Zdeněk Štybar: "Nemohl jsem se rozloučit na lepším místě"

Trojnásobný mistr světa v cyklokrosu Zdeněk Štybar absolvoval v neděli v Táboře na světovém šampionátu poslední závod kariéry. Dojel na 31. místě. O výsledek už mu ale ani tolik nešlo, šlo mu především o důstojnou rozlučku na místě, kde započala nejlepší část jeho kariéry. Právě v Táboře získal první elitní titul.

Zdeňku, jak se cítíš po pověšení kola na hřebík?
Raději se mě ani neptejte, je to něco jako jít do důchodu.

Jaký byl poslední závod a loučení?
Už od začátku dost emotivní. Když jsem odjížděl z kempru, bylo to pro mě trošku náročné. Poslední týden jsem toho moc nenaspal, spousta věcí mi šla hlavou. Samozřejmě jsem chtěl, abychom si to všichni užili, abychom byli spokojení, i já. Spíš jsem myslel na ostatní. Soustředil jsem se na závod, ale vůbec se mi nepovedl start, najížděl jsem poslední do terénu. Nakonec už v prvním kole se mi podařilo objet dost lidí. Myslím, že jsem projížděl kolem 20. místa, ale pak mě pár lidí zase předjelo, začal jsem dělat chyby a trvalo mi tak dvacet minut, než jsem se zase rozjel. Do předposledního kola jsem najížděl s prázdnou galuskou. Asi to tak mělo být a nakonec jsem za to rád, protože jsem si mohl užít neuvěřitelnou atmosféru, kupy fanoušků. To se nedá popsat, co jsem prožil v posledním kole. Dokonce jsem měl i čas obejmout mechaniky v depu v posledním kole. Myslím, že jsem si nemohl na loučení vybrat lepší závod.

Chyby dělá i zkušený závodník?

Při závodě mi šlo hlavou strašně myšlenek. První kolo bylo ještě dobré, ale pak jsem trochu ztratil koncentraci. Přepálil jsem začátek. Ztratil jsem koncentraci tím, jak mi lidi fandili. Tím jsem chyboval, ale asi všichni jsme věděli, že to dneska nebude úplně o výsledku, i když jsem se snažil. Pak jsem viděl, že projíždím do druhého kola na 20. místě s velkou skupinou před sebou, tak jsem si říkal, že bych tam mohl dojet. Hlava byla napůl zapnutá.

Co v ní šrotovalo?
Spousty věcí. Slyšel jsem manželku, že na mě někde křičí. Pak jsem ji hledal, když jsem tím místem projížděl, a už jsem ji nenašel. To se těžko popisuje.

Zdeněk Štybar a jeho poslední rozjetí před závodem

Co sis říkal po defektu
Že to tak mělo být. Samozřejmě jsem byl naštvaný, protože jsem se začal rozjíždět, začal jsem si závod víc užívat, protože jsem chytil druhý dech, jel jsem dobré stopy, ale přišel defekt. Pak jsem chtěl zamávat fanouškům, rozloučit se s nimi. Takové rozlučkové poslední kolo.

Rovinka byla v slzách?
Ty byly, už když jsem šel na start. Už v Hoogerheide to bylo složité, když tam byla celá rodina. Emoce nezastavíte.

Jak dlouho budeš bez kola?
Je možné, že budu pozítří zase v sedle. Nebude úplně jednoduché nechat kolo na hřebíku, vím že mi bude chybět. Na druhou stranu vím, že už nebudu muset trénovat pět šest hodin, ale já jsem na sportu závislý. Tohle je ale dobrá závislost, jen to bude s mírou. Těším se na pohodové vyjížďky. Vůbec ale nevím, jak bude reagovat hlava.

Jaký máš program na nadcházející dny?
Ještě dva dny budou náročné. Dneska večer si užijeme se Štybar týmem, který za mnou stojí ve špatných i dobrých momentech posledních patnáct let. Dáme si dobrou večeři, popovídáme, zavzpomínáme a zítra Belgičani jedou do Belgie, Češi domů, my do Stříbra. Zítra si jako rodina sedneme a budeme užívat, úterý mám další náročný den a myslím, že tak ve čtvrtek to na mě všechno padne.

Na co vzpomínáš v kariéře nejvíc?
Je toho strašně moc. Kariéra přinesla spoustu krásných i spoustu špatných momentů, ale na co nejvíc? Teď je to asi to poslední kolo, co jsem zažil. Ta rozlučka. I slova, která řekl včera prezident, to mi zůstane v hlavě.

Zdeněk s manželkou Inne a synem Lewisem

Večírek bude velkolepý?
Nevím, co plánuje táta, ale pro mě hlavně o tom, že si sednu a popovídám s lidmi, které mám rád.