Endorfiny místo medaile

Ač se to nezdá, naprosto každý závodník, který se přižene nebo dokodrcá do cíle, bývá náležitě odměněn. Onou odměnou nemyslím obligátní pivo či kofolu a gulášek v cíli, ale blažený pocit a jásavou euforii, jež se dostavuje nejen po závodě, ale po každém sportovním výkonu. Je sice pravda, že o onu blaženost některé velmi ambiciózní jedince spolehlivě připraví byť i letmý pohled do výsledkové listiny, což je vcelku škoda neboť tělo si za svou práci rozhodně zaslouží ničím nerušenou příjemnou endorfinovou lázeň.

Jsem opioidní peptid
Ať již vám naservíruji jakkoli učebnicově krkolomnou definici endorfinů, coby opioidních peptidů či endogenních hormonů vznikajících v mozku (a jak se v posledních letech ukazuje i v jiných částech těla), příliš praktických informací vám nepřinesu.  I to, že endorfiny v organismu působí jako neurotransmitery (látky přenášející nervové vzruchy) a neuromodulátory (látky mající pozitivní či negativní vliv na tvorbu a uvolnění neurotransmiteru) vám možná mnoho neřekne. Většina z nás však endorfiny zná pod krycím názvem hormony štěstí neboť jejich zásluhou míváme dobrou náladu, pociťujeme štěstí, cítíme se sebejistí a žádný „bubák“ se nám nejeví tak strašný, jak na první pohled vypadá. Endorfiny umí za určitých podmínek tlumit bolest, organismus je produkuje při stresu a fyzické zátěži (nejen při sportu, ale třeba i při porodu), kdy tělu pomáhají zvládnout „výjimečný“ stav.

Podobný efekt mají jak známo i některé látky, které „nerostou“ v mozku, ale na zahrádce, a to doslova. Například mnoha kulturami oblíbené opium se v organismu váže na stejné receptory jako endorfin. Nicméně na rozdíl od přirozeně se vyskytujících endorfinů má opium na tělo nejen příjemný, ale v dlouhodobějším horizontu také nebezpečný dopad.

Chytré analgetikum
Asi jste již pochopili, že endorfiny mají v organismu dvě hlavní funkce – tlumit bolest a pozitivně ovlivňovat psychiku, obě tyto vlastnosti jsou dávány do přímé souvislosti s vývojem člověka. V kritickém okamžiku našemu prapředku pomohly utlumit strach, důvěřovat svým schopnostem (snad i riskovat víc, než je zdrávo) a v případě zranění či vyčerpání dokončit díky analgetickým účinkům boj či lov.

Příbuzný adrenalin
Lehce flegmatický optimista endorfin má jednoho těžce cholerického příbuzného, kterým není nikdo jiný než pruďas adrenalin. Jeho jméno si velmi oblíbili výrobci reklam a možná i díky nim jsme o jeho účincích vcelku často nesprávně informováni. Vliv adrenalinu na organismus potom občas zaměňujeme s působením endorfinu a naopak.

Temperamentní adrenalin se na rozdíl od endorfinu během stresové situace nebo zvýšené fyzické aktivity do krve uvolňuje takřka okamžitě (endorfin se uvolňuje pozvolněji). Adrenalin, též nazývaný hormon útěku a úleku, umožňuje základní chod organismu při extrémně zátěžové situaci, snaží se z těla „vyždímat“ maximum – nabudit jej, aby krizovou situaci vůbec přežilo.  Zatímco adrenalin spouští v těle totální mobilizaci sil, endorfin organismus konejší a krátkodobě tlumí vnímání bolesti. A jak jsem se již zmínila v článku o adrenalinu ZDE, tvoří vyprodukovaný endorfin jakýsi protipól dravému „adrenalinovému šoku“.

Endorfiny při sportu
Přemýšleli jste někdy nad tím, jak to, že máte při závodech občas lepší čas, než při tréninku?
Pakliže se vám to stává, vězte, že i za to může hormonální koktejl s přísadou endorfinů. Závod je stres, psychický i fyzický tlak, jedete na maximum, atmosféra závodů se s tréninkovým ovzduším obvykle nedá srovnávat.

S jistou nadsázkou lze říci, že právě endorfiny stojí v pozadí ochoty neustále se vracet k několikahodinovému trápení v kopcích se skupinou nadupaných borců před sebou a další partou za sebou. A s další dávkou nadsázky se odhodlávám napsat: přiznejte si to, jste jednoduše závislí. Endorfiny jsou podobně jako jejich nebezpeční syntetičtí příbuzní psychicky návykové, avšak díky moudré přírodě (či stvořiteli) nedochází v průběhu jejich „užívání“ ke snižování účinnosti a negativnímu vlivu na organismus.


Foto: Michal Červený