Turistou na Sudety MTB Challenge 2011

Chtěl jsem se přesvědčit, zda běžný pracující, tréninkem se nezabývající milovník horské cyklistiky zvládne takovouto akci. Vše začalo nedělním prologem. Měřil jen nějakých 8 km, tak po rozjetí z Hronova, kde jsme nechali u Vény auto, podléhám předstartovní panice a jedu se podívat na trasu prologu. Startují nejdříve dvojice a pak jednotlivci a já figuruji až téměř na samém konci startovky a mám tak čas udělat pár fotografií.

Sotva vyjedu z pohodové až ležérní atmosféry lázeňského parku, řadím to nejlehčí co tam mám a funím do první stojky. Stoupání vede po starých chodníčcích ke kapličce a dále k altánku a pak k vysílači, kde po louce a krátkém sjezdu okrajem lesa po hřebeni dojedu k první stojce, kterou se mi nedaří vyjet. Zde je již skupina bikerských fandů, kteří si jdou toto místo vychutnat a závodníky mohutně povzbuzují. Ani hřeben dál není žádný singletrack z obrázků jak nám je líčí média. Tady vede chodníček, tak jak se vychodil bez bagrů a je plný kořenů a kamenů a kupodivu nemá žádné klopené zatáčky. Dojíždím k spadlému stromu a zde se trasa náhle stáčí kolmo dolů z lesa na louku. Rovně na brzdách netrefit strom a po louce místy blátivé se vyjede na asfalt. Dál už trasu nenajíždím a po silnici se vracím na start. Závod jedu na lehko a i kdybych měl defekt, tak pěšky by se můj čas moc nelišil.

Kolem mne nečekaně profrčí pár eliťáků, kteří zmeškali start. Protože tady jízda v háku nemá smysl, jedu si své tempo a ani ten asfaltový úsek nebyl zase tak strašný. Jediné co mne tak v cíli mrzí, je to že místo skalního bludiště, kde se mělo dojet, nám pípli cíl na nějaké lesní cestě, kterou hlídala parta v zelených uniformách lesní stráže. Škoda, já bych se raději prošel bludištěm, kdyby mi pohlídali kolo. Tak uhlídali Bledné skály před nebezpečnými cyklisty z 18 zemí… Vidím, že se bude závodit a turistika ani vlastivědný výlet to nebude.

Spaní v tělocvičně mne neláká, a tak si stavíme stan vedle školy. Mechanici dokonce zůstali na kolonádě, protože nepochopitelně spousta účastníku je zaměstnávala ještě před startem. Pár lidí má obytné auta, další kombinace dodávek a stanů s doprovodem. Elita se vozí na hotely. Já ulehám vedle stanu a vyhlížím slibované hvězdy.

1.etapa – do Čech

Etapa vede z Kudowa Zdroj do města Králíky v Čechách a začíná symbolicky snídaní v „Czeska Restauracja Zdrojowa“. Kvalitní snídaně, čisté záchody, prostě lázeňské město, kterému vůbec nepřísluší český název „Lázně Chudoba“. Jsou to takové polské Karlovy Vary, sochy, palmy, květiny, vodotrysky, kavárny a hotely. A přímo z centra na lázeňské kolonádě startujeme.

Za městem se najíždí do terénu a to přímo přes brod. Etapa je ve znamení transferu zpestřeného hrbolatými podmáčenými loukami a bahnem. Některé bahenní louže se dají projet, některé přenést nebo obejít. A ty zbývající se odrbat nedají. Asi to patří k těm lázním, prostě bahenní koupele. První část etapy vede na hranici do Orlických hor a naskýtají se nádherné výhledy na okolí Kudowy Zdroj i na vzdálené Krkonoše. Stoupání jsou plné náročných výjezdů, a i když je to první etapa, tak už chodím stojky pěšky a nejsem sám, což mne uklidňuje. Škoda, že nastoupanou výšku ztrácíme nezáživným rychlým sjezdem kolem sjezdovek v areálu Zieleniec. Pak se ponoříme do rovinaté části lesů Bystřických hor s drncavými šotolinami a loužemi a bahny.

Výhledy na Kladskou kotlinu a Králický Sněžník se ukážou až před přejezdem do Čech. Zde u Petroviček trasa projíždí kolem opevnění z 1. republiky. Tady snad poprvé a naposled kufruju, protože logicky si to frčím od bunkru k bunkru a až po chvíli vidím tyčky s fábory po levé straně na sjezdovce. No než se pokoušet uvařit brzdy jsem jaksi logicky jel mírnějším svahem. Takže žádná kulturně poznávací činnost, ale sjezd po sjezdovce na otestování funkčnosti brzd před zítřejší etapou.

