Bart Brentjens: Superior je pro mě obrovskou výzvou

První olympijský vítěz závodu horských kol Bart Brentjens se ladně přesunul ze závodního sedla do křesla manažerského. To, že dnes stráví více času za počítačem než za řídítky byste na dnes již 43 letém Nizozemci nepoznali. Ale aby také ano, jak sám říká: "Je velmi těžké pověsit kolo na hřebík ze dne na den!"

Proto si Bart stále dopřává závodů, a to s pěkným věhlasem - Cape Epic, Crocodile Trophy, Beskydy MTB Trophy, atp.

My jsme dostali exklusivní možnost se s ním osobně potkat na přípravném tréninkovém kempu ve Francii. Poprvé na českých kolech Superior. Strávili jsme po jeho boku 24 hodin a dnes už je nám jasné, proč je Brentjens tak úspěšný.

I když se jeho tým sešel v zapomenutém kraji, kdesi uprostřed hor v městečku Sospel v ubytovně bez televize, fungoval jako hodinky a profesionální přístup byl cítit z každého Bartova činu. /Popravdě jsem si nedokázal představit, že by v podobně vybaveném "hotelu" strávili čeští profesionální bikeři, bez remcání, jediný den/. A stejné konání důsledně vyžadoval i od svých svěřenců. Třeba jen minuta zpoždění na domluveném srazu stála 5 euro...

Ten den měl Bart s částí svého týmu v plánu dopoledne 3 hodinový trénink a odpoledne téměř 4 hodiny focení na propagační materiály. Po večeři se původně patnáctiminutový rozhovor protáhnul na téměř hodinku příjemného posezení a klábosení....

Mají velký respekt tví svěřenci před jménem Bart Brentjens?
Já doufám, že ano :-)) Ale i když jsou i o více než dvacet let mladší, tak jsou to spíše moji kamarádi, než zaměstnanci. Máme stejného koníčka, stejný cíl.

Jak dlouho už se naplno věnuješ práci manažera?
V podstatě od olympiády v Pekingu v roce 2008. To byla taková moje tečka za kariérou profesionálního závodníka.

Věnovat se týmu v roli manažera bylo vždy tvým přáním nebo se to vyvinulo postupně?
Musím říci, že to bylo spíše mým přáním, než že bych do toho nějak samovolně spadnul. Tak nějak jsem si to celou mojí kariéru představoval, že jednou budu s tím truckem jezdit já.

A přání se tedy splnilo?
Ano splnilo, člověk má samozřejmě neustále jiné představy a vyšší ambice, ale jsem spokojený. V týmu mám mistryni světa /Anneke Beerten, pozn. redakce/ a vicemistra světa /Marek Konwa/.

Co je těžší? Závodění a nebo manažerování?
Odpověď je jednoznačná - manažerování. Práce kolem je hodně, opravdu jsem toho tolik nečekal. Závodník má zlatý život proti manažerovi :-)))

A co je tedy pro tebe nejtěžší?
Asi mít pod kontrolou všechny faktury, platby, splátky, daně. Ale naštěstí mi s tím hodně pomáhá moje žena Petra. Sám bych to nezvládnul.

Na druhou stranu když někam přijde Bart Brentjens, tak je možná leccos jednodušší?
To máš pravdu, že moje jméno je ve světě cyklistiky hodně známé a mám tak jisté věci ulehčené.

Jaké třeba?
Otevírá dveře (smích). Je jednodušší se dostat ke sponzorům a vysvětlit jim o co mi jde - dám jim svůj příklad.

Jaký jsi vyjednavač a obchodník?
No to je těžké posuzovat sám sebe, to by asi měli ostatní. Ale dnes řídím dva UCI Elite MTB týmy /Milka Superior a Milka Brentjens/. Takže bych se troufal ohodnotit celkem dobře, vzhledem k tomu, že to dělám čtvrtým rokem.

Letos jste vyměnili značku kola, z Treku přesedláte na Superior, proč?
Trek měl zkrátka jiné priority a neprodloužil s námi smlouvu. Z druhé strany přišla dobrá nabídka od Superioru.

Byla to jediná nabídka?
Ne, to rozhodně nebyla. Mám rád výzvy a nabídka nebyla vůbec špatná. 

Přeci jen je to malá značka z východní Evropy a nikoli celosvětový gigant.
To je pravda. Ze začátku jsem měl rezervovaný přístup k nabídce, protože přišla od Marka de Kvanta /jeden z nizozemských majitelů Bike Fun International/. Znám se s ním už hodně dlouho a vím, že on není zrovna nadšený sportovec (smích). Potom jsem se ale seznámil s Petrem Lavičkou, šéfem značky Superior a karty se obrátily. Najednou jsem začal sdílet jeho nadšení a Superior beru jako obrovskou výzvu. Petr je profesionál a přesně ví čeho chce dosáhnout.

Kola dostali závodníci až tady ve Francii, co jim říkali, když je viděli?
Znal je jenom Marek Konwa, takže ostatní na něm vyzvídali. Osobně bych řekl, že se jim opravdu líbí. Shodli se, že se jim na nich dokonce lépe sedí než na těch minulých, zejména devětadvacítky si pochvalují. Ovšem žádné velké testování zatím neproběhlo, ani nemáme doladěné všechny komponenty od dodavatelů, čili je příliš brzy na hodnocení.

Jaké modely budete mít k dispozici?
Jsou to karbonové nejvyšší modely šestadvacítek a devětadvacítek. Máme i fully, ale na nich nikdo závodit nebude, protože většina sáhne po devětadvacítce. Ale opravdu se těším na spolupráci, protože budeme továrním týmem a budeme se podílet na dalším vývoji kol značky Superior. Kdežto u Treku jsme byli jen jednou kapkou v jezeře...

Ještě zpátky k olympiádě. Jak moc ovlivnila zlatá medaile z Atlanty tvůj život?
Asi víc, než si dokážu přiznat. Byl to historický okamžik, na který se nezapomene.

Jseš v Holandsku veřejně známou osobou?
Moje žena tvrdí, že jsem. Vždy když jdeme po ulici, tak se lidi ohlížejí a ukazují na mě. Já to ani nevnímám, Petra ale ano. Mám pocit, že by možná byla radši, kdybych tu zlatou nevyhrál :-)))

Byl jsi na čtyřech olympiádách, nebude se ti v Londýně stýskat, že nejsi na startu?
Bude a nebude. Bude to strašně těžký závod, hlavně svým profilem a také uměle vytvořenými kamenitými překážkami, na to už bych neměl. Na druhou stranu je olympiáda vrchol každého závodníka a atmosféra je speciální a já tam budu poprvé v roli diváka...

Video z tréninkového centra Milka Superior, Sospel

Video, 2. part

Foto: Jan Němec, Irmo Keizer