Mám splněno, říká Kulhavý týden před MS

Ten vznikl v neděli ráno ve vesničce Jewett, vzdálené 6 kilometrů od Windhamu. V malém rodiném penzionu Hill Acres Resort, vedeném starší polskou rodinou z Krakowa, jsme se usadili do příjemného sofa. Jaroslav byl zrovna po snídani a společně s Honzou Škarnitzlem a Matoušem Ulmanem se chystali na poslední trénink v USA...

Járo, spalo se ti líp noc před závodem nebo noc po závodě?
Určitě v noci před závodem, po závodě jsem byl dost rozsekanej, nemohl jsem vůbec usnout, myslím, že jsem nespal dýl než 5 hodin.

To zní, jako že jsi vůbec nebyl před startem nervózní?
Dá se říct, že jsem fakt vůbec nebyl. Sezóna proběhla docela dobře, věděl jsem, že to bude v pohodě, chtěl jsem hlavně udržet to třetí místo před Hermidou. Věděl jsem, že nesmím skončit hůř než třináctej.

 

Ani tě netrápilo, že jsi na trati měl minimální podporu na feed zóně a v depu /na trojici Kulhavý, Ulman, Škarnitzl byl ve Windhamu jediný člověk - Jan Fišnar, pozn. redakce/?
Netrápilo mě to, ale uvědomil jsem si to až v den závodu. Nechtěl jsem na to myslet a radši se soustředit na závod. Kdyby nějaký problém přišel, myslím, že bych to nějak vyřešil. Už několikrát mi pomohli kluci se Spešlu nebo ze Sramu. Ale nechtěl jsem se tím nijak stresovat.

Když už jste jeli osamocení, jen ve čtyřech, občas se zdálo, že se Švýcary jen taktak visíš, bylo tomu opravdu tak?
Ani ne, nemělo smysl se jim držet na zadním kole. Oni tam vždycky sprintovali na vršky před sjezdama, což pro mě nemělo smysl. Bylo to zbytěčný se tam s nima štengrovat, protože jsem si je celkem bez velkýho úsilí pak ve sjezdu dojel. Spíš jsem se šetřil na ten závěr.

Ale to původně nebylo v plánu, že by jsi chtěl v závěru útočit.
Ne to nebylo, odvíjelo se to od průběhu závodu. Jak jsem řekl, chtěl jsem hlavně udržet třetí místo, ale když pak Hermida odpadnul, přemejšlel jsem, že zkusím už v předposledním kole najet do sjezdu první, ale pak jsem to nechat raději až na poslední. Přeci jen ten kopec byl strašně dlouhej a nevěděl jsem, jak by to dopadlo.

Švýcaři s tebou asi nepočítali.
Těžko říct, Sauser asi možná jo, Vogel s Schurterem zřejmě moc ne. Poprvé jsem to zkusil ještě před vrcholem, abych najel první do sjezdu, ale to se mi nepovedlo. Pak jsem ale ještě skočil Schurtera ve sjezdu.

Nebyl malinko překvapený?
Neřekl bych, že zrovna malinko, myslím že docela dost. Podjel jsem ho na můstku vnitřní stopou, něco tam zahalekal. Myslel si, že když najede první do sjezdu, že má vyhráno, neměl.

  

Věřil jsi, že to do cíle udržíš? Přeci jen jsi měl za zády dva, respektive tři hodně silné bikery.
Věřil jsem si, kluci tam jezdili o dost pomalejc, já tam vždycky získával. Jakmile jsem byl první, tak jsem věřil, že to dá až do cíle.

Co se ti honilo hlavou na cílové rovince?
Ani nevím, asi nic, bylo to všechno strašně rychlý. Člověk v tu chvíli musí myslet na jiný věci, hlavně aby neudělal chybu. Uvědomil jsem si to až potom.

Jak dlouho to trvalo?
Dá se říct, že docela dlouho, protože člověk musí absolvovat spoustu věcí po závodě. Rozhovory, vyhlášení, tentokrát dvojitý, dopingovku, musel jsem se najíst, pak nějak potom teprve... Hodně až když jsem si pustil telefon a podíval na web.

Dostal jsi hodně gratulací?
No bylo toho hodně, ještě jsem to ani nestačil všechno přečíst. Lidi mi psali a gratulovali mailem, esemeskama i na facebooku. Nečekal jsem, že toho bude tolik, musím všem poděkovat alespoň takhle, protože na všechny zprávy nemám šanci odpovědět. Takže děkuju všem!

