Video: 4 kameny, 92 sekund, rok a půl příprav

4 kameny, tak od začátku říkáme tomuhle spotu v jednom malém koutku naší krásné České republiky. Je tam nádherná příroda a krásný obří balvany. Z druhý strany to ale zas taková nádhera není, protože v okolí se ve velkým kácí lesy a mizí tisíce stromů. Nevím, jestli je to kvůli kůrovci nebo těžbě, asi jedno s druhým. Je to smutný pohled, ale něco dobrýho na tom přece je a minimálně to, že všude vykoukly velký kameny, v kterých já vidim ježdění na kole.

Už jednou jsme kousek odtud točili pasáž do videa, na kterou jsem narazil totální náhodou a hned týden poté jsem vzal kluky na procházku, najít nějaký další butry, který by se daly pojezdit a natočit. Projížděli jsme po krásných okrskách, ještě jsme ani nevystoupili z auta a bylo to furt, ty vole čum támhle a čum na tohle, to dropneš, ne? Tři šede, ne? Tvoje máma tam dá tři šede, vole, atd :D

Vypadá to tam fakt jak po apokalypse. Je hrozný vidět tolik hektarů vykáceného lesa, ale má to i svoje kouzlo, planiny vypadají jak z jiný planety a ty kameny, to je fakt něco. Zaparkovali jsme auto a šli se někam projít, všude bylo něco pěkného, co by se dalo pojezdit, ale nic, v čem bych viděl nějakou dobrou dlouhou sérku.

Pak jsme ale na to místo kápli a z dálky jsme viděli čtyři velký kameny ve svahu, který vypadaly, že půjdou přejet všechny po sobě. Když jsme na to tenkrát koukali cca z 150 metrů, tak jsme si všichni tři představovali jeden záběr na dlouhý sklo, jak je všechny přejedu v jednej sérce. Asi o rok a půl později jsme ten záběr fakt udělali!

Jak to všechno probíhalo?

Když jsme k tomu tenkrát přišli a prohlídli si to zblízka, tak nám bylo jasný, že je to reálné, ale je na tom mega mega práce! Všichni jsme ten potenciál viděli. Já už byl nadržený, kdy tam půjdeme kopat, ale co kluci? Bude se jim chtít tam makat, když to asi nikdy ani nepojedou a svojí práce mají hromadu? Jasný! Jsou to srdcaři a tyhle naše společný projekty nás vždycky baví. Prohlíželi jsme si náš objev, koumali, jak by trail mohl vypadat, jak to postavit, jak ho zajet, jak ho natočit. Lezli jsme po kamenech, obdivovali, jak dlouho tam asi musí být a nasávali místní atmošku.

První kopání. Půlka prosince, zima jak prase a já s Benem to jedem načnout. Krumpáče, lopaty, hrábě, pilka, zázvorový čaj v termosce a jdeme na to. Byli jsme tam skoro celý den, pár hodin jsme jenom odklízeli větve, bordel a zjišťovali kolik pařezů bude muset pryč. Nakonec jsme ale udělali docela dost a byl hotový úsek mezi prvním a druhým kamenem, náskok na druhý kamen. Začali jsme vyndávat pařez, který byl přímo na dopadu.

Druhý kopání. Jedem všichni tři bimbasové, já, Ben i Wayc (Honza). Vyndáme konečně ten pařez, na jeho místě nakopeme malou klopenku a pomalu se prohrabáváme k zásadní části a to je náskok na třetí kamen. Od začátku jsem věděl, že naskočit na třetí šutr bude hnus. Ne ani tak kvůli díře, kterou musím přeskočit a dropu, který musím seskočit, ale kvůli tomu, že na tom kamenu je málo místa a málo času na všechno. Měl jsem strach, že na něj naskočím, nestihnu zatáhnout a dolu půjdu po hlavě. No jo no, teď už stejně není cesty zpět, když už to děláme, budu to muset zalítnout. No nic, udělali jsme náskok, přikryli všechno větvemi a nechali spot přes zimu spát. 

