Boudnému se změnil život, ale připravený je 100%

Pokračujeme v miniseriálu představování lídrů týmu Česká spořitelna - Accolade, kteří o víkendu zahájili sezonu 2015. Po Matouši Ulmanovi je dnes na pořadu Pavel Boudný.

Rodák ze Slavkova u Brna má neuvěřitelně vysoký standard a vyrovnanou výkonnost, která mu vloni vynesla celou řadu úspěchů. Dílčí výsledky v seriálu Kolo pro život korunoval celkovým vítězstvím v seriálu, na MČR v XCO vybojoval bronz, v září se stal mistrem republiky v bikemaratonu a během sezony řádně trápil i silničáře. Jeho talent za šestnáct let profesionální kariéry, během níž posbíral osm titulů mistra republiky, zdaleka nevyčpěl a „Bouda“ zůstává postrachem soupeřů i nadále. Před letošní sezonou biker týmu Česká spořitelna – Accolade hlásí: mám odtrénováno rekordně hodně!

Pavle, loňskou úspěšnou sezonu jsi korunoval na Sudetech titulem mistra republiky. Je to pro tebe úspěch?
Tak se sezonou jsem byl spokojený, ale že by na tom titulu stála, to bych neřekl. Výsledky nejde moc plánovat dopředu, prostě jsem se jen snažil jezdit, jak nejlépe to šlo. Vyhráli jsme s Matoušem Kolo pro život, na které se náš tým zaměřuje, a byly i další výsledky. Ale pro mě ten loňský rok byl úspěšný hlavně po osobní stránce, protože se mi narodil syn.

To je pro tebe asi velká změna, že?
Zásadní! Už se nezaměřuju jen na cyklistiku, ale i na nějaký normální život kolem. Už to není jen 100 % kolo. Tím teď nemyslím, že bych míň trénoval, trénovat se musí pořád. A paradoxně jsem tuto zimu odtrénoval víc než kdy dřív, na moje poměry jsem trénoval až rekordně. Ale v hlavě se to trochu změnilo a netočí se všechno jen kolem cyklistiky.

Další změnou je, že už nenosíš kroužek v levém uchu :-)
Zahodil jsem ho. Byli jsme v lázních v Piešťanech a úplně zčernal. Ale hlavně se nelíbil Elišce, ta mi ho dlouho vyčítala.

Kolik jsi toho teda odtrénoval, ať máme představu o „tvých poměrech“?
Od začátku přípravy, takže od listopadu doteď jsem najel přes 11 tisíc kilometrů.

Takže příprava proběhla na jedničku?
Jo, jsem spokojený. Teď jde jen o to, dostat se do závodního tempa a rozjet se do rychlosti. A ještě mám rezervy ve váze.

Co to znamená?
Potřebuju shodit tak tři a půl, čtyři kila. To je obrovský rozdíl oproti současnému stavu. Moje výhoda je v tom, že to teprve shodím, ale když se koukám na jiné kluky, tak ti už jsou z hlediska tělesné hmotnosti na svém závodním standardu. Možná i hubenější než v létě, takže už moc nemají v sezoně kam uhnout.

Kolik je teda tvoje závodní váha?
Asi 87 kilo. Top forma je 86 kilo, míň už to nejde.

Držíš nějakou dietu?
Nehubnu nějak cíleně, jde to samo, jak člověk začne jezdit v nějakých intenzitách. Ono si to tělo samo řídí. Rozhodně nehubnu tím, že bych se trápil hlady. A to pivo je taky dobré na regeneraci (smích).

Úvod sezony pojedeš podle osvědčeného scénáře?
Ano, po silničním závodě v Hlohovci a C1 v Langenlois nás s týmem čeká silniční klasika Velká Bíteš – Brno a pak jedeme pro nějaké UCI body na další C1 do Chorvatska. No a pak už odstartuje biková sezona doma, to znamená KPŽ v Brdech a v Hustopečích…

Ty sis silniční závody docela oblíbil, ne? Před dvěma lety jsi Bíteš málem vyhrál, na mistrovství republiky vloni jsi dojel osmý, teď v březnu jste si s týmovými kolegy střihli silniční závod na Mallorce…
Silnice je dobré rozjetí, takže na jaře je to ideální. Kdyby to vypadalo dobře, tak bych se silnice nevzdával a jezdil ji na jaře klidně víc. Třeba i na úkor Langenlois, kde mi trať moc nesedí a jsou tam na mě moc prudké kopce.

