Hobíci na Transalpu - smůla

Závěrečných sto dvacet kilometrů s převýšením 1798 metrů bude nejen nejdelší etapou letošního Transalpu, ale také, i když to podle profilu nevypadá, nejtěžší zkouškou vytrvalosti a morálky všech aktérů. Jak už jsme se dozvěděli z předchozích zpráv Romana a Viktora, sil valem ubývá a i malé kopce se stávají velkými. Snad proto pořadatel hned na úvod poslední etapy připravil dlouhé stoupání po asfaltu, táhnoucí se až na dvacátý pátý kilometr (Pian delle Femene (1146m), okořeněné ve finále úsekem, kde se kola budou muset tlačit. Následuje dlouhý sjezd, pár kilometrů zvlněné krajiny, a protože  se dojíždí do přímořského letoviska Lido di Jesollo, vede posledních šedesát kilometrů po naprosté rovině; člověk by si řekl – pohoda! Ale od moře bude určitě foukat, nohy už nejsou, co byly, zkrátka, až do posledního metru se bude bojovat s přírodou, únavou a podobně zdrchanými soupeři. Poslední hodiny boje nám přiblížili Roman s Viktorem takto:

Roman:

Hned na začátku jsem se zeptal, jestli můžu gratulovat. Roman odpověděl trochu otráveným hlasem.

Můžeš gratulovat, ale jenom k tomu, že jsme dokončili.V dnešní etapě jsme si vybrali velkou porci smůly. Nejdřív byl takovej ten první dlouhej kopec, tam jsme jeli famózně. Musim říct, že to co se v nás vzedmulo, to bylo úžasný. Jeli jsme hodně vepředu, no a pak se sjelo dolů a začaly takový ty silnice, tam jsme jeli ještě hodně dobře, pak nepříjemný kopce, ale pořád po asfaltu a jelo se strašidelně rychle. Ale bohužel asi na padesátym kiláku jsme minuli, teda celá ta naše asi dvanáctičlenná skupina, odbočku a místo toho, abysme jeli dolů, tak jsme vyjeli nějakej kopec, z něj ještě dolů a teprve když se to narovnalo, zjistili jsme, že jedeme špatně. Všichni otočili, ale najeli jsme o osm kilometrů víc a tím pádem bohužel ztratili takovejch patnáct minut nebo spíš víc. No  a když jsme byli zpátky na trati, jelo se v takový relativně velký skupině, která valila hodně dobře, takže na rovinách se jelo pětatřicet až čtyřicet, i když foukalo proti nám od moře. Když už to vypadalo, že by to s touhle skupinou mohlo dojet dobře, tak asi třicet kiláků před cílem si Vikin v jedný točce brnknul  vo mý zadní kolo a vyválel se na asfaltu; naštěstí se mu nic moc nestalo, je jen odřenej, ale vypadli jsme  z tý skupiny, jeli dost dlouho sami a to byl velkej rozdíl. A do třetice všeho zlýho nám asi patnáct před cílem spadly závory a stáli jsme tam fakt jako kokoti dalších deset minut. Takže dneska jsme, na to co jsme mohli zajet, ztratili tak půl hodiny.Čas jsme jeli 4 hodiny 54 minut. Bylo to stejně hrozně rychlý, protože od pětatřicátého kiláku se jelo po asfaltu. Ti první to museli valit neskutečně.

Přiznal jsem se Romanovi, že z jeho hlasu je jasně cítit zklamání a ubezpečil jsem ho, že stejně považujeme všichni, kdo se o jejich výkony zajímáme, celkový výsledek i jejich vystoupení v jednotlivých etapách za famózní. Podle mého jeli skutečně výborně a za pár hodin, až pomine první zklamání z poslední etapy, jim to taky dojde.

No já už se taky těšim, až to rozebereme v hospodě, určitě je to strašně náročnej závod a až to probereme u pivka, bude to prima. Musím ti říct, že Vikin je eště víc nasranej, než jsem já, ten byl posledních třicet kiláků prošitej jak hadry, na něj to prostě byly špatný podmínky. Po silnici, vedro jak svině, on v tý skupině neumí jezdit, ke konci totálně odešel a padali jsme dozadu. Do cíle přijel hodně zlomenej, ani nechtěl moc komunikovat.

Viktor:

Hele, dneska vode mne nic duchaplnýho neuslyšíte, jsem vygumovanej jak hovado a bojím se jít kolem zrcadla, jestli nemám mongoloidní rysy (smích). Asi budu muset vrazit hlavu do studený vody, abych se vrátil do života. Musím říct, že mám drobný pocit marnosti, zvlášť, když si v takovýdle etapě zajedeš dalších deset kilometrů. No ale čert to vem. Ale pivo je tady dobrý! Hele, zkusíme se v pondělí sejít a uděláme z toho nějaký resume. Jo a mimochodem, odezvy na „prdelky“ byly dobrý? (smích) Hele, doma si pak přečtu, co vo mě Šilhán všechno řekl a když tak eště nějaký pikantnosti vytáhnu!

No a pak se se mnou kluci kvapně rozloučili, asi bylo to pivo opravdu dost dobrý nebo se někde kolem zase nacházely ty zpropadený prdelky.... Nicméně je jasné, že se začátkem příštího týdne můžete těšit na jejich závěrečné shrnutí z nějaké zatuchlé pražské hospůdky. Ale už teď jim moc gratuluju. V celkovém pořadí kategorie MASTERS obsadila dvojice Roman Šilha – Viktor Zeisel po všech těch útrapách třicáté osmé místo!!

Pokud máte zájem se na něco naší dvojice zeptat, pošlete svoji otázku na adresu press@mtbs.cz a  jejich odpovědi na vaše dotazy pak  naleznete v závěrečném článku. 

>> Úvodní článek "Hobíci na Transalpu"
>> 1+2 etapa "Hobíci na Transalpu - start!"
>> 3. etapa "Hobíci na Transalpu - 7 hodin!"
>> 4. etapa "Hobíci na Transalpu - nejvýše!"
>> 5. etapa "Hobíci na Transalpu - Dolomiti!"
>> 6. etapa "Hobíci na Transalpu - Morál!"
>> 7. etapa "Hobíci na Transalpu - flusmetr!"
! ! Závěrečné shrnutí výpravy v úterý večer ! !

>> Přehled výsledků všech etap

Text: Tomáš Přibyl

Foto: David Zeisel, Eddie Wagner/upsolut mv.gmbh - transalpchallenge.com