Michal Kaněra o Brasil Ride a novém týmu Ghost-Rubena

Ještě před šesti lety se věnoval motokrosu, pak ho chytlo horské kolo a začal sbírat úspěchy na XC i maratonských tratích. Vyzkoušel si ale i etapové závody a po vítězství na Specialized MTB Trilogy zamířil v říjnu na etapový závod do Brazílie, kde se mohl porovnávat s bikery ze světové bikemaratonské špičky. V příští sezoně bude biker z Červeného Kostelce hájit barvy nového týmu Ghost-Rubena...

O Brazílii, novém týmu i jeho cestě k horským kolům jsme si povídali s Michalem Kaněrou...

Etapák Brasil Ride je za tebou. Co se ti s odstupem týdne od dojezdu do cíle vybavuje?
Mám smíšené pocity. Teprve s odstupem času mi dochází, co za těžký závod to bylo. Když si zpětně vybavím etapu po etapě, tak bych se tam zrovna teď zpátky určitě vrátit nechtěl, nicméně vážím si této zkušenosti, byla to pro mě výzva, která se nezapomíná. Když vidíte taková esa v cíli na nosítkách, jako je například Pallhuber, tak to vypovídá dost o obtížnosti Brasil Ride…

Kdy jste se s Martinem Horákem domluvili na tom, že závod absolvujete společně? A jak Martina napadlo oslovit zrovna tebe? V posledních letech byl přece jeho častým kumpánem Tomáš Vokrouhlík.
Martin mě oslovil zhruba v srpnu, kdy mu ze hry vypadl právě Vokr. Tak nějak v kontaktu jsme byli již v průběhu sezony a možná ho i trošku oslovily mé letošní výsledky. Těžko říct. Každopádně mu tímto patří ještě jednou velký dík!

Věděl jsi hned, že do toho půjdeš? Neváhal jsi ani chvíli?
Když mi Horác zavolal, že by chtěl, abych s ním absolvoval Brasil Ride, tak mě přepadl pocit štěstí a naplnění. Znamenalo to pro mě absolvovat největší závod na konci sezony, takže jsem byl opravdu moc šťastný! Zároveň při lehkém vystřízlivění jsem si začal uvědomovat, že je to závod na konci sezony a přeci jenom síly už nejsou takové jako v létě. Domluvili jsme se poměrně na poslední chvíli, tudíž jsem už nemohl upravit můj tréninkový plán a závodní program.

Co by jsi chtěl udělat jinak? Jak by ses chtěl specificky připravit?
Před Brasil Ride jsem hodně závodil, takže jsem moc netrénoval v aerobním pásmu a nesbíral objemové kilometry. V létě by mně to mohlo vyjít, protože mám základ z jara, ale během přibývajících etap jsem cítil, že objem před závodem mi chyběl.

Z čeho jsi měl před odletem největší obavy?
Neměl jsem absolutně tušení, do čeho jdu. V hlavě mi toho šrotovalo spoustu, i to, jak na tom je Horác výkonnostně. Přeci jen, dlouho jsme spolu nezávodili.

Zažil jsi během toho týdne nějaký vyloženě krizový okamžik?
Žádná krize mě naštěstí nepotkala, bylo to také tím, že jsem byl silnější v našem duu.

Jaké to bylo závodit v dvojici s Martinem Horákem?
Martin měl problémy v kopcích, tudíž jsem mohl pošetřit síly, ale musím dodat, že to neznamená, že jsem jezdil výlety. Brasil Ride byl symbolem šrotu. Každý, kdo byl na Brasil Ride, tak zná motto: „Spánek, závod, jídlo“ a to sedí. Není to sranda. Musíte být každou etapu pořád ve střehu, takže nesmíte být nikdy úplně bez sil. A to mě naučil právě Martin. S Martinem jsme se stali dobře sehranou dvojicí a to nás posouvalo výš a výš v celkovém pořadí. Kdybych jel s druhým já, tak možná jedeme rychleji do kopce, ale v technických pasážích a v náročných úsecích bych dělal velké chyby. Díky spojení s Martinem Horákem jsem získal šanci se zvedat a získávat cenné zkušenosti, protože si uvědomuji, že se musím ještě hodně učit.

Máme si spojení Ghost-Rubena zapamatovat nebo toto spojení vzniklo jen pro potřeby Brazil Ride? Martin Horák pokud vím dosud jezdil v BMC-SAVO Racing Teamu.
Určitě ano, jde o přejmenování týmu BMC-SAVO Racing team na Ghost-Rubena Racing Team.