Dole je bufet a mechanici, kteří vítají takovéto pasáže zvyšující zájem o náhradní díly a servis. Za Mladkovem projíždíme kolem muzea opevnění s tvrzí Bouda. Pak jakoby ze všech stran jezdíme kolem Suchého vrchu a začínám mít obavy, že se stmívá nebo bude pršet. Na trati potkávám už jen osamělé jezdce. Nakonec přece jen sjíždíme na silnici a posledních pár kilometrů dojíždím do cíle v Králíkách na náměstí. Trasa se natáhla přes 100 km oproti plánu a jel jsem dnes více jak 7 a půl hodiny. Je už po vyhlášení, teplá voda sice už není, ale kuchařky v jídelně počkaly i na nás. Uléhám na tartanový ovál na hřišti a snažím se regenerovat před zítřejší etapou na Králický Sněžník. Návštěvu vyhlášené křížové cesty v Králíkách, nechávám na jindy stejně jako noční diskotéku na náměstí. V noci začíná pršet …

2.etapa – Královská na Králíčák

Samá „nej“ takový asi je závod Sudety MTB Challenge. Druhá etapa byla pořadateli označená za nejtěžší, po včerejší prodloužené nejdelší, ta dnešní vedoucí na nejvyšší horu Kladské kotliny Králický Sněžník 1426 m. A protože na vrchol cyklisté nesmí, tak jsme jeli 3 x pod vrchol. Nejvyšším místem etapáku tak byl hřeben před chatou na Sniežniku, kde jsme vystoupali do výšky 1289 metrů. Za „nej“ lze označit i luxusní sjezdy, za které by se nemusel stydět ani světový pohár. Pro mnohé to ale bylo nad jejich možnosti a schopnosti a bohužel zasahovala horská služba. Na obtížnosti přidalo i sychravé počasí s dešťovými přeháňkami již od startu a mokré kořeny, bláto a kluzké kameny.

Trasa to byla taková alpská, dlouhá táhlá stoupání po lesních cestách na šotolině proložená technickými delšími sjezdy. Už první sjezd přes Kozie skály do Czarneho dolu byl kombinací strmého kořenového sjezdu a skalních prahů a pevných kamenů na úzkém turistickém chodníku. Asi tři místa jsem snesl, bylo mokro a jel jsem to poprvé na oči, a tak jsem raději vystoupil. Následoval krásný hravý sjezd po kamenech a kořenech smrkovým lesem, jen závěrečný seskok přes kořeny na cestu jsem jako většina snesl.Druhý sjezd byl rychlejší a více odpočinkový, ale muselo se dávat pozor na erozní vymletá korýtka a vyplavené kamení. Třetí sjezd byl vyloženě dosti drsný a po nedávných povodních to byla v podstatě jízda korytem potoka nebo po hraně vymletých erozních děr. Začátek jsem opět raději snesl, protože v haldě velkého volného kamení najít optimální stopu a nejít přes řidítka by byl asi zázrak. Pak se to dalo jezdit po okrajích a byl to solidní technický a místy dosti adrenalinový sjezd.

Následovala rychlá stále mírně klesající bezbrzdová lesní šotolka do skiareálu ve vesnici s takovým „italským“ názvem Sienna. Zde jsme asfaltem a pak uválcovaným alpským bílým dolomitem poměrně snadno nastoupali k bufetu pod Czarnou Gorou. Závěrečný výstup tlačili a nesli k horní stanici lanovky asi všichni. Při výstupu jsem ještě registroval budované umělé trasy s klopenými zatáčkami a dřevěnými lávkami kolem sjezdovek. Naše trasa ale naštěstí vedla přírodním uměle neupraveným terénem.

Do hor jezdím za přírodou a raději jsem přenesl pár nesjízdných míst s velkými kameny, za kterými následoval krásný technický závěrečný sjezd z Czarne Gory do Stronie Ślaskie proložený jen krátkým stoupáním přes loky s výhledy na masív Králického Sněžníku. Dnes je základna na bazénu a tak teplá sprcha. Na večeři nás vozí dodávky a autobusy. Tu sice již v limitu s pár kolegy nezvládáme, ale v Krčmě Czarna Gora v lyžařském areálu jsme dostali, jak jinak než pastu. Spíme vedle servisáků a ti mají veselo dlouho do noci.

