Úvodní EWS patřil domácím, Čižinský i Bláha sedmí

Celkem dramatická předpověď počasí, která avizovala, že se v Rotoruře po slunečných tréninkových dnech změní ráz počasí těsně před závodem na "podzimní", se bohužel do puntíku vyplnila. Ten, kdo obul pláště do mokra, měl šanci bojovat o přední příčky, ten, kdo to neudělal, se hodně trápil.

Richie Rude v záludné kořenité pasáži

Silný déšť proměnil některé části tratě v bahenní lázeň. S přibývajícím počtem průjezdů se na trati vytvářelo množství stop a kolejí, které pak nekompromisně prověřovaly jezdecký um závodníků startujících v závěru startovního pole. A na to doplatil také loňský vítěz Enduro World Series Richie Rude (USA). "Dělal jsem co jsem mohl. Přede mnou byly na trati stovky lidí a trať tak byla dost rozježděná. Bylo hodně těžký jet jako poslední." Komentoval v cíli své dvacáté místo Richie Rude.

Pádům se ale nevyhnuli ani vítězové. Na trati v Rotoruře se potvrdilo, že v takto náročných podmínkách je přeci jenom výhoda domácího prostředí znát. Všechna tři pódiová umístění totiž obsadili domácí borci, přičemž nejrychleji trať zvládl Wyn Masters (GT Factory Racing), který se sice zpočátku dne držel až za svým bratrem Edem, ale v průběhu dne ho předstihl a vybojoval tak prvenství v úvodním dílu nejprestižnějšího enduro seriálu. Bratr vítěze, Edward Masters, skončil nakonec až třetí, protože se před něj v posledních dvou eRZetách dostal ještě Matt Walker.

vítězný Wyn Masters

Také nepopulární čtvrté místo zůstalo téměř na domácí půdě, protože brambory si z Rotorury odvezl Australan Samuel Hill. Z Čechů se v elitní kategorii vydal bojovat o EWS body jen Milan Myšík, který sice dokázal slušně zajet první eRZetu, ale poté už ve výsledcích klesal na konečné 66. místo.

Třicítka žen zaslouží v takto těžkých podmínkách velký respekt. Sedm rychlostních zkoušek, během kterých musely také dívky zdolat porci zhruba šedesáti kilometrů a dvě tisícovky metrů převýšení, zvládla nejrychleji Cecile Ravanel, která až na poslední vyhrála všechny ostatní rychlostní zkoušky a s přehledem tak s více něž tříminutovým náskokem zvítězila před druhou Ines Thoma a třetí Anitou Gehrig.

Nejrychlejší z žen Cecile Ravanel

Čeští fanoušci ale upírali pohledy především do kategorie Masters a do mladíků do 21 let, protože v ní startovali Milan Čižinský, který loni vybojoval celkově třetí místo v EWS a letos pomýšlí minimálně na jeho obhajobu a také nadějný Vojtěch Bláha. Oba skončili shodně sedmí. Od Milana i Vojty dorazilo několik následujících vět.

Milan Čižinský

"Náš týdenní pobyt na Novém Zélandu vyvrcholil prvním závodem EWS. Prvních 5 dní jsem sice bojoval s jetlagem, ale po pár dnech na trailech v okolí Rotorua jsem se cítil docela v pohodě a když hlásili, že bude celou noc před závodem pršet, tak jsem si říkal, že by to mohla být docela zábava a to taky byla. Bohužel hned na první RZ, když jsem vjel do lesa, byla totální tma a po třista metrech jízdy jsem spadl tak šťasně, že mě ani moje kryty prstu neochránily před vykloubením malíčku, který jsem rychlým chvatem po dojetí stage opravil. Pak začlo konečně víc pršet a přišly bahenní orgie, na které jsem byl dobře připravený. Obul jsem totiž pneumatiky do bláta. Horší to bylo s fyzičkou a přestože jsem celou zimu trénoval, tak se projevil nedostatek závodních kilometrů. No, snad to bude příště lepší. Zbylé stage byly už docela v pohodě, pouze s malými chybami a to nakonec stačilo na 7. místo, se kterým nejsem ani trošku spokojený, ale za 14 dní na Tasmanii mám další možnost to vylepšit," popisuje své zkušenosti od protinožců Milan Čižinský.

"Podmínky byly hodně proměnlivé a trať byla velmi kluzká a záludná. Během tréninku jsem měl pár pádů, jako hodně lidí, ale naštěstí jsem vyvázl ve zdraví a s funkčním kolem. Ve dni závodu jsme absolvovali 64 km se stoupáním 2000 m, strávili jsme tak v džungli asi osm hodin. Do páté RZ jsem se držel průběžně na pátém místě dokonce i s medailovou pozicí na čtvrté RZ, ale kvůli pozdějším chybám na blátivé trati jsem nakonec skončil sedmý. Je to pro mě i tak vysněný výsledek na světovém žebříčku, ale už teď vím, že půjde stoupnout ještě výš.

Závodníci se nyní přesouvají do Austrálie, kde se za 14 dní pojede druhý podnik EWS v Tasmánii. Po něm bude následovat evropská část EWS.