Můžeš k podobě týmu prozradit něco více? Jací jsou další sponzoři případně kdo bude v týmu jezdit s vámi?
Budeme používat kola Ghost, pláště Rubena, oblečení LAWI, přilby a brýle Cratoni. Dále nás budou podporovat společnosti SAVO, ZERS, OpavaNet, SK-EKO a VM-Incom nás vybaví automobily Peugeot 508. Martina a mě doplní na soupisce týmu Pavlína Šulcová a silničář z Bauknecht-Author Tomáš Danačík (rozhovor s ním připravujeme – pozn. redakce).

Mimo závod: čím tě Brazílie zaujala v pozitivním či negativním smyslu?
Popravdě? Místní život se mi na můj vkus zdál až moc „divoký“… Spousta lidí si tady v Česku stěžuje, jaký máme vlastně život a jak se nám tu špatně žije. Ale až tam mi teprve došlo, že na tom jsou lidé daleko hůř a jsem snad i rád za to, kde žiju.

Měl jsi čas se během etap dívat kolem sebe? Viděl jsi něco zajímavého, na co budeš vzpomínat?
V průběhu závodu toho času na dívání se moc nebylo, jelikož se jelo převážně v singlu mezi šutry, takže jakékoliv menší kouknutí by zavánělo pádem. Byl jsem stále zakouslý v řídítkách a pohled jsem směřoval jen na trať. V paměti mi uvízl pohled na borce, co místo výstražného trojúhelníku za auto dal větev a takových exemplářů tam bylo více.

Ty už jsi v minulosti etapový závod absolvoval, Trilogy na „domácí půdě“ jsi dokonce vyhrál. Byla Brazil Ride v tomto smyslu významně jiná než na co jsi byl připravený?
Tyhle dva pojmy se nedají srovnávat…Brasil Ride bylo delší, náročnější se zcela odlišným povrchem. Při projetí trati jsem nebyl schopný se s tím vůbec vyrovnat, s ničím takovým a ani tomu podobným jsem se doposud nesetkal. Přeci jen z domácích tratí jsem spíše zvyklý na jiný podklad.

Panovala v Brazílii taková ta přátelská atmosféra, která doprovází většinu bikových etapáků?
Přátelská atmosféra tu určitě svým způsobem panovala, ale v průběhu závodu se spíše všichni soustředili na svůj výkon a snažili se spíše relaxovat než vyhledávat zábavu. Ale jinak pořadatelé tu byli skvělí, pohodoví, vstřícní. Velké díky.

Na podobných etapácích se spává i ve stanech. Umíš si to představit?
Pořadatelé nám noclehy připravili v místních penzionech. Ne, že bych byl zrovna zhýčkaný, ale při takto těžkém závodu si nedovedu představit spát ve stanu.

Byli jste tam s Martinem jen sami dva nebo jste měli k ruce někoho, kdo by se vám postaral o kola, maséra apod.?
Museli jsme si vystačit sami, ale někdy to byla docela fuška. Naštěstí nás naši „Ghosti“ nezklamaly a zvláštní péči nepotřebovaly. I když jeden člověk navíc by se určitě hodil.

Kdyby někdo uvažoval nad účastí v tomto závodě, na co bys ho hlavně upozornil? Je to akce pro všechny nebo jen pro trénované a nadupané borce?
Krom profíků tam byla i spousta hobby jezdců, ale myslím si, že to pro ně muselo být doslova peklo. Každopádně, kdo o Brasil Ride přemýšlí, měl by předtím potrénovat vytrvalost a hlavně techniku. Chvílemi to vypadalo jak na trialových sekcích…

Na Brazil Ride se sešlo i několik hvězd minulé či současné éry MTB. Byl tu exmistr světa Roel Paulissen, úřadující mistr světa Christoph Sauser a další. Cítil jsi vůči těmto lidem respekt nebo to prostě byli soupeři jako každý jiný?
Samozřejmě bylo příjemné stát na startu s těmito zvučnými jmény a strávit s nimi sedm dní. Navíc, když jsem viděl, že i oni mají své slabší chvilky. Takže by se s nimi kolikrát dalo i závodit.

Pojďme se na chvíli pozastavit i nad tvou předchozí sportovní kariérou. Jak a kdy jsi se vůbec dostal k horským kolům?
Ke kolu jsem se dostal poměrně pozdě. Letos uzavírám svoji teprve šestou sezonu. Předtím jsem jezdil motocyklové soutěže enduro, ale v tom jsem svoji budoucnost moc neviděl. Jednou jsem zkusil místní Středeční pohár a kolo mě chytlo. První zkušenosti přišly v teamu RedPoint, následoval Axit Doldy pod vedením Tomáše Doležala, rok jsem působil v Rubena Birell Specialized, kde se mi bohužel moji šanci nepodařilo chytit a poslední dva roky působím v teamu Ghost-mojekolo.cz.