Letos jsi už jednu takovou smršť gratulací zažil, když si vyhrál mistrovství Evropy, která byla větší?
Asi tahle po svěťáku, lidi zřejmě ty biky začali po Evropě víc sledovat. 

Když už jsme u toho srovnávání, porovnej tedy titul mistra Evropy a vítězství v závodě světového poháru.
Svěťák je určitě cennější, tady nechyběl nikdo ze špičky, nechyběl ani Absalon, Schurter a Vogel. Navíc je to tejden před mistrákem světa, takže všichni už jsou na to nachystaný.

 

Jak jsi zvládal zájem zahraničních médií?
Myslím si, že dobře. Nebylo to zase tak náročný, na Evropě bylo možná víc trápení s angličtinou. Tady dokonce přišli i nějací Češi, kteří tady žijou, to bylo fajn, fandili a pak se se mnou fotili.

Prý jsi ztratil skleněný pohár za celkové umístění?
Neztratil jsem ho, jen jsem ho nechal na dopingu. Zapomněl jsem ho tam. Ale podle všeho ho má Vogel, tak snad mi ho v Kanadě dá. Asi si ho budu muset za pár piv koupit :-)

Sezóna je téměř u konce a pro tebe byla mimořádně úspěšná, dostal jsi se mezi elitu, máš titul mistra Evropy, svěťák jsi zakončil vítězstvím a celkovým třetím místem, nepotkaly tě žádné problémy. Nemáš trochu obavu z toho, že to jednou musí přijít?
Myslíš teď na mistrovství světa?

Přesně tak.
Já mám letos splníno. Ale kdyby se mi něco stalo v dobře rozjetým závodě, tak by mě to samozřejmě mrzelo. Ale kdybych měl blbej den a nesedlo mi to a dojel třeba desátej nebo dvacátej, tak by se asi nic nedělo. Nestává se, aby měl člověk takový štěstí celou sezónu.

Dokážeš si vzpomenout na svůj letošní nejhorší závod?
Určitě to byl svěťák ve Val di Sole, kde jsem skončil šestej. Jinak mi všechny ostatní závody vyšly. Ani jednou jsem nespadnul, ani jednou jsem neměl defekt. Musím přiznat, že čekám, kdy to přijde.

Snad nemáš strach z příštího týdne?
Ne to určitě ne, ale je to poslední důležitej závod sezóny. Pak už je to jedno.

Jak strávíš týden do mistrovství světa?
Dneska nás ještě čeká trénink ve Windhamu a odpoledne se přesunujeme autem do Mont St. Anne. Nejdůležitější bude dobře se seznámit s okruhem, najet si ho a dostat si ho pod kůži. Tam bude hodně rozhodovat technika. Já už jsem tam několikrát závodil, ale předpokládám, že nějaké malé změny budou. Natrénovat se toho už moc nedá, maximálně tak zkazit.

Na závod by sis raději přál déšť nebo slunce?
Nemusí bejt slunce, hlavně, když bude sucho. Trať v Kanadě je za mokra strašně těžká.

  

Jak je to s tvým působištěm v příštím roce, nabídky se přece musí hrnout ze všech stran.
To máš pravdu, nabídek je fakt hodně. Už to v těchto dnech dotahuju do konce, doufám, že bude brzo hotovo.

Kdy oznámíš jak a co s tebou bude příští rok?
Zatím není nic podepsanýho, takže nemůžu nic prozrazovat. Ani si nemyslím, že to budu já, kdo něco takového bude dělat. Oznámí to tým.

Můžeš alespoň prozradit jestli se jedná o zahraniční nebo domácí tým?
Ve hře jsou stále obě varianty.

Dobrá, zůstal bys raději v českém týmu nebo tě láká spíše zahraničí?
Obě dvě strany mají své výhody. Doma je to určitě spolupráce s českýma značkama, mohl bych třeba s nimi spolupracovat i po skončení závodní kariéry. Podmínky se dají doma udělat stejný nebo dokonce lepší než v zahraničí. Doma bych si to mohl vytvořit doslova na míru. Zahraniční týmy jsou o něčem jiným, je to prestiži, o podpoře světových značek.

Co u tebe v rozhodování hraje největší roli? Jsou to peníze, program nebo lidi?
Je to kombinace všeho. Program je ve všech týmech hodně podobnej. Je to spíš o prestiži, změně a co by člověk chtěl a co se mu líbí. Podle toho se rozhoduju. Rozhodně to není tak, že půjdu tam, kde mi nabídnou nejvíc peněz.

Foto: Michal Červený