A jaké si dáváš letošní cíle?
Jak jsem říkal, ono to nejde moc plánovat. Když nějakému dělníkovi řekneš, ať složí fůru štěrku a on to udělá, tak ví, že tu práci odvedl dobře. Ale u nás je to jinak. Můžeš trénovat jak nejlíp umíš a pořád to nemáš jisté. Ale chtěl bych vyhrát v Mostě, což by znamenalo obhajobu titulu mistra republiky v maratonu z loňska. To by byl takový odrazový můstek téhle sezony a cíl pro první půlku roku.

Kolikátý by to už byl vlastně titul v maratonu, máš o tom představu? Počítáš ty dresy ještě?
Teď na Sudetech jsem vyhrál potřetí, takže když se mi to povede v Mostě zopakovat, bude to počtvrté. V maratonu. Ještě mám čtyři tituly z cross-country.

A dál?
Vyhrát všechno (smích).

Budeš se věnovat cross-country?
Tak teď ty jarní starty určitě, ale český pohár s týmem určitě nepojedeme celý, naše cíle jsou jinde a program často koliduje. Ale určitě chci jet MČR v cross-country, kde bych bral umístění do 3. místa. To by v té nabité konkurenci bylo hodně slušné.

A nějaké častější závody v zahraničí budou?
Zatím je jasné jen Langenlois a Chorvatsko, pak se uvidí. Ty zahraniční starty v Česku stejně nikoho nezajímají, důležité je co jezdíme doma.

Chystáš se coby mistr republiky reprezentovat na mistrovství Evropy nebo světa?
Upřímně, pro mě tyhle akce nemají velký přínos. Za to si nekoupím ani rohlík. Můžu být na mistrovství světa pátý nebo padesátý, nikoho to nezajímá, život ti to nezmění. Je to smutné, ale tak to prostě vnímám.

Jak vnímáš mladé kluky, které v týmu máte?
Myslím, že se Jahoda (Jan Rajchart – poznámka redakce) i Honza Kulhavý snaží, ale ještě před sebou mají kus práce. V té konkurenci u nás se jim docela daří se prosazovat, ale ve srovnání s tím, když jsme jezdili v těch mládežnických kategoriích já, Tomáš Vokrouhlík nebo Jára Kulhavý, tak to bylo o něčem jiném. Ta výkonnost byla úplně jinde.

Trénoval jsi v jejich věku jako oni?
Tehdy v jejich věku jsem trénoval daleko míň. Jezdil jsem spíš kratší tréninky a rychle. Nějaká Mallorka a několik týdnů v teple? To neexistovalo. My jsme jezdili doma, v Česku, maximálně tak někde na jihu Moravy. Všechno bylo jiné. Oblečení, kola, další materiál, všechno bylo obyčejné, žádné technologické výstřelky jak dneska.

Už jezdíš nějaký ten pátek, jak hodnotíš úroveň MTB v Česku?
Cross-country závody v Česku prakticky nejsou. Kolik má český pohár závodů? Pět, šest. A víc toho v podstatě není. Budoucnost je v maratonech, cross-country je disciplína na okraji, kterou dělá pár nadšenců. O to je překvapivější, jak jsou teď kluci úspěšní venku. Získat titul mistra ČR v XCO nebo aspoň medaili je v jejich konkurenci hodně prestižní a ceněná věc.

Bez urážky, aniž bych tím chtěl říct, že už jsi starý: jak to vidíš do budoucna se svou kariérou?
Je fakt, že závodím už dlouho, ale nepřipouštím si to. Přemýšlet můžu o budoucnost jak chci, ale nezabývám se tím. Kdyby se mi po pracovní stránce naskytlo něco výrazně lepšího než proficyklistika, co bych mohl dělat třeba od října, tak by to se mnou už šlo z kopce. S morálkou, tréninkem, celkově. Takže to neřeším a chci mít co nejlepší sezonu a výsledky. Pojedu do plných, budu makat rok za rokem, a až jednou zjistím, že už mi to na kole nejde, budu řešit co dál.

Takže míníš závodit do čtyřicítky, jako se to u některých maratónců vidí?
Proč ne? Letos mi bude 33, docela si to zatím umím představit. Záleží na podmínkách, jak člověk žije a jak se k tomu postaví. Teď si užívám toho, že máme rodinu a malého. Víc neřeším. Nejdůležitější je, že jsme zdraví. To ostatní přijde samo.

Foto: Michal Červený, Miloš Lubas, Jan Reiner