Pocházíš z Červeného Kostelce, na legendárních Sudetech jsi jako doma. Sehrál tenhle závod nějakou roli v tom, že jsi začal jezdit na biku?
Asi vůbec. V začátcích jsem neměl tušení, co výraz „Sudety“ obnáší. Teď už ale vím, že Sudety jsou pojem a všem bych účast v tomto závodě doporučil.

Věnoval ses cross-country, neštítíš se maratonů, jel jsi i Dolomitenmanna, což je štafetový závod, a teď už máš i zkušenosti etapového závodníka. Který z těch formátů je ti nejblíže a proč?
Cross-country mě baví, jsou to rychlé a technické závody, ale maratony mně asi sedí více. Dolomitenmanna beru jako skvělou zkušenost a zpestření sezony a co se týče etapových závodů? Etapáky se začínají stále více prosazovat a nabývají na své prestižnosti, což mě dost motivuje k tomu, se jich účastnit. Když jsou dobré nohy, tak je jedno, co jedeš.

Patříš k úspěšným závodníkům, kteří pocházejí ze stejného regionu. Bratři Sulzbacherové, Véna Hornych, Radek Dítě, Tomáš Doležal… Kde se bere tolik talentů na tak malém prostoru?
Těžko řici, jestli to je přímo krajem, i když podmínky na bajky tu jsou skvělé. Většina výše jmenovaných prošla pod rukama Tomáše Čady a teamu RedPoint, který tu měl a má skvělou základnu pro mladé a začínající bikery, kterým se věnuje a snaží se je postupně protlačit do větších teamů. Ale základem je pevná morálka a chuť vítězit.

Byl jsi někdy ryzí profík nebo jsi vždy krom kola dělal i něco jiného? Studium, práce? Čím se živíš teď?
Vyloženě profesionálem jsem nikdy nebyl, až od teď. Pracuji jako nástrojař v jedné místní firmě, kde mi za poslední roky vycházejí velmi vstříc, takže mám možnost se věnovat cyklistice na takové „poloprofi“ úrovni. Pokud potřebuji volno na soustředění či závody, tak mám od šéfa podporu.

Co pro tebe kolo znamená? Je to jen výplň volného času nebo něco víc?
Už to není jen o zábavě, ale je to ve fázi, kdy kolikrát musíš, i když se ti nechce. Přeci jen stále věřím, že má výkonnost může ještě růst a snažím se tomu dávat maximum. Což by samozřejmě nebylo možné bez podpory teamu a rodiny. Ne vždy to má se mnou má přítelkyně jednoduché….

Jsi vyznavačem konzervativních tréninkových metod nebo trénuješ na tepy, watty apod.?
Samozřejmě, nějaký systém tréninku mám zaběhlý, ale neustále se učím a občas je potřeba nějaký ten trénink zkonzultovat s odborníkem. Snažím se trénovat spíše na pocit, maximálně občas hlídám tepy. Watty ani tomu nic podobného mě nijak neoslovilo.

Jaký máš největší cíl či sen? Předpokládám, že tvým velkým sportovním přáním je mít své jméno vyryté na poháru pro vítěze Sudet – je to tak?
Tak určitě, Sudety jsou jeden velký sen a věřím, že se mi je jednou podaří vyhrát, ale doposud jsem se na ně nějakým výrazným způsobem nepřipravoval. Letos se start kryl s datem startu Dolomitenmanna, ale příští rok jsou vypsány jako MČR a vítězství na tomto podniku by bylo hodně cenné. Nicméně, jsou i jiné cíle.

Co tě v následujících týdnech čeká? Konečně odpočinek?
Teď si zajdu doma v Červeném Kostelci s přáteli na večeři a na pivo a budu se připravovat na nadcházející sezonu.

A z dlouhodobého pohledu? Stihl sis už sesumírovat své plány a cíle do příští sezony?
Zatím jsem o tom nějakým zvláštním způsobem neuvažoval, ale samozřejmě se budu snažit, aby mé výsledky byly alespoň takové jako letos. I když pevně věřím, že budou lepší. Přeci jen nový team je nová výzva a nová chuť do závodění.

Jak to vidíš s dalšími etapáky?
Tím, že budu jezdit v novém teamu, specializujícím se na etapáky a maratony, tak těch etapových závodů zřejmě bude více…

Díky za rozhovor a hodně štěstí v novém týmu!
Taky díky.

Závěrem dodejme, že Michala Kaněru můžete sledovat na jeho vlastních webových stránkách www.michalkanera.cz.

Foto: archiv M. K. a redakce