Hobíci na Transalpu - Dolomiti!

5. etapa - 20.7.

Jak jsme se včera od kluků dozvěděli, je v půlce celého závodu nálada velmi optimistická. Dnešní etapu vyhodnotili jako sprinterskou vložku, tak se na ní podíváme našima očima trochu zblízka.

Trasa má devadesát pět kilometrů a převýšení přibližně 2850 metrů. Jede se už v Itálii, start je v Sextenu a cíl v St.Vigilu. Bezprostředně po startu následuje obligátní stoupání o tři sta výškových metrů po asfaltu na první vrchol etapy Waldruhe (1600 m), dalšími vrcholy jsou pak Plätzwiese (2006m) a Kronplatz (2103m). Podle itineráře pořadatelů se na celé trati střídají polní cesty, louky a úseky asfaltových cyklistických stezek. Skutečně by se teoreticky mělo jednat o poněkud lehčí etapu. Ale jak si poradí organismus po čtyřech dnech strávených v sedle biku, to si necháme vyprávět od samotných aktérů.

Roman:  

Tak kamaráde, dneska jsme dojeli pětatřicátí! Dnes to měla být jako by lehčí etapa, ale o to rychlejc se to jelo.Ráno na startu byla pěkná kosa protože bylo totální azůro, bylo snad šest stupňů. Normálně jsme na start jeli v dlouhejch  návlekách na nohou. On byl taky start v patnácti stech, takže fakt zima. Ale nádherná etapa, všechno jezdivý, jelo se hodně rychle. V cíli jsme byli za 5 hodin 14 minut, takže jsme měli průměr nějakejch 18km/hod. Vítězové museli mít snad nějakých 25! Musim ti ale prásknout na Vikina, že v takovym stoupání, který mělo převýšení přes tisíc metrů, tak mi asi v polovině nastoupil a jel do hajzlu. Já byl úplně prošitej, tak jsem ho nemohl dojet.

Jinak etapa fakt nádherná, božský výhledy všude kolem, prostě nádhera. Super je taky předpověď, protože až do konce by mělo bejt  jasno a teploty kolem třicítek. Tak z toho máme radost a snad nebudeme muset vytahovat naše zimní rukavice, který jsme si možná zbytečně přibalili. Vikin ti ještě poví nějaký pikantnosti z etapy, dnes zaslouží absolutorium, jak jel do toho kopce. Pořád jsme jeli spolu a on najednou povídá: „Mě se jede dobře! Já jedu!“ Nástup, a už šel dopředu.

Poslední kopec byl dost vostrej a už bylo vidět, že se jede pátej den. Některý lidi už zastavovali, měli toho dost, různě vopřený o kolo a začíná se to dobře prosejvat. Taky jsme si zašli do stánku na masáž, ale kamaráde, leželi jsme vedle sebe s Vikinem, ale jak jsme trpěli, když nám hrabali do těch nohou, to je maso! Hlavně ty lejtka!

Viktor:

Začnu hned vod rána, jo? Bydleli jsme ve stejným hotelu jako Bart Brentjens a celej tým Giantu. Bart Brentjens měl k snídani nějaký vločky s jogurtem. My taky, ale před tím jsme si dali plno namazanejch chlebů se šunkou a rostbífem, protože když jsme se ráno probudili, tak jsme měli takovej hlad, že jsme chtěli vokusovat tretry! Už jsme byli zoufalý. Pak dál, když jsme jeli, dohodli jsme se, že to bude trochu vodpočinková etapa. To vzalo za svý asi po dvou nebo třech metrech (smích), zase jsme se vybudili, začali jsme říkat ještě támhle je „díra“, cpali jsme se dopředu. Šilhán po prvním sjezdu vyrazil jako zběsilej, visel jsem za ním očima jak při „bazedovce“ a jen silou vůle jsem se udržel. Toho si všimlo pár lidí a za chvíli jsme jich měli v háku snad čtyřicet. Tak mu říkám neblbni, vezeme asi čtyřicet lidí, trochu svěsíme, schováme se. „Ne, mě se jede dobře!“ řikal Roman, tak jsme jeli dál, myslel jsem už, že je se mnou konec, tak se vohlídnu a najednou jsme byli jen čtyři! Rozvěsil je jak barevný prádlo!

