Fastest Tool Contest 2011

Co Čech to mechanik? Tak tuhle otázku jsme si položili už v pozvánce na výše uvedenou akci, která měla za účel zjistit jak je to se zručností návštěvníků veletrhu Bike Brno. Firma Pedálsport si pro všechny soutěživé návštěvníky připravila v rámci svého stánku v hale V hned dvě profesionální servisní pracoviště osazená krom stojanů a servisního zázemí také dvojicí časoměřících zařízení.

Abyste se dostali do finále, která probíhala od čtvrtka do soboty, museli jste nejprve projít kvalifikací. Ta spočívala v sundání a opětovném nandání pedálů (15ka klíč Park Tool byl pochopiteně k dispozici) a výměně řetězu prostřednictvím rychlospojky.

Do soutěže se mohl přihlásit kdokoli s tím, že úkol v kvalifikaci byl stejný jak pro muže, tak pro ženy. Dva nejrychlejší muži z každého dne si to pak odpoledne rozdali na pódiu v hale F o vítězství ovšem to už se neměřilo sundavání pedálů a výměna řetězu, ale úkol byl malinko složitější. Finalisté totiž museli sundat přední kolo, vyměnit v něm duši, nafouknout ji 13ti šťouchy pumpičky a upnout ho zpátky do vidlice kola. To by samo osobě nebylo pravda nic složitého, ovšem zkuste si to udělat naslepo s černými brýlemi na očích.

Ženy to měly o malinko jednodušší. Ty už na pódiu Petr Kuba netrápil žádnými úkoly, jen té nejrychlejší z každého dne předal cenu, kterou byl kráječ Pizzy od Park Tool a poté ji vložil do spárů zvídavého spíkra, který ji vyzpovídal několika záludnými otázkami.

Jako správnému bikerovi, který točí na testovacím kole pedály neustále mi to nedalo a díky nekompromisnímu přístupu Petra Kuby který mě přivýtalse slovy - "tak který pracoviště chceš?" jsem se také přihlásil. Jako zarytý odpůrce rychlospojek jsem si nejdřív krátce nechal vysvětlit jak tato "past" funguje (naštěstí byly soutěžní rychlospojky řádně ochozeny), takže rozpojit a zase zacvaknout je nebylo nic složitého.

To byste nevěřili co člověk ale dokáže během tak krátké doby a banálních úkonů všechno upustit. Neuvěřitelné. První pokus, zakutálená spojka mezi diváky, upuštěný pedál a čas bezmála 4,5 minuty. To je strašný, stydím se. Hecli jsme se s přítelkyní, že já to stihnu dvakrát, zatímco ona to dá jednou s tím, že ona na rozdíl ode mně nikdy nic podobného nedělala. Fajn, startuju časomíru na druhý pokus a ten už je o něco rychlejší, jen lehce nad 3 minuty. Vím že mám rezervy, ale třetí pokus už nestíhám. Musím jít. Terezu jsem nakonec neporazil, 2:1 to tedy nedopadlo, i když moc nescházelo. Odhaduju, že moje limity jsou někde na času 2:20 až 2:40 a proto velký respekt před nejrychlejšími, kteří stejnou operaci zvládali v časech kolem minuty a třiceti sekund. A dvojnásobný respekt všem finalistům, kteří naslepo dokázali vyměnit duši za tři a půl minuty.