3.etapa – Rychleby trošinku jinak

Ráno zase na skibus a jako v zimě pod lanovky na snídani. Bilboardy nás lákají k návštěvě Niedzwiedzie jeskyně nebo uranové dolu i na Mistrovství Polska v MTB DH. My však pokračujeme dál a po startu v Stronie Slaskie dlouhým stoupáním vjíždíme do Rychlebských hor a ty nezklamaly. Stoupání po hranici na Borůvkovou horu a následný sjezd přes Kraví horu patřil k těm nejkrásnějším technickým úsekům, které jsme dnes absolvovali. Na vrcholu Borůvkové hory jsem musel zobnout pár borůvek, abych měl modrý jazyk a servisáci mi věřili, že jsem to jel. Na rozhlednu jsem nelezl a tak jsem ji alespoň vyfotil. Fotím i ve sjezdech kolem skal, parádní pasáže. Rychleby nejsou jen vyhlášené Rychlebské stezky a ve spojení s Polskem to je lokalita budoucnosti pro MTB.

Pak následoval transfer po rychlých vrstevnicových šotolinách a asfaltkách v lesích až nad cílové město Bardo. Zde se vystoupalo ke kapli a následoval sjezd křížovou cestou s řadou technických pasáží po kamenných plotnách i volnými kameny a kořeny a malými brody do města Bardo. Místy se ukázaly výhledy do polských rovin a vysvitlo slunce a tak nálada byla hned lepší. Před vyhlášením zpívají místní „kobiety“ a i kratší etapa umožnila lepší regeneraci na další náročné etapy. Dnes teplá voda i večeře v limitu. Vyhlášení eliťáků nestíhám. V cílovém bufetu dostáváme i propagační materiál s mapou Barda, ale na procházku za památkami nebo na raft přes průlom Nysy Klodzke není čas ani nálada. Doprovody pokud nedělají jen servis na trati můžou mít každý den zajímavý program.

Závod je v polovině a trasa se vrací zpět na západ.

4.etapa – Mekka Polského MTB

Dnešní 4.etapa z Barda do Gluszyce byla označena pořadateli za nejtěžší. Na 56 kilometrech měla převýšení 2431 metrů a vedla hřebenem Sovích hor stále v terénu a způsobem, nahoru – dolů, nahoru – dolů. Byl to dokonalý pumptrack, který pumpnul z mnohých bikerů i ty poslední zbytky sil. Zároveň to byl i vlastivědný výlet, kde nechyběl přejezd starého viaduktu a jízda po hradbách Pruské pevnosti u Srebrne.

Vrcholem etapy byla Wielka Sowa, kde se stoupalo kořenovou a kamenitou cestou až do nadmořské výšky 1015 metrů. Bílá věž rozhledny svítila jako maják a byla znamením startu nejtechničtější sjezdové části etapy. Celý sjezd lemovali fotografové, kteří lovili atraktívní záběry. Byla to taková kličkovaná po kraji rozbité cesty s krátkými výlety na pěšinky mezi smrčky a břízy na okraji cesty. Následoval ještě jeden výjezd-výlez a závěrečný rychlý sjezd. Počasí dnes přálo, místy se prášilo a bláta bylo v lesích již méně než v předešlých dnech.

Dnes problémy potkaly i čelo závodu. Bart Brentjens měl defekt a tak moje ztráta nebyla tak velká, protože jedu stále bez defektu. Navíc využívám doplňkové značení eliťáků pomocí různých obalů od gelů, šleh a poztrácených lahví ve sjezdech. Dnes se mi nejvíce líbila pasáž kolem skal Kalenica, kde jsem si vylezl i na skálu a při focení jsem objevil pokračování RS. Krásně vyskládaný chodník z kamenů kolem skal, kterého si v rychlosti lídři asi nevšimli. Dojem mi zkazil jen závěrečný sjezd do Gluszyce , který byl poškozený těžbou dřeva. Také chyběl průjezd podzemní továrnou z druhé světové války v Osówce, kde se v prvních ročnících projíždělo podzemím. Je to škoda, že se to pořadatelům nepodařilo zajistit, byla by to tak ta určitě nej etapa a nejen tohoto etapáku. Asi mi nesedí stále jen sladkosti na bufetu v kombinaci se sladkým energetickým nápojem a dnes to nejistilo ani nealko pivo Birell. Na večeři sice jedu, ale pasta mi moc nejede. Není mi moc dobře a navíc v noci zase začíná pršet.