Potřetí jsme tam jeli až skoro za rok, sezona byla nabitá a času na kopání málo. Někdy koncem září to jedeme omrknout, a když přijdeme na spot, tak čumíme s otevřenou hubou. Když jsme tam byli naposled, tak ještě 4 kameny lemoval les a teď je to uprostřed obří planiny. Vypadá to totálně dobře! Vrhneme se na dopad pod třetím kamenem a zjišťujeme, že tohle bude na dýl. Je třeba odstranit několik pařezů, naházet tatru hlíny a to nám ještě chybí poslední kamen. Říkám, to chce Šimona! Šimec alias bildhau_er, Benovo švára, otec ER crew, sochař, neskutečný dříč, člověk, co rukama udělá nemožný.

Někdy v říjnu jsme jeli na čtvrté digování. Měli jsme na to celý víkend a hlavně jsme měli Šimona. Ubytovali jsme se u rodiny Rudých, kteří měli předělanou garáž na ubytko a ideální podmínky pro tři smradlavý makáče. Přijeli jsme v pátek večer, otec Šimon udělal tradičně nejlepší burgry na planetě, dali jsme pár piv a ráno jsme na to vlítli. Po víkendu jsem sice sotva udržel sklenici, ale až na pár maličkostí bylo hotovo! Za tu dobu těch příprav se toho stalo spousta a je fakt o čem vyprávět, ale už takhle cením každého, kdo to dočetl až sem, takže to zkrátím.

Byl konec října, čas to zajet a natočit za pěkného počasí se krátil. Plán byl takový, že začátkem listopadu to uděláme a stihneme ještě sucho, ale to samozřejmě nevyšlo. Dostali jsme se tam až začátkem prosince. Všude po ČR zrovna brutálně sněžilo, ale byl to holt jediný volný víkend a chtěl jsem to zvládnout ještě v roce 2021. Uzavřít tímhle projektem suprovou sezonu.

Paní Rudá už nám v kamnech topila dva dny dopředu, my jsme pobalili všechno potřebný a hurá na pátou návštěvu čtyř kamenů. Máme tři dny na to, to natočit. Nervy z prvního dne, kdy jsem si to chtěl najezdit, byly tady. Celou dobu jsem si ten první den, kdy to zalítnu, představoval tak, že bude sucho a aspoň trochu teplo. To bohužel neklaplo, ale nevadí, už jsme tady, tak to pojďme zabít.

Za první den jsem ten spot chtěl mít v malíku a být ready na druhý, natáčecí. Dole ve vesnici zas tolik sněhu nebylo, ale vyjeli jsme o trochu výš a na spotu asi 30 cm. Snad 4 hodiny jsme probouzeli spot ze zimního spánku, tak aby to šlo jezdit. Věděli jsme že podmínky budou brutální a tak jsme si s sebou vzali raději i hořák na opálení zmrzlých kamenů. Doufal jsem, že to nebude třeba, ale jistota je jistota. Kameny samozřejmě totálně ledový, všem nám byla zima a nikomu se do toho nechtělo. Teda hlavně mě se do toho nechtělo. Už po odhazování sněhu a lítáním nahoru a dolů s plynovou bombou jsem měl dost. Věděl jsem, že to ale musím dneska aspoň odpanit a párkrát si to dát celý v kuse. Zmrzlý jsem se převlíknul, rozhýbal a nahecovával se za stromem. Asi desetkrát jsem dal první a druhý kamen a před náskokem na třetí jsem se zastavil. Už totálně vytočený jsem řval do lesa, že na to seru. Věděl jsem, že musím zůstat v klidu a soustředěný, že jsem se na tenhle den těšil hrozně dlouho a že mi ho nesmí zkazit nějaký crash. Kluci byli super, hecovali mě, že to dám úplně v klídku. Nakonec jsem to teda zalítnul a zastavil se před posledním kamenem s totálně radostným řevem. Pořád ale nebylo vyhráno, na každý pokus jsem se musel mega soustředit a být v náskoku úplně přesný, moc centimetrů pro chybu tam nebylo. Poslední kámen taky nebyl úplně zadarmo. Je to taková trochu spina a člověk za něj vůbec nevidí a musí to tam zlomit naslepo. Ten pocit, když jsem to poprvé zajel celý v kuse, byl fakt silný. Ty krásný velký kameny, který jsou tam kdo ví kolik tisíc let, který jsme si našli, na kterých jsme strávili několik dní makání, o kterých se mi několikrát zdálo, jsou konečně pokořený. Stihnul jsem si to do tmy párkrát zajet, ale že bych to měl v malíku, to ani náhodou. Spát jsem šel se strachem z dalšího, nejdůležitějšího dne.

