Gravel Blinduro: Ocelová párty aneb závodění na hraně

Na čem jsme jeli?

Jakub Jirků - Kona Rove ST

Železníka Kona Rove ST jsem měl možnost jezdit celý týden před vrcholnou akcí v České Kanadě, všechny své dojmy z kola jsem shrnul v minitestíku gravelu ZDE.

 I na sériovém kousku z oceli za 36.000  Kč se dá zajet bedna...

Více fotografií

Martin Hajný - Author Ronin SL

Na závod jsem si vybral pokračování štěrkové evoluce u značky Author Ronin SL. Neměl jsem možnost porovnat, o kolik ta dvě písmena znamenají zlepšení vůči původnímu modelu (Rónin znamená v japonštině potulného samuraje bez pána), ale kolo bylo skvělé. Primárně jsem si ho vybral díky jeho atraktivnímu vzhledu. Ocelový rám vypadá luxusně zvláště ve stříbrné variantě (ta barva mi moc stříbrná nepřišla, ale výrobce to tak uvádí). Rám poutal i pozornost ostatních účastníků.

O kvalitách kola ve sportovním klání jsem pochyboval, protože od prvního pohledu je stavěné spíše na poklidnější jízdy s brašnami, na druhý pohled ale člověk zjistí, že kolo má vlastně tak trochu rozdvojenou osobnost, protože vedle všelijakých úchytů na brašny má Ronin taky parádní osazení 1x11 Apex od SRAM. Tulák SL mě v ostrém testu, který nám oběma nachystal Michal Prokop a jeho parta, hodně mile překvapil. To kolo je prostě pecka. Zapletená allroad modifikace Aksium od Mavicu sice neoslní váhou, ale byl jsem nadšený tuhostí a odolností. Kolu, nebo spíše jezdcově kostře a výpletům by seděl bezdušový setup. Měl bych trochu výhrady k brzdám rovněž Sram Apex, ale možná je to spíše nevhodnou kombinací desky a kotouče. Brzdy brzdily průměrně, ale kotouče s deskami zvláštně drhly a hlučely. U hydraulik Shimano 105 jsem měl o hodně lepší pocit. Ale jak říkám, možná brzdy chtěly jen více zajet nebo obměnit kombinaci desky kotouče.

Za Roninem se zkrátka všichni otáčejí. Tohle kolo se povedlo...

 
Více fotografií

Tomáš Plášek - Wilier Jareen

Na testovacím kole italské značky Wilier Triestina - dvakrát zeslabovaný rám z hliníku 6061 s karbonovou vidlicí model Jareen na 105 - jsem si stihl několikrát zatrénovat před samotným závodem Gravel Blinduro. Gravel bike se chová v terénu jinak než klasické horské kolo a musel jsem si zvykat hlavně na jeho tuhost. Ta zase přinášela neuvěřitelný pocit z rychlosti a akcelerace, kterou na biku v terénu nezažijete, i když kolo rozhodně nebylo z nejlehčích.

Wilier na štěrku a kořenech - což byla podstatná část závodu - držel jak přibitý, až jsem si několikrát říkal, že už je to za hranou. Hydraulické brzdy a řazení Shimano 105 fungovaly bezchybně. Velká poklona patří Michalovi Prokopovi za krásný a organizačně výborně zvládnutý jedinečný závod v Česku na gravelech!

 
Více fotogarafií

Martin Pech - Specialized Sequoia Expert

Na závod jsem si původně vybral Specialized Diverge, který laskavě zapůjčilo Velocentrum Voleský. Byla to moje první zkušenost s gravel bikem, takže jsem byl nadšen!

Štěrk má tohle kolo v krvi, ale do většího terénu to v případě, že to kolo máte rádi, určitě není. Možná to bylo zapříčiněno tím, že na Diverge jsou standardně dodávány pláště šířky pouhých 30 mm, což vám nedovolí se vydávat do většího terénu. Respektive dovolí, ale výrazně trpí pohodlí a trať Gravel Blindura byla jednoznačně šitá objemnějším plášťům. Ale proč vlastně jezdit do většího terénu, když gravel znamená štěrk, že? Tímhle se, ale moc nezabýval Michal Prokop, který vytvořil nádherný závod, ale ne moc stvořený na mého Diverga.

