Zázraky se dějí

Po loňské neoficiální ouvertuře se v Příchovicích konal v neděli 31. července první oficiální ročník ELEVEN MTB MARATHONu PŘÍCHOVICE. Kdo si pamatuje loňský „nultý ročník, chápe, proč došlo k zásadní změně data závodu. Bylo to hlavně nechutné počasí, které provázelo všechny účastníky po celou dobu závodu; vytrvalý déšť, vítr a zima. Hrstka přeživších odvážlivců by si tehdy zasloužila dostat vítěznou trofej do posledního muže a ženy.

Když jsem nasedal v neděli ráno do auta směr Tanvald, měl jsem pocit, že celá situace se bude beze zbytku opakovat. Provazce vody a teplota kolem třinácti stupňů už dole v nížině nevěstily nic dobrého. Bylo mi to líto; představoval jsem si, kolik dobrovolníci z Příchovic a okolí věnovali času a prostředků do přípravy závodu a jak to zase dopadne.

Naštěstí pro první ročník maratonu existovala už elektronická forma přihlašování, takže ti, kteří zaplatili předem, byli v drtivé většině připraveni přijet. Je ale jasné, že řada těch váhavých, kteří se rozhodují účastnit se závodů na poslední chvíli, většinou podle stavu oblohy, nepřijela v předtuše loňského repete.

Nakonec mohli litovat. V Příchovicích bylo sice jen jedenáct stupňů nad nulou a ještě hodinu před závodem přišla nepříjemná přeháňka, ale pak se stal zázrak. Mraky se začaly zvedat a v celém průběhu závodu nespadla ani kapka, dokonce i vysvitlo sluníčko. Tím ovšem nechci tvrdit, že rideři nebyli mokří. Některé pasáže trati v rovinatějších místech daly zakusit nejednomu z nás, jak chutná bahenní koupel. Naštěstí rovinou tenhle pěkný maraton nepřekypuje. Dlouhá a příkrá stoupání střídají pěkné sjezdy, asfaltových pasáží pro přesun mezi jednotlivými kopci je přiměřeně, je to opravdový, plnotučný horský závod, kde si každý přijde na své. Korunu tomu dává poslední, zhruba dvoukilometrový výjezd k cílové bráně; vyždímá z vás poslední zbytky energie a je to opravdu místo, kde se závodí tak říkajíc „na férovku“.

Pro příští existenci závodu, o které nemám nejmenších pochybností, nepochybně přispěla i účast velkých jmen české horské cyklistiky, borců první ligy, mimo jiné Roberta Novotného, Václava Ježka, Tomáše Vokrouhlíka a Petra Dlaska. Když nahlédnete do výsledkové listiny, zjistíte, že rozdíly v cíli byly i přes těžké podmínky vskutku minimální. Takže jsem vítěze, Vencu Ježka, trošku vyzpovídal.

„Docela brzy jsme ve čtyřech odskočili, mohlo by se zdát, že jsme si jeli pohodičku, ale závodilo se fest. Asi na patnáctém kilometru ze skupinky vypadl Giovan, myslím, že namotal šaltr, tak jsme pořád pohromadě pokračovali dál, závodilo se pořád, ale rozhodnutí přišlo vlastně až v tom posledním těžkým výjezdu. Kousek jsme museli všichni běžet no a pak se mi podařilo odskočit a nakonec jsem to podržel až do cíle.“ Na dotaz, jak se mu celkově závod a atmosféra líbily, mi Venca řekl: „ Je to moc pěknej závod, okruh perfektní, fakt nefalšované hory. Kromě toho mě dostala domácí atmosféra, ta hospoda tady v cílovém prostoru, terasa... Kdyby bylo lepší počasí, dovedu si představit, že tady s dětma strávím celý den, je tu dokonce i dětský hřiště. Ještě to chce malinko dopilovat značení trati, ale vždycky je co zlepšovat. Lidi jsou tu milí a vstřícní, rád zase za rok přijedu.“

Co dodat po vyčerpávajícím hodnocení vítězem závodu. Nepochybuji o tom, že trať i všechno kolem si svou budoucnost zaslouží. Možná je třeba jen překonat určitou nedůvěru k novému závodu. Ale věřím, že po letošním ročníku, kdy se zase mnohé vylepšilo, si příští rok najde cestu do opravdových hor ještě víc vyznavačů horských kol, protože spokojenost je takřka zajištěna.

Výsledky muži:
1. Václav Ježek (Alpine Pro - Author) 2:00:54 hod.
2. Tomáš Vokrouhlík (BMC - Savo) +0:49 min.
3. Petr Dlask (RUbena Birell Specialized) +1:31
4. Jan Matoušek (Škoda Auto VŠ) +7:52
5. Láďa Rygl (Plynotop Hostinné) +10:24

Výsledky ženy:
1. Adéla Boudíková (Eleven Team Příchovice) 2:43:26 hod.
2. Lucie Vlášková (Kellys Bikeranch) 2:49:40
3. Pavlína Černá (Eleven Team Příchovice) 2:52:05

Výsledky závodu najdete zde: www.mtbteamprichovice.cz

Foto: Miloš Lubas