Natáčecí den byl nejvíc. Když jsem o tomhle dni snil, tak tam bylo sucho, teplo, hrabanka, kameny a já si tam s tím hrál jak borec. Teď jsem tam ale stál vymrzlý, ztuhlý, u nosu sopla a věděl jsem, že budu rád, když to nějak projedu. Do toho všeho ještě pěkně sněžilo a mně se vůůůbec nechtělo. Kluci měli záběry vymyšlený a už to bylo jenom na mě.

Opálil jsem butry a jde se na to. Natáčely se první dva kameny, já jsem se na nich docela pěkně rozjezdil a byl celkem ready na ten třetí. Šlo to docela dobře a vypadalo to, že to snad i všechno stihneme. Pak se ale začaly projevovat následky toho počasí, mně se ztratil tlak z vidlice, klukům se sekaly kamery, všichni jsme byli zmrzlý jak na Annapurně a já rozbil pumpičku na tlumič. Museli jsme jet 30 kiláku koupit pumpu a ztratili jsme dost času. Jak se mi do toho ráno nechtělo, tak teď se do toho znova dostat, se mi nechtělo asi stokrát víc. Nějak jsem to ztuhlý tělo rozhýbal, kluci rozjeli kamery a začali jsme to tam sekat. Bohužel, kvůli té časové ztrátě jsme nestihli všechny záběry a museli jsme tam ještě další den. Už byla skoro úplná tma, z posledních sil jsem se dohrabal k autu a už jsem se viděl na ubytku u krbu. Večeře, pivíčko, teplíčko a promítání dnešních záběrů.

To by ale bylo hovno dobrodružství. Hodil jsem po Benovi klíčky od auta, ať ho nastartuje, aby se zahřálo, než se nalodíme. Jak byl klíč zmrzlý, tak nefungoval centrál. Ben si odemknul u řidiče klíčem, nastartoval, zabouchnul a bylo hotovo. To bylo asi to úplně poslední, co bychom teď potřebovali. Já začal být slušně vyhrocený, ale zároveň jsem se tomu musel tlemit. Voláme paní Rudou. Paní Rudá, máme speciální prosbu, potřebujeme přivézt do lesa dlouhý pevný drát. Celá rodina Rudých náš telefonát měli na reprák a měli z nás neuvěřitelnou prdel. Za dvacet minut přijel synátor s různými průměry drátu a za dalších dvacet jsme se dostali dovnitř. Všechno dobře dopadlo. Zasloužená horká sprcha, večeře a pivíčko u krbu konečně proběhlo.

Další den jsme dotočili, co nám chybělo, a bylo skoro hotovo. Mise je u konce. Odcházíme, já koukám, jak je to tam rozježděný a jsem úplně happy, že to všechno klaplo. Byla to zase jednou jízda.

Tak takhle nějak to bylo s projektem 4 kameny. Už se těším, co vymyslíme příště. Respekt všem, co si tuhle naší story přečetli celou! Uvidíme se někdy na kole.

Čus, Dominik

Text: Dominik Puffer
Edit: Ben Jícha / ER Crew 
Diggers: Ben Jícha, Honza Bílý, Šimon Cibulka