Zážitek na celý život, řekl Ondřej Cink o olympijském závodě

Ondřeji, předem velká gratulace. Kdyby ti někdo před startem řekl, že budeš čtrnáctý, jak bys reagoval?
Díky. Asi bych se jen usmál, možná poklepal na čelo.

Nevěřil bys tomu?
Spousta lidí říkala, že U23 na olympiádu nepatří, zvlášť po mistráku v Peci jsem si musel vyslechnout kritiku. Já jsem šel do závodu s tím, že chci skončit do dvacítky. Patnáctka to byl jen vzdálenej sen. Čtrnáctý místo je super, za tohle jsem strašně šťastnej.  

Popiš nám ještě závod...
Na startu jsem se vyhnul pádu, postavil jsem se dobře k pravý straně a hezky jsem to objel. Pak jsem šel pořád dopředu, jelo se mi fakt dobře. Pomohl mi i Škarna, kterej, když mě dojel, tak nastoupil a já jsem se s ním vyvezl. Ale asi jen půl kola, potom mi odjel. Ke konci jsem už neměl vůbec síly, věděl jsem, že jsem do patnácti a že Jára vyhrál, a bylo mi to jedno.

Během závodu jsi věděl, že Jára bojuje o medaili?
Věděl jsem to, na tabuli při každým průjezdu byl několikrát napsanej jako první, takže jsem věděl, že je vepředu. Bylo to super. V posledním sjezdu jsem slyšel, že vyhrál, poslouchal jsem komentáře spíkra a neskutečně jsem si to užíval.

Byl to velký zážitek?
Jo, celý ten závod, zážitek na celý život. Fandili mi lidi, který neznám, řvali na mě Angličani, strašně jsem si to užil.

Byl jsi před startem nervózní?
Když jsme přijeli, tak se mi zdálo, že jsme na normálních závodech, třeba na svěťáku. Asi to bylo tím, jak jsme byli bokem odřízlí od toho mumraje v olympijském parku. Ale jak se to blížilo, tak stoupala i nervozita, dva dny před startem už jsem byl celkem dost nervózní. To už bylo něco jinýho, zažil jsem takový pocit úplně poprvý v životě.

Ale evidentně to s tebou nic neudělalo...
Jak to odstartovalo, tak to ze mě zase rychle spadlo a bylo to v pohodě. Ale těsně před startem to bylo fakt strašný.

Jaké byly bezprostřední prožitky po závodě?
Spoustu kamer, mikrofonů, novinářů. Strašně gratulací po závodě, když jsem se dostal z mix zóny, stálo tam kvanta lidí, Járovi fanoušci, lidi kolem pana Žitnýho, masérka z Multivanu. Byl to super pocit, s tím výsledkem jsem vůbec nepočítal.

Sledoval jsi i ostatní bikery tvojí kategorie U23?
To víš, že jsem je sledoval. Jel jsem zpočátku s Italem Kerschbaumerem, pak jsem mu ujel, dojel Konwu, který asi dobře odstartoval, ale pak mu seklo. Překvapil mě Rakušan Gehbauer /9. místo/. Ale možná by to bylo jiný, kdybych stál na začátku a ne ve čtvrtý řadě. Díval jsem se na analýzu závodu a já ty časy kolem desátýho místa jezdil, měl jsem jednou i osmý nejrychlejší čas. Ale to je jedno, já se s nima poměřím na mistrovství světa, kde budeme startovat vedle sebe, bude to úplně jinej závod.

Asi jsi po závodě dostal hodně gratulací, co tě potěšilo nejvíc?
Nevím teď rychle, přišlo mi strašně esemesek, když jsem otevřel facebook, tak jsem myslel, že se zbláznim. Potěšilo mě, že slavili u nás v hospodě v Újezdě u Sv. Kříže. Měli tam vlajky, dresy a fandili - to mě potěšilo asi nejvíc.

Kde fandili rodiče?
Ti byli taky v hospodě.

Jaký byl tvůj poslední den před závodem?
Nic speciálního, nechal jsem tělo totálně v klidu, jen jsem se několikrát protáhnul. Těsně před startem jsem si byl ještě projet okruh, dělám to tak vždycky, nic jsem neměnil.

