Štybar si omylem naložil 1600 schodů

Oficiální čtvrteční trénink začínal na mistrovské trati až ve dvě odpoledne. Zdeněk Štybar se ale do sedla svého cyklokrosového speciálu vyšvihl už v deset hodin. S iPodem v uších obkroužil několik kol a musel se při tom vyhýbat lopatám a traktoru s pluhem, který odhrabával sníh. V ledovatých zatáčkách vyzkoušel několik stop.
"Trať mně teď přijde mnohem náročnější." srovnává dnešní okruh s tím, na kterém vybojoval před třemi týdny svůj čtvrtý titul českého šampiona. "Neumím to popsat, ale sníh je takový jiný. Jsou tam odkryté ledové plotny, víc fouká a je to o to těžší. Pokud bude hodně diváků, tak se snad trochu před větrem schováme. Ten povrch se ale ještě bude před závodem hodně měnit." říká čtyřiadvacetiletý cyklokrosař a plánuje se mezi železné plůtky vrátit až v neděli před závodem.

V jaké se cítí formě? "Cítím se skvěle, ale je to jeden závod a mistrovství světa není jen o tom mít nejlepší nohy. A pokud to tak bude, tak si myslím, že vyhraje Niels Albert." říká otevřeně. Tím největším favoritem je pro něj ale jiný z Belgičanů. "Pro mě je jedničkou pro zisk titulu Sven Nijs, má hodně zkušeností. Mistrovství světa je strašně specifický závod. Hodně věcí může být špatně, hodně věcí naopak může jít skvěle. Jsem na 100 % koncentrovanej." Otázce, jestli bude po dvou stříbrných medailích zklamaný s něčím jiným než se zlatem, se lišácky vyhnul. Jezdec jeho formátu samozřejmě musí pomýšlet jen na tu příčku nejvyšší.

"Můžu si dát nohy nahoru a užít si závod v televizi, letos mám splněno." žertoval s novináři na téma celkového vítězství ve světovém poháru. "Ale to neudělám, samozřejmě, že budu bojovat!" přešlel jeho hlas do vážného tónu.
Naopak se snažil ještě co nejvíce natrénovat. Až to nechtěně přehnal, a to hodně. "Minulý čtvrtek jsem si dal 1600 schodů. Měl jsem běžet jen 160, ale špatně jsme si rozuměli s trenérem a já se svou hlavou plnou tréninku jsem to vyhodnotil po svém. Dal jsem si tedy v podstatě omylem 10x víc. Druhý den jsem pomalu nemohl vstát ze záchoda...". Na finálovém závodě v Hoogerheide prý kvůli tomu řádně trpěl. Dá se tomu vcelku dobře věřit. Vždyť Petřínská rozhledna má pro porovnání schodů 299.

"Doufám, že atmosféra bude stát za to." říká český šampion k nedělnímu závodu. "Přijedou mě podpořit fanoušci ze Stříbra, z mého bydliště v Essenu a také autobus z mého nového fanklubu." Ten vznikl v Belgii v desetitisícovém městě Kuurne.

V Belgii patří k velmi oblíbeným sportovcům.
"V Česku mě lidé tolik neznají. Je to tím, že cyklokros tu není tolik populární a jsem tu také méně času než v Belgii. Tam je to někdy možná až trochu moc. Ve chvíli, když už to přerůstá nějaké meze, je to nepříjemné. Třeba když deset minut před startem chtějí fanoušci podpisy na trička a plakáty. Na druhou stranu si moc vážím toho, jakou pozici jsem si mezi těmi lidmi vybudouval."

Srovnávat svou popularitu s ostatními sportovci si ale ze svého pohledu netroufá. "To se těžko hodnotí. Beru to tak, že mě lidi poznávají a ten okruh se rozšiřuje. Už to není jen kolem baráku. Když přijdu do krámu si něco koupit, tak ví, kdo jsem a že jezdím cyklokros za Fideu."

Kvůli zájmu novinářů si dokonce musel vyhradit na styk s médii i jeden den v týdnu. "Snažím se to co nejvíce nasměrovat na jednu dobu, abych to neměl rozeseté do celého týdne a měl čas na trénink a další věci. V posledních dvou týdnech toho ale bylo víc a víc. Už nejde jen o cyklistická a sportovní média. Po týmovém tréninku ještě čtyři pět hodin sedím a dělám rozhovory. Beru to jako součást své práce."

V Táboře samozřejmě nemůže chybět otec Zdeněk, který je pevným členem synova týmu. Dělá, co je zrovna třeba. Někdy mechanika, někdy řidiče, někdy vrbu.
"Táta hraje v mém životě obrovskou roli. Je to táta a v nejtěžších chvílích se obracím stejně na rodiče. Jsem rád, že spí na hotelu vedle v pokoji. Když potřebuju, je mi k ruce." vysvětluje Zdeněk. Samozřejmě v Táboře nechybí ani jeho maminka a přijede ho podpořit i jeho belgická přítelkyně Inne, se kterou žije ve svém novém domě právě v Essenu. Jediný, kdo zůstává doma hlídat, je jeho pes.

Ať mistrovský závod dopadne jakkoliv, vrací se Zdeněk hned do Belgie. "Náš tým má objednané soukromé letadlo do Belgie a i když bych rád zůstal chvíli doma, jsem profesionál placený belgickým týmem a musím se podřídit. Ať budu mistr světa nebo ne." respektuje zájmy svých chlebodárců. Přejme mu tedy, ať je na palubě co slavit.


Foto: Michal Červený