5.etapa – Sokolowsko a Stolové hory

Pořadatelé sice prohlásili etapu za středně obtížnou, ale kdo zná bikemarathon v Gluszyci a Rally Sudety jejichž kombinací tras byla dnešní etapa a přidá k tomu „Vénovy špeky“ jako je sjezd Sokolowsko, tak ví své. Začalo to nekompromisním stoupáním a následovaly pověstné traverzové historické singletracky kolem Gluszyce. A pak to přišlo sjezd na Sokolowsko. Nejdříve nádherný traverzový jednostopý chodník přešel v strmý přímý sjezd. Již zde mnozí vystoupili z kola. Pak několik zatáček zakončených dropem skály, tady si vystupuju i já a fotím. Je tady krásně a navíc sluníčko. Pak úžasnými suťovitými serpentinami, kde mne nutí vystoupit jeden belgán, prostě měl velké oči i když to nesl dolů pěšky. Část sbíhám a pak zase nasedám, ještě vypouštím jedny kořenové pasáže a jsem dole. Historický chodník nad lesní cestou tomu dodává korunu. Nejkrásnější a nejtechničtější sjezd Sudety MTB Challenge. Pak lesní cestou stoupáme na pohraniční hřeben. Něco se traverzuje, co jde přímo kolem patníků, se tlačí. Dolů se jede. Mělo to být za tři, ale je to větší nářez než včera.

Za bufetem v Janovičkách se prohnala dešťová přeháňka a tak ani zde to není transfer, ale kluzké kořeny v trávě a blátíčko jsou zrádné. Jeden belgičan si zde zlomil klíční kost a já si ustlal do blátivé louže na rovině, když jsem jedl banán. Trápím se, jedu jen na vodu a ovoce a navíc se teď drhnu od bláta maliním a borůvčím. Za Tulmaczowem projíždíme po asfaltkách kolem velkého melafyrového dolu a snad by pořadatelé mohli v budoucnu nechat ze zdejšího drahého kamení vyrobit pohár pro vítěze. Závod takové kvality si „čínské poháry“ nezaslouží.

Pod Božanovským Špičákem se napojujeme na trasu Rally Sudety a jedeme kousek přes Čechy. Klasická z pískovcových kvádrů dlážděná cesta je již místy rozbitá a pár úseků tlačím. Následuje úsek s originálními pohraničními patníky na skalách a pak nádherné výhledy na Stolové hory tvořené pískovcovými skálami. Mechoši mne sice prokoukli, že se stále pohybuju kolem jedné bikery se zajíčkem na řídítkách, ale zpětné zrcátko z dodávky mi nepůjčili. Ještě poslední bufet a trasa se motá kolem Bludných skal kde jsme startovali prologem.

Na závěr ještě sjezd lesoparkem po starých schodech, aby to nebylo jednoduché, a dojíždím na kolonádu lázní Kudowa Zdroj. Dostávám červené tričko Finisher Sudety MTB Challenge 2011. Večeři nestíhám, ale mytí kola teplou sprchu v aquaparku ano. Pak se vyhlašují vítězové etapy i celého etapáku. Spousta kategorií. Následuje promítání sestřihu filmu a fotografií v kavárně Sissi a raut pro všechny závodníky. Zákusky, grilované maso, švédské stoly, pivo, káva, čaj…. ale moc si to nevychutnám a jdu si lehnout na lavičku do parku. Čeká nás ještě noční cesta domů autem….

Resumé

V cíli etapový závod hodnotili všichni jako velmi povedený, ale také velmi náročný. Například Ivonne Kraft, která absolvovala i Beskidy MTB Trophy, kde se podílím na trasách, označila Beskydy za jezdivější. Většina účastníku zde jede závodit, turistů jako já tady moc nebylo. Závod má být příští rok zařazen do kalendáře UCI a očekává se start více elitních týmů. Turisté si ale jistě také můžou užít nadstandardně zajištěného závodu.

I několik hodin po průjezdu čela závodu na trati byli všude pořadatelé, pod sjezdy byla horská služba nebo zdravotníci a sanitky. Na občerstvovačkách asistovali mechanici. Křížení silnic a uzavření cest po startu zajišťovala s pořadateli policie a hasiči. Značení patří k snad nejlepšímu, jaké jsem kde viděl a tým značkařů vedený Vénou Hornychem odvedl skvělou práci. Cílový servis, masáže, časomíra, ubytování, stravování, mytí kol, bikepark, sprchy, vše ve všech cílových městech bylo zajištěno na velmi dobré úrovni ve spolupráci s vedením měst. Sudety MTB Bikechallenge jsem zvládnul jako turista a užil jsem si týden krásného ježdění s bezva partou pořadatelů i závodníků. Barta Brentjense jsem sice vždy viděl jen na startu, ale viděl jsem Kladsko turistickýma očima.

Foto: Bob Damek

Fotogalerie

Foto: Bob Damek