I kolo za 93000 Kč má přípravu na montáž brašen a dalšího příslušenství na cestování. Zároveň se na něm dá i slušně zazávodit...

Naštěstí tu byla možnost si vzít jeho více terénního sourozence a to Specialized Sequoia v nejvyšším setupu Expert. Sequoia je národní park v pohoří Sierra Nevada (USA), takže není divu, že tento stroj je v lese jako doma! Kombinace ocelového rámu, karbonové vidlice, širokých plášťů 42 mm a bezchybného řazení Sram Force 1 byla prostě paráda a já si závod užíval i na kořenitých pasážích, které mnozí závodníci proklínali. Také musím vyzdvihnout barevné provedení, které přecházelo z černé u středu do tmavého odstínu tyrkysové na horní rámové trubce. Co se málo vidí a bylo příjemné, byla textilní omotávka Anza ve stejné barvě jako sedlo. Níže položený střed měl za vinu občasné škrtnutí pedálem na kořenech, což se ovšem běžně na štěrkové cestě nestane....

Více fotografií 

Germáno - Whyte Glencoe

Když jsem hliníkového Whyta vybalil z krabice, trochu jsem se zalekl zcela hladkých plášťů WTB Horizon..... To snad né, jak na tomle můžu vletět do terénu? Ale nechval dne před večerem. Model Glencoe - mimochodem Glencoe je úžasné místo ve Skotsku, pokud jste někdy někdo jel přes tento průsmyk z Glasgow do Fort William, jistě mi dáte za pravdu - patří do rodiny gravel biků s označní Road Plus. Jako jediný je osazen 650b koly s velkoobjemovými plášti (dají se však namontovat i kola velikosti 700). Takže na Gravel Blinduro ideální. Britský gentleman disponoval, podobně jako jeho pokrevní enduroví bratři, propracovanou krytkou u sedlovky, schovanou sedlovou objímkou v trubce, delší geometrií, položenější hlavou a svými vlastními berany 500 mm širokými! Zkrátka u Whytu tepe gravity srdce.

Zpět k plášťům. Celý týden jsem je štěrkoval u mě za barákem ve Voděradských bučinách. Nechtělo se mi věřit, jak skvěle držely. Jemňoučký vzorek po stranách a na dotek měkká směs udělaly své. Na závod jsem ale vyměkl já. "Hele s tím bych tam nešel...." říkal mi Michal Prokop, když mě viděl před startem. Narychlo jsem tedy přezul plášť na Specialized Fast Trak (650b/50). Těžko hodnotit, jak by to dopadlo s plešounem WTB, ale na zadním kole neměl problém. Jen v neděli ráno na vlhké trávě - ale kdo neměl... Takže jsem jen možná trochu propadl panice. Tlumící schopnosti velkoobjemových "balónů" s tlakem 1,7 baru byly znát.  Skvělé ve sjezdech, ani na nejhorších kořenitých pasážích jsem neměl neříjemný pocit - bral jsem-li na vědomí to, že jedu na siliničce :-) - i přes svůj delší rozvor to byla celkem zábava a ovládalo se hravě. Musel jsem si zvykat i na nízko položený střed, mnohokrát jsem klopýtal pedálem...

Kolu Whyte Glencoe dominují široké pláště a řídítka

A jak hodnotili i kolegové, pocit z rychlosti po lesních cestách je úžasný. Řazení Sram Apex 1 chodilo čistě a převody 1x11 (44 / 11-42) kupodivu stačily, i když "kašpara" jsem tedy ojel precizně. Brzdy byly hodně obdivovanou záležitostí Whyta - jednalo se totiž o hybridní hydrauliku :-) Lankové páky ovládaly hydraulické třmeny, expanzní nádobka byla na samotném těle brzdy. A funkčnost? Rozhodně lepší než mechanické kotoučovky, ale měly takový turbo efekt, ale naučil jsem se s tím pracovat bez problémů. Dávkování si s hladkými plášti dokonale osvojíte... 

Velmi okukované brzdy TRP... nechybí pevná osa a navářky na blatníčky

Kolo jsem si nadmíru užil, těžko jsem se s ním loučil, a to mě hodně nazlobilo, jak trápilo moje nohy. Do příště by mohlo trochu zhubnout z navážených 11,17 kg bez pedálů. OK, nebo zhubnu já...

Více fotografíí