Pak  taky řeknu, že ti tady trochu kecal! Pravda je, že jsem mu trochu ujel do toho kopce, ale to nebylo nějakou formou. Protože my už když jsme vyjížděli do toho kopce, tak von zrychlil a já pořád nechápal, proč se to stalo. No ale tady je několik těch ženskejch dvojic, no a tam byla  jedna, a ty maj fakt pěkný prdelky. A teď Šilhán se ti za ně zavěsil, rozumíš, a nechtěl dopředu ani za nic! Řikal, kurva, už jsme tady tejden, tak aspoň trochu, ať se podívám!! Ale já ne, že bych byl v tomhle nějak lepší než von, ale já jsem si to pamatoval, jak už znáš ty lidi, tak jsem věděl, že vepředu jsou ještě nějaký s hezčíma nebo možná se stejnejma, ale jely rychlejc. Tak jsem teda z posledních sil vyrazil. Von kdyby do toho šel, tak mě bezesporu převálcuje, to je jako jasný!

Ale co mě trochu znervózňuje; žádnej technickej problém, ještě jsme neměli ani defekt (ťuká do dřeva), dneska jsme jeli úplně zběsile jeden sjezd, v tom sjezdu úplně spojená euforie s nějakým amokem, já si myslím, že kdybych neměl ty Rubeny, tak tohle už není reportáž, ale nekrolog. Ty držely fakt skvěle, jsem z nich úplně nadšenej! Už i Šilhán, který má občas při tom dobržďování problémy, se mě začíná na ty Charybdisy vyptávat, jaký ty gumy jsou, a tak. Někdo tam měl tehdy před startem pochybnosti, tak je třeba říct, že ty gumy fakt kurevsky držej a když si vzpomenu, že jsem měl na jinejch gumách třeba tři defekty za závod a tady valíš dolů po skalách desítky kiláků a nic, prostě paráda.

Jinak v týmu pozitivní nálada, soudržnost a do další etapy určitě nastoupíme!!

Kluci si pak vzali ještě jednou slovo aby doplnili svoje zážitky z celého dne:   

Roman:

Na další etapy jsme fakt natěšení, jsou tam zase kopce kolem dvou tisíc, ale mělo by tam být dost jezdivých triálků a moc se na to těšíme. Taky musíš napsat, že naši  (Horák-Novotný) byli dnes v etapě třetí a tudíž na bedně! Je to fakt moc pěknej pocit vidět naše kluky při vyhlašování, taky jsme si pěkně zařvali a zafandili. Moc jim to přejeme. (vítězové etapy čas 3:45, naši čas 3:56 – pozn. aut.)

Viktor:

Ještě bych chtěl říct, že jsme se tady na začátku potkali s nějakým čechokanaďanem, jeli skvěle, myslím že byli 37. v etapě celkově! (Tom Židek – Andy Reed, první dvě etapy 54.místo, třetí etapa 40. pořadí v mužích – pozn. aut.) A fakt mladý kluci kolem pětadvaceti let. Ale musím ti říct, že když jsme je dneska míjeli do kopce a voni tam blili, plíce přehozený  přes řídítka, tak jsem měl mírnej pocit zadostiučinění. Byli úplně hotoví.

>> Úvodní článek "Hobíci na Transalpu"
>> 1+2 etapa "Hobíci na Transalpu - start!"
>> 3. etapa "Hobíci na Transalpu - 7 hodin!"
>> 4. etapa "Hobíci na Transalpu - nejvýše!"
! ! Report šesté etapy zítra 10:00 ! !

Výsledky 5. etapy : : Průběžné pořadí

Text: Tomáš Přibyl

Foto: David Zeisel, Eddie Wagner/upsolut mv.gmbh - transalpchallenge.com