Byl jsi fandit Katce?
Jo, byli jsme tam všichni s Járou a Škarnou, bylo tam spousta lidí. Chvíli jsme ale byli zalezlí ve stínu a dívali jsme se na to v televizi, strašně pálilo sluníčko.

Byl jsi jeden z nejmladších na startu, byla to tvá první olympiáda, možná jich máš ještě mnoho před sebou. Jak velká je to motivace do Ria?
Obrovská motivace, máme nejlepšího bikera planety. Jsem rád, že jsem tady nabyl svoje první olympijský zkušenosti, Jára taky nevyhrál hned na svojí první olympiádě. Teď mám další čtyři roky na to, abych se připravil, hlavně se tam ještě probojovat :-)

Jak ty jsi viděl našeho zlatého olympionika Járu Kulhavého před startem?
Říkal jsem si, že je to neskutečnej ladič. Ladil, ladil, ladil až vyladil. Celou dobu jsem mu věřil, i když jsem ho tipoval spíš na stříbro, ten Schurter byl letos obrovsky silnej. Jára mě moc příjemně překvapil, mám strašnou radost. Je to super, že takhle zviditelnil náš sport a doufám, že reprezentace na tom teď bude o dost líp, když máme olympijskýho vítěze.

A co Jára po závodě?
To byl najednou úplně jinej člověk. Najednou to z něj všechno spadlo. Celej ten rok z něj spadnul, šťastnej a uvolněnej. Fórky jely jeden za druhým, srandu si dělal neustále a ze všech.

Jak jsi vnímal olympijskou atmosféru?
Nejvíc na začátku, když jsme přiletěli a potom to zakončení. Závod byl taky speciální. Ale po závodě to bylo strašně narychlo, museli jsme se hned přesunout autem do olympijský vesnice. Navíc jsme po cestě píchli kolo. Bleskově jsme se ubytovali, najedli a šli na zakončení.

Potkal jsi se s nějakým známým sportovcem?
Jak jsme byli mimo, tak jsem jich moc nepotkal. Viděl jsem pár Američanů s medailí na krku, ale vůbec jsem netušil, kdo to je. Jen první den na akreditaci jsem se potkal se sprinterem Justinem Gatlinem.

Jaké bylo zakončení?
Musím přiznat, že mě to totálně dostalo. Když jsme stáli v těch útrobách a pak se najednou otevřel narvanej stadion, připadal jsem si jak mravenec. Obrovský. Vůbec si nedokážu představit, když tam běží Bolt, jakej to musí být mazec. Celý tři hodiny jsem čuměl jak péro z gauče.

To jsi asi musel být pěkně utahaný?
Pekelný, tři hodiny byly až moc. Ještě v těch holínkách, ty nebyly zrovna ideální :-))) Sedali jsme si a sundávali si je, chodili jsme bosí. Kulhec šel bosej až do olympijský vesnice, došel s totálně protrhanejma ponožkama... Prošitý jsme byli dost, ještě teď se cítím unavenej. Den odjezdu vůbec nebyl jednoduchej, cestovalo strašně lidí, takže hodiny balení a nakládání.

Slavilo se ostře?
Dal jsem si jedno pivko, ťuknul jsem si s Kulhecem. Ostatní kluci šli, asi si to užili. Ani jsem nemohl spát, jak jsem byl prošitej.

Byla náročná cesta zpět s olympijskými medailisty?
Byla dost klidná, žádné Nagano :-) Všichni asi dost slavili už v Londýně, takže buď spali nebo si jen povídali. Bylo to narvaný letadlo unavenejch lidí.

Jaký je tvůj další program?
Já teď budu mít tři dny volno a pomalu začne příprava na mistrovství světa, kam bych se taky rád připravil. Zatím mně dva vrcholy vyšly a chtěl bych, aby mi vyšel i ten poslední. Tenhle víkend jedu v Novosedlech Jihočeský pohár. Pak určitě pojedu Ostravskýho Chachara, Český pohár vynechám, protože v Ostravě je to C1, chystají se tam i Poláci. A potom už bude mistrák světa.

Foto: Michal Červený, archiv Ondřeje Cinka