Víkendové Blinduro 500 - report

Po úspěšném prvním ročníku se Blinduro po roce vrátilo opět na Lipno. Michal Prokop si jako závodník klade celý život nějaké cíle. "Loni na Lipně závodilo asi 380 riderů, tak mě napadlo, proč jich nezkusit přilákat 500", dodává Michal. Tento počet byl s půlročním předstihem vyprodán za 8 hodin a i poté byl zájem o start takový, že se konečný počet zaregistrovaných závodníků zastavil na 532 "kusech".

Na tvorbě erzet Michal Prokop opět spolupracoval s Pavlem Schwarzem, stavitelem trailů v lipenském bikeparku. „V létě opět proběhlo hledání lokalit v okolí Lipna, hlavním cílem tentokrát bylo najít co nejvíce hrabanky. Chtěl jsem nabídnout nové traily, trochu to oproti loňskému roku zase posunout. Přírodní traily, nejlépe vše v oblíbené hrabance.”  V sobotu na závodníky čekaly tři erzety lehčího charakteru, plus jedna bonusová noční erzeta. Z prvníno trailu na Lipně se jezdci pomalu přesouvali směrem na Frymburk.

Ačkoliv sobotní předpověď počasí dopředu nenaznačovala, že by mělo dojít k něčemu podobnému jako loni, usadil se nad lipenskou přehradou nekompromisně na celý den dešťový mrak, který s různou intenzitou skrápěl závodníky během většiny dne.

Z prvního dne se stal tak trochu boj o přežití a chybu udělal ten, kdož vyrazil bez pořádného oblečení. Nejen blátivé erzety, ale také hodně výživný transfer mezi druhou a třetí erzetou důkladně prověřily všechny blinduristy i jejich stroje. Technická depa hlásila rekordní množství udaných brzdových destiček, zatímco cílové Karcher vapky byly v nepřetržitém provozu po celý den.

Během odpoledne se počasí nakonec alespoň trochu umoudřilo, přestalo pršet a trať začala pomalu vysychat. Večerní erzeta se odehrávala v lipenském areálu pod lanovkou, na dohled od cíle. Areál sjezdovky byl sice celý rozsvícený, nicméně kdo neměl čelovku a startoval v poslední třetině závodního pole, jel zejména horní úseky doslova na “blind”. V propozicích bylo sice jasně napsáno "světla s sebou", ale jak to tak bývá, našla se spousta zoufalců, kteří buď zapomněli, nebo si prostě propozice vůbec nepřečetli a přijeli bez světelné výbavy. Proto bylo 7 kusů erárních Spoke světel v neustálé permanenci, a to hlavně v pozdějších nočních hodinách, kdy už byla tma v horní části noční eRZety opravdu hodně výživná.

Sobotní den byl náročný nejenom pro jezdce, ale také pro nás ostatní. Slušnou směnu třeba absolvoval spíkr akce Michal Berka, který na start dorazil v sobotu krátce po osmé hodině ranní, aby posléze zval od jedenácté hodiny na start jmenovitě všechny závodníky, a to nejprve k startu první erzety a po osmi hodinách si pak pro velký úspěch to samé zopakoval ještě jednou večer v sedm, kdy vyslal závodníky jednoho podruhém k noční eRZetě, která končila krátce před desátou večerní.

Zatímco těm nejrychlejším stačila na tři eRZety včetně transferů zhruba hoďka a půl, já si užil na mém "služebním" Kellys ebiku slušnou pětihodinovou enduro bikovačku spojenou s focením na všech třech eRZetách i transferech. V cíli si v duchu sám pro sebe říkám, že když jsem zvládnul v týhle konfiguraci pohybujících se 132 kg zvládnout komplet všechny tři rychlostní zkoušky já, je to fakt závod pro širokou enduro veřejnost a v hlavě se mi začíná pomalu rýsovat plán na 2019 :-).