Hobíci na Transalpu - morál!

6. etapa - 21.7.

Šesté dějství Transalpu se odehraje na trase St. Vigil – Alleghe, má sedmdesát čtyři kilometry a převýšení 2905 metrů. Osobně bych moc optimismu nesdílel; při podrobnějším zkoumání  profilu je vidět, že kromě dvou asi dost brutálních výjezdů Limojoch  (2174m), Forcella Ambrizzola (2277m) je trasa plná kamenitých úseků, které berou hodně sil již beztak zuboženým organismům. Jsem tentokrát moc zvědav, s jakými zážitky nás borci překvapí; moc bych jim přál i v této etapě uspět, protože poslední dvě už určitě zvládnou, i kdyby měli jít pěšky. Ale to oni nepůjdou!!

Roman:

Ahoj, bylo to fakt hodně těžký a po těch pěti dnech už toho mají všichni dost, takže každá etapa hodně bolí a taky už dost dobře víš, co tě čeká, když je převýšení zase skoro tři tisíce metrů. Je to prostě hodně na morál. Nicméně dnes to byl náš naprosto nejlepší výsledek, dvacátý sedmí v etapě a celkově jsme se posunuli na třicátý čtvrtý místo celkově!! Dneska jsme si vytýčili jeden cíl; po včerejšku za náma byl jeden německej pár (číslo 185, pozn.aut.), byli tři etapy lepší. Tak jsme je zkusili udržet za sebou. Nakonec se to podařilo. Nicméně první kopec byl úplně příšernej, dával jsem si jak mongol, Vikin mi tam tak o sto metrů poodjel a sjel jsem ho až v prvním sjezdu. Pak jsem se rozjel a celej  druhej kopec táhnul. Viktor se mě držel zuby nehty, byl statečnej, nehnuli jsme se od sebe ani na metr. No a právě v tomhle druhým stoupání z Cortiny d Ampezzo jsme měli tu německou dvojici před sebou a když na ně šla nějaká krize, tak jsme jim nastoupili a jeli do háje. Vikin toho měl dneska dost, v posledním sjezdu na šotolině trochu lehnul. Malinko ho to ve sjezdech rozhodilo, ale pak se  zase chytil a až do cíle jel parádně. Ale jestli dneska něco stálo za to, pak to byly sjezdy. Parádní, prudký, těžký, ale jezdivý. To jsme si užili. Nicméně kopce nahoru byly utrpení, strašně prudký, kamenitý a přestože kolem nás údajně dnes byly krásný skály, výhledy, panoramata, vopravdu si z toho nic nepamatujeme, hlava už to nebere. Jeli jsme čas 5 hodin 25 minut a Horák nám dal dnes jen hodinu. Asi měli dnes nějakou krizi, protože po tom včerejšku přijeli až sedmnáctí (čas 4:22, pozn. aut.). Ještě pro dokreslení; Vikin byl dnes fakt úžasnej, ale když jsme se ubytovali a šli se najíst, tak si stoupl před pokoj číslo 21, zmáčknul světlo na chodbě a říkal, že chce jet výtahem! (smích) ale výtah byl až za rohem!!

Viktor:

Buď zdráv, člověče, na obrázku  ta etapa vypadala jednodušší, než byla ve skutečnosti. To si musíme říct, jsme dospělí chlapi. Prý to byla podle všech nejkrásnější etapa; asi byla, ale já to nevím. Jestli ti to můžu nějak připodobnit, tak to bylo asi tak, jako když se probouzíš z narkózy a přivezli by tě do Yosemitskýho národního parku. Máš z toho stejný houby. Já musím říct, že jsem se díval jen na cestu před sebe, jen jednou jsem tohle pravidlo opustil a hned jsem lehnul (pořád se směje), ale vzhledem k tomu, že helma je celá, tak to nebylo na mě nic hroznýho. Byl to takovej únavovej pád. Jinak člověče, máme toho dost, kurevsky dost, ale jedna věc je, že se zdá, že ty kolem nás ještě víc. Protože když jsme jeli do toho kopce, tak tam byl nějakej chlap, buďto byl Holanďan nebo byl úplně v tahu, protože hrozně chroptěl! A eště navíc měl u huby nějakou divnou pěnu (smích). Tak to jsem si říkal, jsme na tom ještě dobře. Pak jsme vyjeli úplně nahoru a tam nějakýmu dalšímu vypadly boty z espédéček a něco se mu stalo, nevím co, jen strašně řval „maj bóls, maj bóls!!“,což mi připadalo divný, protože s sebou žádný míče nevezl. Co by tam s nima taky dělal, když jsou tam samý skály. Ještě něco o našich soupeřích. Nebudu ti popisovat všechny, ale máme tři oblíbený. První je už zmíněný číslo 185, musej bejt hodně zajímavý, nicméně tolik sprostejch slov, kolik řekne vážený investiční bankéř (míněno Roman, pozn.aut.), když mluví o nich, už jsem dlouho neslyšel. Nějak se mu znelíbili. Pak jsou tam ještě jedni, jsou to Italové, číslo 492, ty si pamatuju, jsou fakt dobrý, jsou lepší než my a často je potkáváme. Mají bílý dresy a voni jsou strašně udržovaný ty chlapi, až bych  řekl, že jsou trochu zženštilý. A proto jsme jim dali přezdívku „miss upocené tričko“. A dneska taky jeden z nich lehnul, tak jsem předstíral zájem, jestli mu něco není. Ale nejlepší jsou „Ťažkobrdo“. To jsou nějaký Chorvati, vo kterejch Šilhán dlouho tvrdil, že jsou Holanďani. Nakonec jsou to Chorvati co jedou za německej tým a bydlej v Itálii. oblíbili si nás, jezdíme zhruba stejně a když  jsme jeli do toho nejtěžšího kopce, tak nás chtěli povzbudit slovy „ťažko brdo“, a tak se to stalo naším  heslem, protože tady je každý brdo ťažký. Takže se ťažkobrdo zdravíme, ťažkobrdo míjíme…Mají číslo 508. Nutno říct, že všichni se nějak z toho závodu těšej, mají radost, bavíme se mezi sebou, povzbuzujeme se; všichni to asi berou jak to je, sice dražší, ale moc pěkná dovolená. Trochu masochistická (smích).

Materiál zatím drží, drobné potíže mám jenom s botama, protože jak se pořád chodí a brzdí se s nima, tak jak jsou na nich dole ty vzorky, tak ty vodcházej asi tak, jako když námořníci dostanou kurděje a vypadávaj jim zuby (smích). Lehce za to vezmeš, a kus upadne. Boty mám sice dvoje,ale ty jedy určitě nepřežijou. A ještě jednou ti dám Šilhána.

Roman:

Já jsem ti chtěl jen na dokreslení říct, že tady to fakt bere devadesát procent lidí v pohodě, povzbuzujou se, jsou ohleduplní, ale je tady pár  vopravdu nepříjemnejch lidí, kteří jsou možná už unavený, tak nadávaj, jsou vzteklý. No a to je příklad těch zavilejch němčourů z číslem 185;  já jsem si je zapamatoval proto, že se mezi sebou pořád hádaj, řvou na sebe jak hovada a navíc několikrát bránili ostatním v předjetí. Tyhle si pamatuju a jsou hodně nepříjemný. To bylo velký zadostiučinění, když jsme šli dnes nekompromisně přes ně. Ty se chovaj tak, že to na takový závod vůbec nepatří. A vůbec, víc týmů už podle nás zažívá ponorkovou nemoc.

Musím říct, že máme trochu obavy z toho zítřejšího závěru etapy a hlavně ze soboty, protože Vikinovi úplně nesedí ty silniční etapy a dojezdy, můžeme tam na některý dvojice něco ztratit. Tak jsme si dnes zkusili udělat náskok…

Viktor:

Ještě ti musím říct, že tady jsou ty kontroly, jestli se lidi ve dvojici příliš nevzdálili. No a dnes padesát metrů za tou kontrolou byla občerstvovačka. Ono je to tak vždycky, ale tohle jsem nikdy nepozoroval. Jak toho mají všichni dost, tak ty dvojice jedou daleko od sebe, takže přijedeš na občerstvovačku, projíždíš bránou s kobercem, kde tě to sejme, no  a dnes tam stálo tak patnáct borců, který tomu druhýmu ujeli, měli jazyk na vestě, koukali na občerstvení a nemohli tam jít, z koutku jim kanula slina, měli žízeň a hlad, ale nešli tam, protože by riskovali 60 minut penalizace. V tom vedru to bylo fascinující! My jeli spolu a dost jsme se nasmáli. Zítra ahoj.

>> Úvodní článek "Hobíci na Transalpu"
>> 1+2 etapa "Hobíci na Transalpu - start!"
>> 3. etapa "Hobíci na Transalpu - 7 hodin!"
>> 4. etapa "Hobíci na Transalpu - nejvýše!"
>> 5. etapa "Hobíci na Transalpu - Dolomiti!"
! ! Report sedmé etapy již dnes večer v 19:30 ! !

Výsledky 6. etapy : : Průběžné pořadí

Text: Tomáš Přibyl

Foto: David Zeisel, Eddie Wagner/upsolut mv.gmbh - transalpchallenge.com