes.cz, kompletní informace pak najdete na webu českého zastoupení www.yetibikes.cz a pokud byste chtěli vidět kompletní sadu biků Yeti, pak popřemýšlejte jestli nevyrazit příští týden na For Bikes, kde by měly být všechny biky k vidění.

Fotogalerie